Norimberský proces
Nuremberg
Norimberský proces
Režie:
Yves SimoneauScénář:
David W. RintelsKamera:
Alain DostieHudba:
Richard GrégoireHrají:
Alec Baldwin, Jill Hennessy, Brian Cox, Michael Ironside, Matt Craven, Len Cariou, Herbert Knaup, Charlotte Gainsbourg, Colm Feore, Robert Joy, Max von Sydow (více)Obsahy(1)
Je květen 1945 a Německo leží v troskách, poražené po bezpodmínečné kapitulaci před Spojenci. Hitler spáchal sebevraždu v berlínském bunkru a celý svět volá po spravedlnosti. Pokusu o vyrovnání se s nacistickými zločiny se ujal americký soudce Robert Jackson, který sestavil Mezinárodní válečný tribunál v Norimberku. Právní základ mu dala tzv. Londýnská charta Spojenců, podle níž má tribunál právo "obviněného, který byl prohlášen vinným, odsoudit k smrti nebo k jinému trestu, který by považoval za spravedlivý". Úkolem tribunálu bylo soudit a potrestat zločiny proti míru, válečné zločiny a zločiny proti lidskosti. Souzeno bylo 22 hlavních válečných zločinců, členů vlády a vrchního velení německé nacistické armády a 7 organizací. Celý proces od příprav soudní síně a stohů materiálů jako podkladů k obžalobám v rozstříleném Norimberku v létě a na podzim roku 1945 až po závěrečný ortel v říjnu 1946 ukazuje film očima hlavního amerického žalobce Roberta Jacksona a říšského maršála Hermanna Göringa. Ten se nejprve pokouší ovládnout průběh soudu, ale pod tíhou svědectví obětí, které přežily, nakonec i pod tíhou faktických čísel a především po zhlédnutí dokumentárních záběrů z koncentračních táborů, které usvědčují nacistické pohlaváry z hyenismu, postupně ztrácí kredit i mezi svými souputníky. Mění se i původní postoj soudce Jacksona, který v rozporu s názorem ruského žalobce Nikitičenka zpočátku odmítá popravy. Po více než 300 dnech jednání, s 5500 dokumenty a 200.000 místopřísežnými prohlášeními, vynese Norimberský tribunál 1. října 1946 dvanáct rozsudků smrti, sedm trestů odnětí svobody a tři zproštění viny. Sám Göring 16. října 1946 několik hodin před popravou spáchá ve své cele sebevraždu. Dvoudílný kanadský film Norimberský proces převzal řadu dialogů přímo ze zápisu soudního jednání a je nejen fascinující rekonstrukcí nejvýznamnějšího a bezprecedentního soudního procesu 20. století, ale nahlíží i do zákulisí politických a osobních zájmů, z nichž už tehdy - těsně po světové katastrofě - bylo patrné budoucí dělení světa na dva protilehlé tábory. Původní záběry z koncentračních táborů jsou zcela autentické a ani po více než půl století neztratily nic ze své otřesnosti. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (119)
Závažné téma, morální poselství, nesmíme zapomenout etc., etc., etc... Na televizní film nečekaně kvalitní zpracování se spoustou slavných i kvalitních hereckých jmen. Mě však tento detailní, skoro dokumentární a snad i realisticky pojatý pohled na Norimberský proces příliš nezaujal a dlouhá stopáž lepšímu zážitku neprospěla. Jako doplněk k hodinám dějepisu je film dobrý, ale druhé shlédnutí si klidně odpustím. 59% ()
