Persona

Pre mňa film, v ktorom som niečo pochopil- to, čo bolo možné, a nepochopil metafory, určené pre hard core art fanúšikov. Je to ale dobre vybalancované a celkovo mi to sadlo. Film sa ako keby udržoval v rovnováhe, podľa vyvíjajúceho sa vzťahu a napätia medzi týmito dvoma ženami. Dá sa vidieť aj viac krát, v mojom prípade to bolo zatiaľ dva krát. Podľa Rogera Eberta sa jedná o ľahko pochopiteľnú snímku, tak ak ste to nepochopili, o kariéru kritika sa radšej nepokúšajte:) A kritiku má na svojej stránke. VIDENÉ ZNOVA: Pri ďalšom pozretí sa mi potvrdilo, že Persona vďaka jasnej zápletke (zbližovanie sa dvoch žien), odohrávajúcej sa na ľahko definovateľnom mieste (ostrov) je film, ktorý funguje ako pre "normálnych" divákov, čiže tých, ktorí nemajú Bergmana naštudovaného a vďaka odkazom na jeho filmy a jeho typickej filmovej reči pre jeho najvernejších fanúšikov, ktorí videli všetko a tak si odnesú z filmu o niečo viac. Môžeme skĺbiť v sebe dve osobnosti, jednu, ktorou chceme byť a ktorou aj prakticky sme a druhú, o ktorej sa dozvedáme iba v náhodných situáciách a nepáči sa nám jej správanie? Nepripomína nám náš život stále nové divadelné predstavenie, v ktorom hráme pre okolie dokonale svoj očakávaný part? Vrátane toho "najradostnejšieho", materského? A čo sa stane, ak sme v izolácii s osobou, ktorá nám začína pripomínať túto našu skrytú, druhú osobnosť (v tom je Bergman podvratný, opatrovateľka predsa Elisabeth vďaka jej mlčanlivosti príliš nespoznáva, ale iba odhaľuje samú seba)? Začneme nad týmito vecami jednoducho rozmýšlať. Kríza ženskej identity, kríza hereckej identity, kríza umeleckej identity....Persona sa dá rozoberať určite omnoho podrobnejšie a zložitejšie, ale načo si veci zbytočne komplikovať (09.08.2009)

Tak sa mi začali otvárať z brusu nové pocitové filmové sféry, zoznamujem sa s majstrom Bergmanom..... Persona je moja druhá snímka po Scénach z manželského života, môj dojem hovorí 4*. Nakopla ma ku kvalitným reflexiám a zapôsobila na mňa. Kvôli nemožnej únave si ju však musím zopakovať, pretože záver som už nemohla pochytiť, ako by bolo treba, čo ma vážne mrzí. Som ale presvedčená, že napriek naozaj pôsobivej pointe v pôsobivej forme i mojej oslabenej sústredenosti tých hviezdičiek bude 2x2. Nakoniec, veď uvidíme..... Do skorého Bergmana!!! (30.07.2008)

Herecký koncert dvou hereček, z nichž jedna staví na živelnosti a druhá na minimalistickém podání. Pominu-li některé abstraktnější pasáže (především úvod), pak je film především komorní podívanou dvou žen, které ve společné izolaci prožívají krizi osobností. Příběh je podaný ve značně komplikované formě, klade na diváka určité nároky a reší otázku přejímání identit... (07.03.2005)

Krásná černobílá fotografie s brilantním surrealistickým/abstraktním prologem, ke které se nabízí obrovské množství výkladů, jenž sám Ingmar s přehledem mete ze stolu, jako všechny ostatní interpretace jeho složitých děl. Načrtnutí počátku krize, její jádro a závěrečná katarze s chytrou pointou disponuje přes složitou mozaikovitou formu jasnou a přehlednou dějovou linkou, která může pro někoho znamenat intelektuální orgasmus a pro druhého formálně dokonalý a únavný stereotyp. „Bergman je nuda vole!“ prohlásil jeden uznávaný pedagog na večírku jedné nejmenované katedry. V tomhle případě to není buranství, provokace ani "dělnický postoj", ale holý fakt... (07.07.2005)

"SKUTEČNOST JE MRCHA". Film o čtyřech osobách. BERGMAN_____křičí. Plně se otevírá každému, kdo si pustí tento film. Silně inspirující, sugestivní vypravěč - prodavač emocí, které lze uchopit jakkoli (v tomto je asi největší síla filmu). Režisér nabízí, Ty bereš...(ne)vstřebáváš po svém. ALMA_____posílá své emoce na horskou dráhu. Plně se oddává životu druhé ženy. Chce být pohlcena - touží po změně. Její vnitřní svět nepasuje do vnějšího...je čím dál tím slabší. Nic nepřináší více energie nežli hněv. Alma předplácí svým emocím další jízdu. ELISABETH_____mlčí, narovnává svou duši. Ovšem vše na úkor druhé ženy. Svléká její personu a zahaluje svou. Zbavuje se emocí - ať trpí jen ti druzí. DÍTĚ_____odraz a spojení všech předchozích osob. Filmová revoluce na plátně švédském. Hledej svou personu. Velmi osobitý snímek (což mi například u dánského filmového hypnotizéra někdy překáží), experimentální, svázaný i svobodný. Intimně personální. (01.02.2015)