Norimberský proces
Nuremberg
Norimberský proces
Režie:
Yves SimoneauScénář:
David W. RintelsKamera:
Alain DostieHudba:
Richard GrégoireHrají:
Alec Baldwin, Jill Hennessy, Brian Cox, Michael Ironside, Matt Craven, Len Cariou, Herbert Knaup, Charlotte Gainsbourg, Colm Feore, Robert Joy, Max von Sydow (více)Obsahy(1)
Je květen 1945 a Německo leží v troskách, poražené po bezpodmínečné kapitulaci před Spojenci. Hitler spáchal sebevraždu v berlínském bunkru a celý svět volá po spravedlnosti. Pokusu o vyrovnání se s nacistickými zločiny se ujal americký soudce Robert Jackson, který sestavil Mezinárodní válečný tribunál v Norimberku. Právní základ mu dala tzv. Londýnská charta Spojenců, podle níž má tribunál právo "obviněného, který byl prohlášen vinným, odsoudit k smrti nebo k jinému trestu, který by považoval za spravedlivý". Úkolem tribunálu bylo soudit a potrestat zločiny proti míru, válečné zločiny a zločiny proti lidskosti. Souzeno bylo 22 hlavních válečných zločinců, členů vlády a vrchního velení německé nacistické armády a 7 organizací. Celý proces od příprav soudní síně a stohů materiálů jako podkladů k obžalobám v rozstříleném Norimberku v létě a na podzim roku 1945 až po závěrečný ortel v říjnu 1946 ukazuje film očima hlavního amerického žalobce Roberta Jacksona a říšského maršála Hermanna Göringa. Ten se nejprve pokouší ovládnout průběh soudu, ale pod tíhou svědectví obětí, které přežily, nakonec i pod tíhou faktických čísel a především po zhlédnutí dokumentárních záběrů z koncentračních táborů, které usvědčují nacistické pohlaváry z hyenismu, postupně ztrácí kredit i mezi svými souputníky. Mění se i původní postoj soudce Jacksona, který v rozporu s názorem ruského žalobce Nikitičenka zpočátku odmítá popravy. Po více než 300 dnech jednání, s 5500 dokumenty a 200.000 místopřísežnými prohlášeními, vynese Norimberský tribunál 1. října 1946 dvanáct rozsudků smrti, sedm trestů odnětí svobody a tři zproštění viny. Sám Göring 16. října 1946 několik hodin před popravou spáchá ve své cele sebevraždu. Dvoudílný kanadský film Norimberský proces převzal řadu dialogů přímo ze zápisu soudního jednání a je nejen fascinující rekonstrukcí nejvýznamnějšího a bezprecedentního soudního procesu 20. století, ale nahlíží i do zákulisí politických a osobních zájmů, z nichž už tehdy - těsně po světové katastrofě - bylo patrné budoucí dělení světa na dva protilehlé tábory. Původní záběry z koncentračních táborů jsou zcela autentické a ani po více než půl století neztratily nic ze své otřesnosti. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (119)
Scénář: David W. Rintels .. Výborné zpracování poválečného procesu s německými pohlaváři v Norimberku. Celé to má dokumentární nádech, ale výsledku to rozhodně neubírá. Právě naopak, na některé výpovědi prostě nezapomenete! Jak to u takového tipu filmu bývá, je postaven na hereckých výkonech. Ty jsou celkově hodně dobré, ale přesto všechny ostatní zločince či právníky zastiňuje neskutečně charismatický Hermann Wilhelm Göring /německý nacistický politik, říšský maršál (od roku 1940), vrchní velitel německé Luftwaffe (leteckých ozbrojených sil) a od roku 1939 oficiální nástupce Adolfa Hitlera/ v podání Brian Cox. Tady máte možnost vidět, co na něm a vůbec celé nacistické propagaci bylo tak silného, poutavého a v konečném důsledku nebezpečného.. ()
Hermann Göring: "Běžní lidé přirozeně nechtějí války; ani v Rusku, ani v Anglii, a nota bene ani v Německu. To je jasné. Ale, nakonec jsou to vůdci země, kteří určují politiku, a je vždy jednoduché strhnout lidi s sebou, ať už je to demokracie, fašistická diktatura, parlament či komunistický režim. Ať už lidé mají či nemají hlas, mohou být vždy přiměni k žadonění u svých vůdců. Je to jednoduché – vše, co je třeba, je říci jim, že jsou napadeni a odsoudit ty mírumilovnější z nich za nedostatek vlastenectví a vystavování jejich země nebezpečí. Toto funguje v každé zemi stejně." Norimberský proces je zdařilé filmové zpracování (můžeme říct i rekonstrukce) snad nejgigantičtějšího procesu v dějinách lidstva. Nejpůsobivější okamžik celého snímku je promítání záběrů z koncentračních táborů. ()
Film není plný emocionálních a dramatických proslovů. Je totiž naplněn opravdovými, surovými a často i velice krutými výpověďmi, jejichž hlavním příkladem je podle mě výpověď vedoucího tábora v Osvětimy, jak naturalisticky popisuje "krysařské" vyhubování. Všichni zúčastnění hrají skvěle. Nade všechny však převyšuje životní role Briana Coxe v roli Göringa. Jeho podání je tak vychutnané a nadřazené, že byste mu i začali fandit. ()
Srovnání s nedávno shlédnutým Judgment at Nuremberg (1961) je pro tuto verzi zdrcující. Zatímco tamten řešil otázky viny a odpovědnosti na vysoké intelektuální úrovni, tento jakoby byl adresován soudobým školákům k doplnění výuky dějepisu. A tedy repetuje triviality: že nacisté byli zlí, Sověti přinejlepším hrubí, a Američané, milé děti, ti to jako vždy celé zachránili. ()
Famozni zpracovani nejvetsiho soudniho procesu dvacateho stoleti - Norimberku. Ohromuji vykon Briana Coxe coby Hermanna Göringa a nemene skveleho Aleca Baldwina coby hlavniho zalobce Roberta Jacksona. Film ma skvely spad, atmosferu a celkovy naboj, ktery Vas prinuti napnute sledovat dej az do samotneho zaveru. ()
Galerie (8)
Zajímavosti (1)
- Ve filmu dávají Spojenci jasně najevo, že obhajoba ve stylu: „Já jsem jen plnil rozkazy,“ neobstojí. Bohužel kromě výše postavených nacistů právě taková obhajoba většinu německých vojáků (kteří páchali zvěrstva běžně) zachránila, neboť se naučili říkat, že by byli za nesplnění rozkazu ke zvěrstvům popraveni. Bohužel až o řadu let později se ukázalo, že těch pár německých vojáků, kteří odmítli páchat zvěrstva, potrestáno buď vůbec nebylo nebo byli jen přeloženi. Tato poválečná německá lež je známá jako Befehlsnotstand a v Německu se dodnes jedná o formální právní termín používaný pro obhajobu zločinců, kteří byli údajně či skutečně ke spáchání zločinu donuceni pod hrozbou smrti či násilí. (vojtaruzek)
Reklama