Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Je květen 1945 a Německo leží v troskách, poražené po bezpodmínečné kapitulaci před Spojenci. Hitler spáchal sebevraždu v berlínském bunkru a celý svět volá po spravedlnosti. Pokusu o vyrovnání se s nacistickými zločiny se ujal americký soudce Robert Jackson, který sestavil Mezinárodní válečný tribunál v Norimberku. Právní základ mu dala tzv. Londýnská charta Spojenců, podle níž má tribunál právo "obviněného, který byl prohlášen vinným, odsoudit k smrti nebo k jinému trestu, který by považoval za spravedlivý". Úkolem tribunálu bylo soudit a potrestat zločiny proti míru, válečné zločiny a zločiny proti lidskosti. Souzeno bylo 22 hlavních válečných zločinců, členů vlády a vrchního velení německé nacistické armády a 7 organizací. Celý proces od příprav soudní síně a stohů materiálů jako podkladů k obžalobám v rozstříleném Norimberku v létě a na podzim roku 1945 až po závěrečný ortel v říjnu 1946 ukazuje film očima hlavního amerického žalobce Roberta Jacksona a říšského maršála Hermanna Göringa. Ten se nejprve pokouší ovládnout průběh soudu, ale pod tíhou svědectví obětí, které přežily, nakonec i pod tíhou faktických čísel a především po zhlédnutí dokumentárních záběrů z koncentračních táborů, které usvědčují nacistické pohlaváry z hyenismu, postupně ztrácí kredit i mezi svými souputníky. Mění se i původní postoj soudce Jacksona, který v rozporu s názorem ruského žalobce Nikitičenka zpočátku odmítá popravy. Po více než 300 dnech jednání, s 5500 dokumenty a 200.000 místopřísežnými prohlášeními, vynese Norimberský tribunál 1. října 1946 dvanáct rozsudků smrti, sedm trestů odnětí svobody a tři zproštění viny. Sám Göring 16. října 1946 několik hodin před popravou spáchá ve své cele sebevraždu. Dvoudílný kanadský film Norimberský proces převzal řadu dialogů přímo ze zápisu soudního jednání a je nejen fascinující rekonstrukcí nejvýznamnějšího a bezprecedentního soudního procesu 20. století, ale nahlíží i do zákulisí politických a osobních zájmů, z nichž už tehdy - těsně po světové katastrofě - bylo patrné budoucí dělení světa na dva protilehlé tábory. Původní záběry z koncentračních táborů jsou zcela autentické a ani po více než půl století neztratily nic ze své otřesnosti. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (119)

Gary 

všechny recenze uživatele

Film není plný emocionálních a dramatických proslovů. Je totiž naplněn opravdovými, surovými a často i velice krutými výpověďmi, jejichž hlavním příkladem je podle mě výpověď vedoucího tábora v Osvětimy, jak naturalisticky popisuje "krysařské" vyhubování. Všichni zúčastnění hrají skvěle. Nade všechny však převyšuje životní role Briana Coxe v roli Göringa. Jeho podání je tak vychutnané a nadřazené, že byste mu i začali fandit. ()

cheyene 

všechny recenze uživatele

Hermann Göring: "Běžní lidé přirozeně nechtějí války; ani v Rusku, ani v Anglii, a nota bene ani v Německu. To je jasné. Ale, nakonec jsou to vůdci země, kteří určují politiku, a je vždy jednoduché strhnout lidi s sebou, ať už je to demokracie, fašistická diktatura, parlament či komunistický režim. Ať už lidé mají či nemají hlas, mohou být vždy přiměni k žadonění u svých vůdců. Je to jednoduché – vše, co je třeba, je říci jim, že jsou napadeni a odsoudit ty mírumilovnější z nich za nedostatek vlastenectví a vystavování jejich země nebezpečí. Toto funguje v každé zemi stejně." Norimberský proces je zdařilé filmové zpracování (můžeme říct i rekonstrukce) snad nejgigantičtějšího procesu v dějinách lidstva. Nejpůsobivější okamžik celého snímku je promítání záběrů z koncentračních táborů. ()

