Hříšní lidé města pražského

Kdybychom se rozhodli zahrnout do poněkud obecného pojmu česká detektivní škola zástupce z domácí literatury, tvořilo by ji maximálně deset autorů, jejichž díla přesahují rámec podprůměrného zábavného odpočinkového čtiva. Tak trochu paradoxně k nim zcela nepochybně náleží i spisovatel a scénárista Jiří Marek, pro něhož tento žánr rozhodně nebyl typický. Na sklonku šedesátých let však napsal nejprve několik povídkových cyklů pod názvy Panoptikum hříšných lidí a Panoptikum starých kriminálních případů, které se téměř vzápětí po značném čtenářském ohlasu objevily i ve scénáristické podobě pro plánovaný třináctidílný seriál Československé televize. Režisér Jiří Sequens měl šťastnou ruku zejména při výběru hlavních hereckých protagonistů. Jaroslav Marvan v roli policejního rady Vacátka mistrně variuje své bručouny s dobrým srdcem, inspektorská dvojice Boušeho a Brůžka vytváří prototypy policejních úředníků, snesitelně servilních k nadřízenému a sympaticky familiárních k příslušníkům tzv. galérky. Ale nejsou to tupí byrokrati: Bouše (Josef Vinklář) je sice trochu směšný ve své buřince, kulatých brýlích a těsném sáčku, ale hýří nápady a nepostrádá intuici; sekundující Brůžek (Josef Bláha) motivuje někdy váhavého Boušeho rozhodností. Čtvrtým ze slavného týmu je starý inspektor Mrázek, ztvárněný mistrovským způsobem Františkem Filipovským, který působí mezi svými mladšími kolegy tak trochu přebytečně, ale jeho postřehy jsou ucelené a prozrazují, že přesluhujícímu penzistovi s nepostradatelnou dýmkou a omluvným pohledem to stále pálí. Zkušenosti, důvtip, mazanost a buldočí vytrvalost uplatnil ve "vlastní" epizodě s názvem Hra. Ostatně, právě jednotlivé epizody nabízejí širokou žánrovou vyhraněnost, od vysloveně komediálních, kam lze zařadit jak defraudantskou romanci Telegram z Neapole, tak bláznivou holešovickou road-movie Kaprova smrt, přes příběhy ryze kriminální, jakým je třebas úvodní Přísaha, až po společensky ožehavá témata, úzce související s dobou a jejími mravy (drogová aféra v Případu lichého střevíce). Ruku v ruce s tím jde znamenitá Liškova hudba, výjimečná už nezaměnitelnou úvodní znělkou, a samozřejmě celá plejáda vynikajících českých herců, kteří se svých rolí zhostili s neskrývaným elánem (Zázvorková, Fialová, Růžičková, Skořepová, Hlaváčová, Sovák, Menšík, Kopecký, Brzobohatý, Landovský, Fišer, Skopeček, Libíček, Satoranský, Hanus, Růžek, Ráž, Holý, Řanda, Neumann, Záhorský, Bek, Kemr a řada dalších). Kromě nesporných tvůrčích kvalit k úspěchu a trvalé oblibě přispěla i skutečnost, že seriál je apolitický. Na poměry první republiky se sice díval někdy až příliš blahosklonně, ale v podstatě v ní personifikoval neoddiskutovatelnou spravedlivost a čistotu masarykovské policie. A lidskost je jedním z hlavních rysů tohoto seriálu, jehož kvalit žádný pozdější projekt obdobného zaměření nedosáhl a patrně již nedosáhne. (21.06.2010)

Jó to bejval zločin ještě specifický. Všichni mněly všechny vobčíhlý a pokud k nějakejm zločinům došlo, hned se vědílo vo koho kráčí, páč všichni mněly svůj osobitý styl. Kulhavej Tonda, šilhavá Mařka, 4prstej Vomáčka a další ESA posvětí. Rada Vacátko prostě mněl svůj rajón zmáklej po všech směrech. (29.03.2014)

