Persona

Mám chuť položit si hlavu na špalek a dokončit to! Ingmar Bergman není Freud, ale já to po něm ani nechci. Jeho existenciální otázky mě nemíjejí. Zarývají se do mě. Vede s divákem rozhovory a chce se dostat k jádru pudla. Tančí s Vámi tango smrti, snad i podvědomě vycítíte, že klopýtnete a vymácháte se ve změti lidský bídy, smutku, sraček. Se stopáží se i zrychluje tep, nejhorší je, že si připadáte jako pod drobnohledem. Bergman je mrtvý, sure, ale co když tady zanechal Personu, abychom prožili jeho tvůrčí krizi s ním? Abychom zaťali zuby a žili ve filozofický sféře? Ta sféra je dost hustá, ale.....ehm, pardon, nechal jsem se unést. Za brejle, za Bibi, za své vytrhané vlasy- 3 hvězdy. Ale jednu posílám do nebe Bergmanovi, protože byl, společně s jedním ruským filmovým básníkem, jediným pořádným chlapem v téhle branži! (27.10.2009)

Nie že by sa na to dobre nepozeralo, lebo Nykvist, Liv a Bibi boli uhrančivé, malo to svoje zaujímavé provokatívne momenty, ale... uspávalo ma to a ledva si to udržalo moju pozornosť. Nemôže byť každý film pre mňa, aj keď ide o dôležité dielo svetovej kinematografie. Poviem si, že na mňa možno too artsy, pokrčím plecami a idem ďalej. (Lumiere - Scandi/Bergman 100 - 25.1.2018) (27.01.2018)

S Personou som sa hodne natrápil. Prvý krát som ju pozeral neskoro v noci a nezadržateľne som pri nej zaspal. Pri opakovanej projekcii som sa snažil pochopiť, čo chce veľký režisér vyjadriť hereckým koncertom dvoch herečiek, nápaditou kamerou a čiernobielym filmovým materiálom. Určite je to pre záujemcov o psychológiu žien zaujímavý a podnetný film, pre mňa však bol málo stráviteľný. Tri hviezdičky mu dám bez problémov, aj keď jeho sledovanie bolo chvíľami problémové. (16.07.2012)

Z filmu jsem měl silný pocit, že je to Bergmanova masturbace a příliš se necílí na mínění těch nejdůležitějších - diváků. Dialogy, respektive spíše monology, možná mohly za něco stát, kdybych dokázal udržet pozornost alespoň pár sekund. Ten neskutečně nudný hnus se ovšem nedal poslouchat. Sdělení zcela zřejmé pravdy u fungování masek v naších životech a mnohovrstvost a nekonečná nestálost ženských duší, ovšem zcela neatraktivní a nestravitelnou formou. I přes krátkou stopáž divák velice záhy podlehne prudké bolesti způsobené obrovskou nudou. Abych ale jen nekritizoval, pokud trpíte v noci nespavostí a hledáte spolehlivý lék s takřka okamžitým nástupem účinků, po kterém spadnou víčka, potom stojí za to Personu vyzkoušet. Pokusil jsem se přijmout pozvání na exkurzi dovnitř ženy (tentokrát lehce odlišným způsobem), ale nedalo se. Zřejmě nejsem cílovou skupinou, a to Bergmana uznávám a považuji ho vůbec za nejlepšího filmového tvůrce z hlediska zkoumání psychologie lidí. Tento film také mohl být dobrý, kdyby ho netvořil proto, aby mu stálo úžasem péro v pozoru, ale pokusil se spíše postavit péra nebohých diváků. Celkový koncept postavený na "rozhovoru" dvou žen, které komunikují o všedních píčovinách jejich nudných životů, o jejich životních rozhodnutích a hledat v těchto slovech cestu do jejich nitra, to je opravdu něco, co se chce dělat málokterému diváku. Dělám to nerad mistře, protože mám v hlavě úžasné filmy jako Sedmá pečeť nebo Ze života loutek, kdy mi tekly sliny blahem a mozek se mi spokojeně rochnil v mozkomíšním moku, ale nezbývá než dát v tomto případě zasloužený odpad. (19.10.2019)

Bergmanovy filmy mě zamykají do jiného světa, kde žádná duševní zkušenost není dost hluboko na to, aby se schovala. Platí to i o znepokojivé Personě, která mi už od úvodního záběru začala vkládat do mysli depresivní kolečka. V úvodu je film psychologickou střelou, která naznačuje, že ani zkušenosti, které jsme v průběhu života získali, nám nedokážou říct, co vlastně chceme. Pomocí naléhavé kamery navíc získá příběh sugestivně vystavěnou atmosféru a zajímavé rozložení sil, kdy už se zdá, že by si obě postavy mohly téměř prohodit role. Jenže Bergman mě v závěrečné třetině strašně zklamal, protože nechal vzhledem ke své povaze nechat zvítězit mysteriózno a z toho důvodu vyprávění úplně ztratí tempo. Zápletka nepřináší nic nového, zastaví se na místě a režisér už si jen hraje se svými nápady, které zkomplikují všechna možná pochopení pointy i příběhu jako celku. (17.06.2007)