Železný kříž

Tak já nevím, co to vlastně mělo jako být... Realistický válečný film ne, protože na tom je tam moc nesmyslů. Psychologický film taky ne, na to jsou zase dialogy dost stupidní. dobrodružný? to už by šlo. Peckinpah byl dobrý režisér na westerny, ale ne vždycky se dají příběhy postavené pro western naroubovat jinam... tuplem ne na východní frontu roku 44. Coburn je určitě charismatický chlapík a velitele čety průzkumáků bych mu i věřil (až na některé až podezřele oduševnělé promluvy), ale co všechny ty papírové figurky okolo (aristokratický kapitán, teplý poručík, chytré ruské zajatkyně)..... Kdo chce válečný film z německého pohledu, měl by spíš sahnout po filmech jako jje Stalingrad nebo ještě spíš po Das Boot. (20.11.2010)

Železný kříž se snaží podchytit témata války, cti, věrnosti a lidství v celé jejich šíři. Pravda, čtyřchodový pokrm zůstává nedojeden, lecjaké sousto je pouze přežvýkáno a pak plivnuto zpět na talíř, ale nevím o mnoha jiných filmech, které se se zmíněným kvartetem těžkých tučných metafor kdy popasovaly lépe. Jen bych příště poprosil střídmost v rámci režisérského experimentování s oblohou, protože to mě občas vytrhovalo z filmu. (06.09.2016)

Nejlepší německý válečný film. Nejzajímavější válečný film, který jsem doposud viděl. Veškerá absurdnost, špína, zoufalství a brutální syrovost války, stejně jako děj filmu a jeho vyprávění, je ohromující jednak svou velkou realističností a originálností s patřičně bohatou režií Sama Peckinpaha. Speciálně pak, akčních sekvence, střih a téměř až magická atmosféra. Jamese Coburnova postava četaře Steinera je geniální po všech stránkách (skvěle zahraná). Nikdy nezapomenu na jeho snahu vyvést z války všechno a všechny ("ukážu vám, kde rostou Železné kříže"). No a scéna kdy vojáci z kruté války plné hrůz objeví plnou chatrč krásných dívek jak v ráji, mě opravdu dostala. Kdo film nevyděl, tak nevyděl pořádný válečný film. (18.07.2015)

Je to skutečně syrový válečný film, cosi jako "na východní frontě klid" za 2. světové války - vojáci dávno přišli o všechny iluze a snaží se jenom přežít, což se samo o sobě stává čím dál těžším. Problémem tohoto filmového počinu je aspoň dle mne přílišná vypravěčská odtažitost - postavy ve snímku vystupující jsou v podstatě ploché a většina jich umře dřív než se o nich stačíme něco bližšího dozvědět. Ani u prokreslenějšího titulního hrdiny Steinera nejsou uspokojivě vysvětleny motivy jeho činů, a zdá se, že by asi nebylo marné nahlédnout do románové předlohy Železného kříže. Ale i tak, tento netradiční žánrový film potěší všechny fajnšmekry. (26.04.2005)

Peckinpahova tvorba je zajímavým způsobem rozkročena mezi minulostí a budoucností. Právě na Železném kříži se to dá velmi dobře vysledovat. Technickými postupy, především ultra-rychlým střihem, střídajícím se s efektními zpomalovačkami, předbíhá film dobu bezmála o několik desetiletí. Avšak v rovině narativu se ohlíží zpět. A teď nemám na mysli zasazení příběhu do období 2. světové války. Hlavní postava Steinera, symbol autorových názorů, postojů i životní filosofie, jako by snad ani nebyla z dvacátého století. Je přenesena do válčícího Německa z dob dávno minulých, téměř zapomenutých. A ať již její vidění světa založené na cti a pevném charakteru sdílíte, či je vám proti srsti, stejně ve vás nakonec vzbudí určitý druh obdivu. Jako ostatně vše, co je ve své jedinečnosti vzácné. (01.06.2016)