Dravci a vrabci

Upraveno v březnu 2021. Film Dravci a vrabci je skvostnou poezií i osobitou bajkou romantického básníka marxismu. Pier Paolo Pasolini rozevřel dokořán své básnické nitro, zhluboka se nadechl a zazpíval svou nejintimnější víru a přesvědčení a životní zkušenosti. Dotýká se italských aspektů doby, křesťanského rozporu mezi ideologií a skutečným stavem, nezapomíná na základní instinkt člověka Érota a tmavé kouty i nebezpečenství přitažlivosti Luny. Všímá si svatouškovství, zpoplatnění zbožnosti, pobavení v konzumu, italské abnormality lásky a žárlivosti, a v neposlední řadě též nerovnoprávností sociálních, sexuálních, ideologických i kapitalistických. Dojde až k pohřbu dlouholetého předsedy Italské komunistické strany Palmira Michela Nicoly Togliattiho (Stalin dal jeho jménu sovětskému městu), Thanatos, Éros, křesťanství, vůle, marxismus, satira, groteska, poezie, to je Pasoliniho intimní manifest nitra, víry a přesvědčení, poetické obrazy dotvořil konstruktér estetických výjevů Tonino Delli Colli a skladatel Ennio Morricone, drnkající u toho zlehka na struny révy. Hlavním poutníkem poetického prohlášení básníka marxismu je Totò Innocenti - "Nevinný" (obdivuhodný Totò s hlasem Oresteho Lionella, též v roli františkánského mnicha Cicilla), klaun, spíše hrubý a často nezdvořilý, je průvodcem života a jeho mnoha zákoutí, přes niterné rozporuplností společenské morálky i celkového uspořádání. Věrným souputníkem zpívání básníkova manifestu je Ninetto Innocenti (zajímavý Ninetto Davoli, též v roli lehkomyslnějšího františkánského mnicha Ninetta), synek Totòa, jeho druh i učedník. Život je sladký v těch radostech a krásách těla i duše. Hrdinou poetické bajky je havran (hlas básníka Francesca Leonettiho), ten levicový intelektuál a idealistický marxistický agitátor. Leč každá pravda se v místě neochoty a morálního rozporu křesťanské společnosti stává nebezpečně únavnou. Z dalších rolí: přitahující přívětivá animírka Luna (Femi Benussi), nevinnější známost Ninetta (Rossana Di Rocco), vlaštovčí hnízda vařící chudá ženština (Rosina Moroni), či tolik nespokojený věřitel (Ricardo Redi). Dravci a vrabci jsou stylovou poetickou alegorií osobitého romantického básníka marxismu. Film je plný symbolů, ideálů, křehkosti, víry a poezie. Pozoruhodné básnické dílo! (16.10.2009)

Skvělá podívaná pro náročné a otrlé diváky. Film je pln skvělých podobenství a metafor, vyobrazující sociální situaci a nerovnost v jednotlivých životních konfrontacích. Dalo by se z toho vyvodit, že každý člověk je svým způsobem někdy dravec a někdy vrabec. Film je protkán skvělou hudbou kouzelníka Morriconeho. (27.05.2007)

Takhle se mi Pier Paolo líbí. Dravci a vrabci jsou jedinečnou kombinací zdánlivě neslučitelných žánrů (grotesky, satiry, sociální kritiky, podobenství a vlastně i road movie :) umně protkanou mnoha chytrými, ale relativně snadno čitelnými a srozumitelnými symboly a narážkami. Zvláštní dynamiku a rozvernost tohoto filmu navíc podporuje skvělá, občas až westernově laděná Morriconeho hudba (i když mi zpočátku k Pasolinimu vůbec neseděla a musel jsem si na ni chvilku zvykat). No a mnohokrát zmiňované úvodní titulky jsou opravdu parádní. Lehce zdlouhavá a možná i trochu přehnaná mi přišla "mnišská epizoda" Totóa s Davolim a několikrát použité groteskovité zrychlené pohyby taky moc nemusím, ale jinak se tomu nedá moc vytknout, krásný film. (02.05.2013)

Marxistická pohádka na dobrou noc. František z Assisi zvěstuje příchod Karla Marxe, moudrý mnich hledá pomoc v sobě, svém mozku a hlavně ve vědě - stačí jen věřit ve vědu a pak už je Bůh zbytečný, protože rájem je život na zemi. Levicový intelektuál krásně žvaní, chvíli se to dá poslouchat, ale nikdo se z toho nenají. Všichni přijímají poselství lásky a ve stejné chvíli se žerou navzájem - chudák ještě většího chudáka, a jen proto aby ho boháč neuvěznil. Kdyby zůstal Pasolini celý film u lehkého uměleckého zobrazení marxismu zabaleného do lidového mudrování nad během světa, bylo by vše v mantinelech angažovaného umění. Jenže chvíli před koncem se objeví směrovka: Kuba 13000km a film se změní v ideologii, neboť pro Pasoliniho už je konec cesty nedaleko. Kdo nechce vidět, nevidí nic - a stačilo si poslechnout lidi utíkající z područí SSSR. (12.05.2009)

Všechny ty narážky jsem napoprvé nepobral, ale o to více se mi film líbil. Člověk napodruhé může objevit, co předtím přehlédl. Dravci a vrabci mají navíc moc pěknou formu. Nejdená se o žádné zakuklené náznaky, vše je hezky čitelné. Divák musí mít jen dobrý všeobecný rozhled. A zpívané úvodní (i zavěrečné) titulky - skvost! (01.05.2007)