Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Je květen 1945 a Německo leží v troskách, poražené po bezpodmínečné kapitulaci před Spojenci. Hitler spáchal sebevraždu v berlínském bunkru a celý svět volá po spravedlnosti. Pokusu o vyrovnání se s nacistickými zločiny se ujal americký soudce Robert Jackson, který sestavil Mezinárodní válečný tribunál v Norimberku. Právní základ mu dala tzv. Londýnská charta Spojenců, podle níž má tribunál právo "obviněného, který byl prohlášen vinným, odsoudit k smrti nebo k jinému trestu, který by považoval za spravedlivý". Úkolem tribunálu bylo soudit a potrestat zločiny proti míru, válečné zločiny a zločiny proti lidskosti. Souzeno bylo 22 hlavních válečných zločinců, členů vlády a vrchního velení německé nacistické armády a 7 organizací. Celý proces od příprav soudní síně a stohů materiálů jako podkladů k obžalobám v rozstříleném Norimberku v létě a na podzim roku 1945 až po závěrečný ortel v říjnu 1946 ukazuje film očima hlavního amerického žalobce Roberta Jacksona a říšského maršála Hermanna Göringa. Ten se nejprve pokouší ovládnout průběh soudu, ale pod tíhou svědectví obětí, které přežily, nakonec i pod tíhou faktických čísel a především po zhlédnutí dokumentárních záběrů z koncentračních táborů, které usvědčují nacistické pohlaváry z hyenismu, postupně ztrácí kredit i mezi svými souputníky. Mění se i původní postoj soudce Jacksona, který v rozporu s názorem ruského žalobce Nikitičenka zpočátku odmítá popravy. Po více než 300 dnech jednání, s 5500 dokumenty a 200.000 místopřísežnými prohlášeními, vynese Norimberský tribunál 1. října 1946 dvanáct rozsudků smrti, sedm trestů odnětí svobody a tři zproštění viny. Sám Göring 16. října 1946 několik hodin před popravou spáchá ve své cele sebevraždu. Dvoudílný kanadský film Norimberský proces převzal řadu dialogů přímo ze zápisu soudního jednání a je nejen fascinující rekonstrukcí nejvýznamnějšího a bezprecedentního soudního procesu 20. století, ale nahlíží i do zákulisí politických a osobních zájmů, z nichž už tehdy - těsně po světové katastrofě - bylo patrné budoucí dělení světa na dva protilehlé tábory. Původní záběry z koncentračních táborů jsou zcela autentické a ani po více než půl století neztratily nic ze své otřesnosti. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (119)

VaHo 

všechny recenze uživatele

Slušná filmová rekonstrukce jednoho mimořádného procesu. Tvůrcům se podařilo zestručnit a zároveň zatraktivnit mimořádně složitý soud. I když se většina děje odehrává v soudní síni a věznici tak, divák ani při dlouhé stopáži neusíná a s napětím sleduje slovní přestřelky, mezi prokurátorem a Göringem. Nejpůsobivějším momentem je výslech velitele Osvětimi, vzhledem k tomu, že jsem měl možnost tohle místo navštívit, tak je to dost zneklidňují scéna. Je vidět snaha některé scény a situace udělat dramaticky efektní než jak ve skutečnosti proběhly. Tomu se ale těžko šlo vyhnout. ()

Daddko 

všechny recenze uživatele

X dokumentárnych a hraných filmov na túto tému. Len by ma zaujímalo prečo tam neboli odsúdení takí potentáti ako Miklos Horthy, Ante Pavelic, Stepan Bandera a im podobní spojenci nacistov, ktorí verne kopírovali vyhladzovanie židov, antifašistov, rómov, mentálne postihnutých atď. Horthy si to v pohode dožil v luxuse v Portugalsku, v 1993 pochovaný za veľkej slávy v Maďarsku. Toho Mosad nenaháňal. Ante Pavelič zmizol na Vatikánsky pas do Argentíny kde bol naňho spáchaný atentát s ťažkým zranením. Presunul sa do Španielska kde strávil 2,5 roka  pod ochranou gen Franca a zomrel v nemocnici v Madride. Tam je aj pochovaný na najprestížnejšom cintoríne. Je kuriózne že mu Titova tajná služba/partizáni nevykrútili krk. Atentát naňho spáchal síce Srb ale ten bol len majiteľ hotela kde ho zbadal. Bandera skončil pod USA krídlami v Západnom Nemecku voľný ako vták. Možno by bolo lepšie sedieť v base pre privilegovaných. 15.10. 1959 bol zavraždený agentom KGB kyanidom. Dobrá práca. Na Ukrajine je hrdina, stavajú sa pomníky, premenúvajú sa ulice. Odesa je považovaná za Jeruzalem pri Čiernom mori. Ktovie či aj tam má pomník alebo Banderovú ploščaď. ()