Jiří Sequens je sice podepsán pod těmi nejproblematičtějšími normalizačními paskvily, ale nedá se nic dělat, seriál Hříšní lidé města pražského se mu skutečně povedl a to (téměř) dokonale. Oprostil se od dobových schematismů (což je příznačné pro uvolněnou atmosféru roku 1968, kdy seriál vznikal) a vzniklo dílo, z kterého prvorepubliková atmosféra přímo sálá a kde tehdejší pražská galerka ožívá doslova před divákovýma očima. To je asi největší deviza tohoto seriálu, to nehmatatelné postižení tehdejší doby, místa i charakterů, vytvoření panoptika postaviček a tak různorodých identit. Díky úžasnému castingu se tak na plátno dostala skutečná špička tehdejších herců v čele s Jaroslavem Marvanem v nezapomenutelné roli policejního rady Vacátka a s lidmi jeho ,,mordparty", pány Brůžkem, Boušem a Mrázkem v podání Josefa Bláhy, Josefa Vinkláře a Františka Filipovského. V drobných rolích epizodních kapsářů, zlodějíčků, prostitutek, kasařů, vrahů a dalších postav pražského podsvětí se pak představí celá plejáda typově přesných herců a hereček. Vůbec přitom nevadí slabší dějové zápletky a průhledné detektivní peripetie jednotlivých dílů, v tomhle díle jde o něco trochu jiného - díky hereckým výkonům, skvělé hudbě Zdeňka Lišky uvozené symptomatickou titulní melodií s výstřelem z revolveru, autentickým pražským exteriérům, přesnému použití slangu atd. jde o komplexní postižení atmosféry prvorepublikové pražské galerky. A to se panu Sequensovi povedlo bezezbytku... Podobné filmy a seriály: Pěnička a Paraplíčko, Partie krásného dragouna, Smrt černého krále, Vražda v hotelu Excelsior, Štědrý večer pana rady Vacátka, Panoptikum města pražského, Hříšní lidé města brněnského (29.03.2007)

Výborný československý krimiseriál se skvělým hereckým obsazením v podobě Jaroslava Marvana, Josefa Bláhy, Josefa Vinkláře, Františka Filipovského a dalších. Je to napínavé, má to chytře vymyšlený a smysluplný děj, akci a skvělé herce. Verdikt: 5* a 85 %. PS. Seriál Panoptikum města pražského, kde hrál rady Vacátka místo Jaroslava Marvana Jiří Adamíra se nedá s tímto výborným seriálem srovnat. Marvan je Marvan, nedá se nahradit. :-) (20.06.2012)

A nemám daleko k pěti - obdivuhodoně zdařilá atmosférická záležitost s naprosto neuvěřitelnou plejádou herecký smetánky, která se v seriálu za celejch těch 13 dílů vystřídala. Zasazení do období první republiky funguje bezvadně, detektivní rozměr neni hloupej ani prvoplánovej, zápletky jsou originální, herecký výkony téměř všech (předevšim ale samozřejmě ústřední čtyřky s Marvanem v čele) jsou bezvadný. Některý díly ale i tak jsou lepší a silnější než jiný.... A ta Liškova hudba? To pro mě bylo možná úplně největší překvapení: snad každej díl má svoje zvláštní a jedinečný téma, to vždycky skvěle padne k ději, no a písničky samotný (např. Maruko nebo Nešahej, nešahej) ani neni třeba dál rozebírat. Třeba to hudební téma třetího dílu (Lady Macbeth z Vinohrad) ve zvonkohře je prostě neuvěřitelný; až mě mrzí, že se nikde nedá sehnat žádnej kloudnej soundtrack. WTF moments: Tak třeba Skořepová sápající se po Fišerovi, vilně šeptající "Když já mám na tebe slabost, ty syčáku jeden. Ty můj Robertku malinkatej...". Ale jinak - děj je občas zbytečně moc zjednodušenej, stane se podezřele moc náhod (třeba potkání hraběnky ve vlaku /díl Telegram z Neapole/); občas příliš zkratkovitá a ne úplně objasněná detektivní rovina (např. ve slunečních lázních odehrávající se díl Turecké náušnice: vrahem byl sice trpaslík, ale proč? Jeho motiv? - to už se bohužel nijak neřešilo, jakkoli to bylo v rozporu s prostorem, kterej během celýho dílu dostane trojice podrobně zkoumanejch podezřelejch, který jsou nakonec nevinní) atd. A bohužel hodně retardovaně na mě působily vlastně asi všechny honičky, který se v seriálu odehrajou (díly Kaprova smrt, Špion přijede v sedm...) - pokud v uzavřenym prostoru nedokáže pět a víc zdravejch chlapů-policajtů zastavit jednoho zmateně, ne zrovna profesionálně prchajícího kriminálníka a groteskně u toho ve snaze chytit ho promáchávaj rukama, tak je prostě něco špatně. (19.04.2015)