Vůně vanilky

O Jiřího Schmitzera jsem v několika scénách měla strach. Šlo o scény, kde se v podstatě rozpálil do běla a vypadal, že ho každou chvíli asi klepne. Šel z něho strach. Ten despota se mu opravdu povedl. Nechtěla bych být v tu chvíli v kůži Anny Zofové. Ona se mu ale dokázala postavit. Já jsem měla za to, že Jana Hlaváčová byla matkou Jiřího Schmitzera a tedy tchýní Barbory Munzarové. (09.05.2012)

Rodinné drama mladé cukrářky, kterou po smrti sestry tak trochu nuceně provdali za švagra se třemi dětmi.. Hledání vlastní cesty životem a touha po osobním štěstí ji přivede na životní křižovatku.. Za zmínku nepochybně stojí obdivuhodný výkon Jiřího Schmitzera, klobouk dolů, pak ve vedlejší roli výborná Jana Hlaváčová a zajímavá je i Barbora Munzarová jako Anna.. Vojáky komentovat nebudu, nenapadají mě vhodná a slušná slůvka.. Celkově u mě vládne spokojenost, stejná jako před dvaceti lety a drobné připomínky si nechám od cesty.. (04.06.2022)

Vcelku hezký příběh, jak vzácné mezi českými novodobými kravinami. Naprosto exceluje Jiří Smitzer a Barbora Munzarová si myslím, že to zvládla průměrně až nadprůměrně. Do role posledního padlého amíka v Plzni nemusel Strach obsadit pitomce Hámu, působí to jak estráda ve Slaném. Stavba příběhu je mi sympatická i proto, že ač z venkova, vždy se mi hnusil a zejména myšlení lidí. Takže jsem taková Anna Zofová s koulema. Ještě zmíním polokanaďana Kříže, kdyby si tu žvejkačku sem tam vyndal z držky, nebylo by to tak americky strojené. (22.06.2011)

Mně osobně se zdá, že televizní film Jiřího Stracha převyšuje ostatní domácí televizní tvorbu o hlavu a proto ho hodnotím v rámci daného žánru (téměř) absolutně, po roce 1989 je to jeden z nejlepších čistě televizních počinů vůbec. Jistě, najde se pár mušek na kráse, američtí vojáci mají profláklé ,,české" obličeje, navíc se neustále volně projíždějí krajinou a drama války zůstalo někde v pozadí (nejsem si jist, zda to ale byl tvůrčí záměr), avšak všechny mouchy jedním mávnutím odeženou doslova dech beroucí herecké výkony (zejména Jiřího Schmitzera, ale i Barbory Munzarové hlavně v úvodní hádce, dokonce mi tu nevadil ani neherec Aleš Háma, kterého jindy vysloveně nemusím), hodně dobře napsaný scénář, perfektní (sic dabovaná) angličtina amerických vojáků a konečně režijně zvládnuté vyprávění o podobách hledání osobního i partnerského štěstí na pozadí velkých dějinných událostí. Z fyziognomicky nepřehlédnutelného herce Jiřího Stracha se stává umělecky nepřehlédnutelný režisér. To je pro českou televizi moc dobře... (01.05.2007)

Docela by mě zajímalo, jak by dopadl celovečerní kinofilm z druhé světové, když by na něj Jirka Strach dostal dostatečně obsáhlý pakšiš, už operace Silver A (ačkoli, možná je to trochu nefér, ona sama je vskutku interesantní a rozpočet naň byl dozajista štědrý) jasně ukazuje, jak zajímavý počin by to mohl být. U vůně vanilky televiznost díky dobře zvolenému scénáři nijak nevadí, snad až na moment vjezdu do Plzně, kde v šest ráno v samém centru pobíhá jeden jediný člověk a druhého dne zas jen dva metaři, to ale výsledku nijak nepřekáží, to jen lehká rozháranost a fakt, že ani jeden z aspektů příběhů není dostatečně vytěžen. Mimochodem, příslušníci 2. pěší divize byli předabováni do angličtiny výtečně, hlasová podoba s českými herci je neskutečná. (07.08.2013)