Reklama

Bush13 

všechny recenze uživatele

Historický námět v podobě fascinujícího a bezprecedentního okamžiku dějin, jenž mohl čerpat z Gilbertových zápisků, audiovizuálních dokumentů a nevyčerpatelné studnice druhé světové války, často trestuhodně mrhá - ač je to dvoudílný snímek - minutáží na přihlouple ztvárněnou romanci Aleca Baldwina, amerického soudce, který se pateticky tváří jako morální autorita, ale za velkou louží nevěrně toká se svou sekretářkou. Dlouhé zamyšlené pohledy do dálky included. A protože se v tomto filmu (asi aby to bylo pro běžného diváka stravitelnější) investuje do nesmyslů, nezbývá čas na to podstatné - přitom k dispozici byla celá plejáda sice zrůdných, leč zajímavých osobností nacistických pohlavárů. Vše je tedy v horším případě polopaticky načrtnuto v ne příliš autentických dialozích, seškrtáno (na konci zazní např. rozsudky většiny obžalovaných, ale zase ne všech, proč?), nebo, v tom lepším případě, jenom naznačeno. Celé je to pak zredukováno na jakýsi symbolický souboj zlého (byť komplikovaného) Göringa s "hodnějším" Speerem. Je to škoda, neb celkově kulisy a řada charakteristik se snaží být věrná skutečnosti. ()

Big Bear 

všechny recenze uživatele

Četl jsem hodně knih o nacistických válečných zločincích (samozřejmě včetně knihy Norimberský proces). Film vlastně z knihy vychází. Přes maximální snahu všech spojeneckých jednotech včetně speciálních armádních týmů lovců hlav se nedařilo dopadnout všechna nacistická zvířata... S těmi, které se podařilo chytit bylo nutno zahájit rychlý, ale spravedlivý soudní proces. Na spravedlnost se dával největší důraz, protože byla velká snaha o to, aby Němci nemohli říci, oni vyhráli válku tak si holt dělají co chtějí a nejspíše náz zabijí. Z práva vítěze. Jenže spojenci se snažili o pravdu, o dokázání všech válečných zločinů a zvěrstev konkrétním odpovědným nacistickým pohlavárům. Bohužel, tam kde slušnost a civilizovanost stojí proti primitivismu, barbarství a předsudkům, je jakékoliv dokazování vždy těžké... Tvůrci filmu perfektně vystihli dobu začátku procesu. Vysvětlují proč byl zvolen Norimberk, jak bylo těžké v totálně vybombardovaném městě páchnoucím po stovkách stále zasypaných mrtvol ve vybombardovaných domech dát dohromady soudní budovu a kompletně ji zařídit pro světem sledovaný mezinárodní soudní proces s nacistickými válečnými zločinci. Celkem striktně se drží historické linie a mne velmi mile tento TV překvapil. Už jen ta jmén: Plummer, Sydow, Cox, Baldwin.... Koho téma zaujalo, doporučuji k přečtení knihu Rytíři Bušidó, kterou napsal Lord Russel l z LIveropolu a je o podobném procesu, avšak s Japonci. * * * * * ()

flanker.27 

všechny recenze uživatele

Zcela průměrná neinvenční podívaná. Nechápu, proč si tvůrci jako hlavního protihráče na myšlenkovém poli zvolili právě Göringa. Ještě se mi líbí, jak jsou nakonec málem jako svině zobrazeni Rusové, kteří odmítají zmírňovat tresty nebohým nacistům. Yves Simoneau je zcela obyčejný patlal, který možná zvládne konvenční TV seriál, ale na větší projekty nemá. ()

Galerie (8)

Zajímavosti (1)

  • Ve filmu dávají Spojenci jasně najevo, že obhajoba ve stylu: „Já jsem jen plnil rozkazy,“ neobstojí. Bohužel kromě výše postavených nacistů právě taková obhajoba většinu německých vojáků (kteří páchali zvěrstva běžně) zachránila, neboť se naučili říkat, že by byli za nesplnění rozkazu ke zvěrstvům popraveni. Bohužel až o řadu let později se ukázalo, že těch pár německých vojáků, kteří odmítli páchat zvěrstva, potrestáno buď vůbec nebylo nebo byli jen přeloženi. Tato poválečná německá lež je známá jako Befehlsnotstand a v Německu se dodnes jedná o formální právní termín používaný pro obhajobu zločinců, kteří byli údajně či skutečně ke spáchání zločinu donuceni pod hrozbou smrti či násilí. (vojtaruzek)

Reklama

Reklama