In America

Otevřeně se přiznám, že se mně koulely slzy po tváři a to zcela nezastavitelně. Vystřídala se tu celá škála emotivních momentů, jak těch mírně úsměvných až po ty hluboce smutné, kterých bylo určitě víc. Už jen ten jeden z prvních momentů, kdy sedí rodina pohromadě a malá Ariel si vylévá svoje srdíčko : "Stýská se mi. Po čem se ti stýská? Prostě tak. Nemám si s kým hrát. Můžeš si hrát se sestrou. Nemůžu, ona má na hraní kameru. A já nemám nikoho, komu bych řekla své tajemství." Celkově to na mě dýchlo takovou osobní smutnou atmosférou, kterou tomu vtiskli svým scénářem všichni tři, JIm, Naomi a Kirsten Sheridanovi. Ovšem nejúžasnější a nejdojemnější byly sestry Bolgerovy, které to hrály tak, jako kdyby před nimi nebyl žádný štáb s kamerou, hlavně malá Ariel v podání Emmy. A na konci to všechno do sebe tak nádherně a přirozeně zapadlo, že pětihvězda je v tomhle případě určitě na místě. A to nemluvím o krásném závěrečném titulkovém songu. (20.02.2013)

Melodrama J.Sheridana, jenž se do značné míry inspiroval svou vlastní přistěhovaleckou minulostí, je autobiografií protkanou vlídnou nostalgií po událostech, které v jeho vzpomínkách čas (20 let) odprostil od jejich dřívější syrovosti a bezútěšnosti. Sheridan staví úmyslně do role vypravěče malou holčičku, poněvadž skrz ni může na dřívější ale-stejně-nám-tenkrát-bylo-dobře dobu nahlížet bezstarostnýma dětskýma očima, a omluvit tím svůj často neskrývaný sentimentální tón vyprávění - což mě osobně nevadilo, a to především díky účasti odzbrojujících dětských představitelů a výtečné+krásné S.Morton. Bylo mi s nimi dobře, což je asi to nejlepší, co o tomhle filmu můžu říct. PS: Sheridan ve skutečném životě nepřišel o syna (jak píše POMO), ale o svého bratra! Film není doslovným přepisem jeho životní etudy, ale pouze (leckdy věrnou) výchozí inspirací. (03.01.2005)

Zvláštní film, vytvořený za spolu účasti celé rodiny Sheridanů. Autobiografický film, který asi měl působit jako vlastní výpověd o životě a příchodu do USA. Nelehkých začátcích a hledání přátel všude kde se dalo. Bhužel hodně dojíždí na rozvleklost a nudu. Život nemůže být natolik zábavný aby naplnil film nečím zajímavějším než posláním dětí pro zmrzlinu a dělání jiných :D (05.01.2006)

Jimu Sheridanovi už asi bylo blbé protežovat Daniel Day-Lewise a tak obsadil někoho pro mě zcela neznámého. Škoda, protože výborně napsanou nosnou roli otce neodehrál Paddy Considine nic moc a tak to zbylo na "tušitelku", dvě skvělé holčiny a černého souseda, a všichni dohromady tvořili takový poetický laskavý mikrosvět v domě plném totálního "dna" a naučili se užívat si v tom irskoafrickém ostrůvku uprostřed chladné Ameriky jeden druhého. (18.05.2005)

Slabé. Že by byl Sheridan po mozkové mrtvici a stával se senilním? Herci nejsou dobří. Scéna, kdy roztomilá holčička zpívá v klobouku pěknou písničku je agresivně sentimentální. Sheridan na nás střílí hollywoodskými pistolemi, ale dost nepřesně a špatně. Konec byl taky bídnej. Skoro jako kdyby to točil Emerich. Takovéhle filmy dávají denně na Hallmarku. Taky mi dost vadila rozháranost příběhu a herci byli někdy opravdu velmi podprůměrní. Laciný kýč. Sheridan má navíc, nebo alespoň měl. (18.11.2004)