Corpus delicti

Škola je tu zobrazena jako nápravné zařízení, které učí hlavně nevybočovat a papouškovat. Možná symbolický, nejen vtipný je výjev, kdy učitelka v tělocvičně kopulačními pohyby roztáčí obruč kolem boků a všichni ti hoši v trenýrkách ji napodobují, každý chycený ve svém kruhu. A dobrá je scéna, kdy zkoušející Jana náhle začne ono papouškování narušovat, přestože se zdá, že to tak mělo být. Jana je frustrovaná stejně jako její kluk Tomáš (Šimon Pánek), přestože oba mají opačnou životní filosofii. A do toho Janin bývalý - pozér a alibista v podání Karla Rodena, z jehož způsobů je frustrovaná jeho hodná přítelkyně (Asterová). ___________Dohromady skládají obraz společenského marasmu, na kterém je pozoruhodné, že se celkem obejde bez symbolů nebo rekvizit komunismu. Což naznačuje, že takový stav neskončí jen kvůli významnému datu. Ten film je zábavný spoustou věcí. Mladý Šimon Pánek k nelibosti své dívky pomáhá člověku v tísni, ať už je to bezdomovec Bobo či žákyně Magda, tak, že je nakvartýruje k sobě a Janě domů. Neustále nalitý Roden se na mejdanech lepí na notně odkvetlou Bohdalku, v čemž mu ale jindy konkuruje řízek Gojko. Úžasná je scéna, kdy její manžel a distingovaný diplomat (Dočolamanský) otevře dveře ložnice s dotazem: „Šoustáte, co?! Mrdáte.“  Načež dredatý motorkář Gojko odvětí: „To vy, pane doktore, možná mrdáte. My se s Vikinkou milujeme.“ ________________ A připadá mi, že tu thrillerovou linii, kterou děj vrcholí, film ani vlastně nepotřebuje. (16.10.2023)

-4* po delší době jsem našel film, kterému svými hvězdičkami výrazně zvýším hodnocení. O to víc mě těší, že je to film český. Líbil se mi od začátku -sice má i chybičky (jako snad všechno), ale za pozornost rozhodně stojí. Režisérka v něm ukázala velký cit pro detail a připoměla mi svým stylem Chytilovou mírně střihnutou se Švankmajerem ;-). Za dobrý dojem může i velmi dobrá práce s kamerou a střih. Kupodivu si mi líbili i herci, zejména Bohdalová - což bych si nikdy nepomyslel, že ji pochválím v nějakém porevolučním filmu. Taky mě překvapila tak brzká reflexe na dění za komunismu. Stylový, příjemný, i když trochu smutný, ale bavil jsem se, protože se tam najde dostatek decentních a nenápadných vtípků. [ PŘÍBĚH: 2 /// NÁLADA: 2 /// ART: 2 /// STYL: 2 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] (14.08.2012)

Jestliže v průběhu 'Času sluhů' dramaturg zemřel,zde se pro jistotu ani nenarodil.Pavlasková umí kratké formy.Umí to natočit, uchopit karikaturu, udělat dialog, situaci, pozorovaní.Ale je strasně špatná vypravěčka.Placá se zleva doprava.Celou dobu není vlastně jasné, o kom to je a o čem.A jestli teda komunismus utlačuje lid a nebo si lid jen stěžuje na útlak.A do toho se tam žije stylem, jako kdyby už bylo dávno po revoluci.A najednou přicházi 'Ucho 2' s tvrdě thrillerovou gradací.A celý to má být teda asi jakási částečně návaznost a částečně antiteze předchozího filmu.Že teda chlapi jsou ubožáci a slaboši,ale v určitém bodě se můžou projevit jako zrůdy.Ta kritika mi vlastně neva.Vadí mi, že ten film je sračka. (29.09.2023)

Kvalitativních výšin své prvotiny sic Pavlásková nedosahuje, nicméně Corpus delicti rozhodně nezatracuji (i přes herecké limitované duo Kořínková - Pánek, jež rozhodně není mým gustem). Nejednotný příběh však vyvažují skvěle vykreselené charaktery.... Rodenův ubožák (např. u jeho monologu vůči ženskému mláděti na téma, že při prvním sexu nesmí být chlap pitomec, jsem se opravdu dobře bavila), živelná Bohdalovic Viky (takhle nějak si představuju konec prominentní Anny z Ucha) a Dočolomanského mrazivý hajzl.... Nu, opravdu nepobírám tolik zdrcující kritiky. (23.12.2013)

Marazmus vzťahov a klamania v práci, utvrdzovania v sebaklamoch, špinavosti a podvody spáchané v mene zabezpečenia seba, svojho postavenia na tých najbližších, nedorozumenia a špinavosti v mene akejsi istoty, reči o nemožnosti uplatnenia kryté situáciou, pričom v skutočnosti ide len o neschopnosť. To všetko v neveselom, nepeknom filme Ireny Pavláskovej, zachytávajúcom prostredníctvom vzťahových príbehov troch trojíc pomerne verne – aspoň ako som si ju pamätal - obraz doby a ľudí pred novembrovým prevratom a tesne po ňom. Nepozeralo sa to najľahšie, film pôsobí občas trochu rozťahane a na druhé pozretie asi dlhšiu dobu nebudem mať chuť - rovnako ako na návrat tých čias. "Plácaní sa od ničoho k ničemu" ako píše gouryella; hej súhlasím - ale nebol taký život za komunizmu ? (23.11.2004)