Dokument je v takýchto prípadoch lepšia voľba, film často skutočnosť skresľuje, podáva inak alebo veľa dôležitých vecí vynechá. Z tohto filmu si budem najviac pamätať, ako im prehrali film z koncentračných táborov, taktiež ich reakcie počas celého trvania procesu a nejaké tie urývky z toho, ako sa obhajovali. Inak mám z toho filmu naozaj ten pocit, že podľa neho vyhladzovali ľudí, z dôvodov ktoré najlepšie popisuje scéna z deja, kde spomínajú deratizátora vyhubúceho potkany. Zdôvodnenie zla, ako nedostatok empatie nie je presné, lebo človek môže robiť zlo aj preto, že s niekým príliš súcití. Napríklad eutanázia, či interupcie ktoré z môjho pohľadu kresťana považujeme za vraždy a stále to veľa ľudí nechápe prečo a ťažko sa to vysvetľuje. Zlo je nedostatok dobra, takto to vyjadrili iní filozofi a múdri ľudia a s týmto viac súhlasím. Film bol podľa mňa veľmi dobrý, ale veľa dôležitého nepovedal a predsa, až tak skvelý nebol, aby si odo mňa zaslúžil päť hviezd. Tie majú u mňa iné veci, ktoré vo mne zanechali hlbokú stopu, tento mal k vrcholu blízko, ale nedosiahol naň. ()
Film není plný emocionálních a dramatických proslovů. Je totiž naplněn opravdovými, surovými a často i velice krutými výpověďmi, jejichž hlavním příkladem je podle mě výpověď vedoucího tábora v Osvětimy, jak naturalisticky popisuje "krysařské" vyhubování. Všichni zúčastnění hrají skvěle. Nade všechny však převyšuje životní role Briana Coxe v roli Göringa. Jeho podání je tak vychutnané a nadřazené, že byste mu i začali fandit. ()
X dokumentárnych a hraných filmov na túto tému. Len by ma zaujímalo prečo tam neboli odsúdení takí potentáti ako Miklos Horthy, Ante Pavelic, Stepan Bandera a im podobní spojenci nacistov, ktorí verne kopírovali vyhladzovanie židov, antifašistov, rómov, mentálne postihnutých atď. Horthy si to v pohode dožil v luxuse v Portugalsku, v 1993 pochovaný za veľkej slávy v Maďarsku. Toho Mosad nenaháňal. Ante Pavelič zmizol na Vatikánsky pas do Argentíny kde bol naňho spáchaný atentát s ťažkým zranením. Presunul sa do Španielska kde strávil 2,5 roka pod ochranou gen Franca a zomrel v nemocnici v Madride. Tam je aj pochovaný na najprestížnejšom cintoríne. Je kuriózne že mu Titova tajná služba/partizáni nevykrútili krk. Atentát naňho spáchal síce Srb ale ten bol len majiteľ hotela kde ho zbadal. Bandera skončil pod USA krídlami v Západnom Nemecku voľný ako vták. Možno by bolo lepšie sedieť v base pre privilegovaných. 15.10. 1959 bol zavraždený agentom KGB kyanidom. Dobrá práca. Na Ukrajine je hrdina, stavajú sa pomníky, premenúvajú sa ulice. Odesa je považovaná za Jeruzalem pri Čiernom mori. Ktovie či aj tam má pomník alebo Banderovú ploščaď. ()
Tentokrát se nedočkáme emotivních scén, na jaké jsme zvyklí z válečných filmů (viz moment, kdy si německý voják kope svůj hrob v "Ryanovi"), ale situace, kdy jako v dokumentárním filmu posloucháte a jenom si představujete, může být zrovna tak silný zážitek. Brian Cox je výborný - Hermann Goering rulez. ()
Galerie (8)
Zajímavosti (1)
- Ve filmu dávají Spojenci jasně najevo, že obhajoba ve stylu: „Já jsem jen plnil rozkazy,“ neobstojí. Bohužel kromě výše postavených nacistů právě taková obhajoba většinu německých vojáků (kteří páchali zvěrstva běžně) zachránila, neboť se naučili říkat, že by byli za nesplnění rozkazu ke zvěrstvům popraveni. Bohužel až o řadu let později se ukázalo, že těch pár německých vojáků, kteří odmítli páchat zvěrstva, potrestáno buď vůbec nebylo nebo byli jen přeloženi. Tato poválečná německá lež je známá jako Befehlsnotstand a v Německu se dodnes jedná o formální právní termín používaný pro obhajobu zločinců, kteří byli údajně či skutečně ke spáchání zločinu donuceni pod hrozbou smrti či násilí. (vojtaruzek)
Reklama