Reklama

tahit 

všechny recenze uživatele

Myslím, že tento kus již pomalu zapomenuté historie monstrprocesu s prominenty osobností třetí říše co do obsažnosti a sdělnosti dovedně těží z historických detailů. I když část jich byla zjednodušena, tak to není vůbec špatné. Herec Brian Cox vystihnul charakter říšského maršála Wilhelma Hermanna Göringa dobře. Ve kterém jiném filmu je taková možnost nahlédnout pod povrch jeho existence? Vcelku dobře je vystižen i soudce Robert H. Jackson, který je strukturován jako typický Američan bojovník za spravedlnost. Upřímně řečeno vnesl do postavy jakési zlidštění procesu. Nemám v úmyslu historii nijak hodnotit a soudit, ale nepochybuji, že žalobci jednali spíše podle mravních hodnot, než podle vyloženého práva, ale tvrzení souzených Němců, že nevěděli, jakých zločinů se v koncentračních táborech jejich lidé dopouštěli, bylo alibistické. Dívám se na to takto. Prostě nic lepšího na toto téma zatím nebylo natočeno. Vyjma Norimberského procesu (1961) od režiséra Stanley Kramera, který ovšem pojednává zcela o jiné norimberské kauze soudce Dan Haywood, která se odehrála o pár let později. ()

lennyd 

všechny recenze uživatele

Po ukončení druhé světové války stojí před vítěznými mocnostmi závažný úkol. Potrestat zodpovědné za spáchání válečných zločinů, ale - jak je běžné v civilizovaném světě - pomocí spravedlivého soudního procesu s možností obhajoby obviněných. Americký žalobce Robert Jackson (Alec Baldwin) svolává Mezinárodní soudní tribunál do Norimberku, místa, kde byla již dříve podepsána drtivá většina nacistických zákonů. Proti němu bude stát dvacítka zajatých vůdců nacistického Německa, včetně samotného Hitlerova zástupce, Hermanna Göringa ... Jsou filmy a Filmy. Ty první si pustíte a po jejich skončení si pro sebe jen tak řeknete - jó bylo to fajn nebo byla to hovadina. A pak jsou Filmy, které nějakým způsobem mapují historické události, a které nelze - i kdyby byly hodně nepovedené - úplně odmítnout. To naštěstí není případ Norimberku, který kromě velmi poutavého námětu (kromě tříhodinového filmu jsem další hodinu strávil pročítáním různých Wikipedii) je i docela poutavě natočený - při některých scénách mi opravdu hodně běhal mráz po zádech. Ani po herecké stránce nemám filmu co vytknout - ač neobsahuje žádná opravdu velká herecká jména, i tak všichni zúčastnění podávají výborné herecké výkony (snad kromě Aleca Baldwina, který mi moc nesedí - a naopak naprosto úžasný byl Brian Cox). ()

Renton 

všechny recenze uživatele

Scénář: David W. Rintels .. Výborné zpracování poválečného procesu s německými pohlaváři v Norimberku. Celé to má dokumentární nádech, ale výsledku to rozhodně neubírá. Právě naopak, na některé výpovědi prostě nezapomenete! Jak to u takového tipu filmu bývá, je postaven na hereckých výkonech. Ty jsou celkově hodně dobré, ale přesto všechny ostatní zločince či právníky zastiňuje neskutečně charismatický Hermann Wilhelm Göring /německý nacistický politik, říšský maršál (od roku 1940), vrchní velitel německé Luftwaffe (leteckých ozbrojených sil) a od roku 1939 oficiální nástupce Adolfa Hitlera/ v podání Brian Cox. Tady máte možnost vidět, co na něm a vůbec celé nacistické propagaci bylo tak silného, poutavého a v konečném důsledku nebezpečného.. ()

Galerie (8)

Zajímavosti (1)

  • Ve filmu dávají Spojenci jasně najevo, že obhajoba ve stylu: „Já jsem jen plnil rozkazy,“ neobstojí. Bohužel kromě výše postavených nacistů právě taková obhajoba většinu německých vojáků (kteří páchali zvěrstva běžně) zachránila, neboť se naučili říkat, že by byli za nesplnění rozkazu ke zvěrstvům popraveni. Bohužel až o řadu let později se ukázalo, že těch pár německých vojáků, kteří odmítli páchat zvěrstva, potrestáno buď vůbec nebylo nebo byli jen přeloženi. Tato poválečná německá lež je známá jako Befehlsnotstand a v Německu se dodnes jedná o formální právní termín používaný pro obhajobu zločinců, kteří byli údajně či skutečně ke spáchání zločinu donuceni pod hrozbou smrti či násilí. (vojtaruzek)

Reklama

Reklama