Pořadník

Spoilery! Nesnesitelně ukřičená kubánská šílenost. Nevydržel bych mezi těmi lidmi ani pár sekund. Velice nepravděpodobně se na autobusovém nádraží vytvoří mikrokosmos plný divných lidí, řešících klasické lidské píčoviny. Oslovilo mě pouze pár vtipných momentů, když si ještě slepý hrál na slepého. Většina stopáže se točí kolem maximálně otravné romantické vsuvky dvou neskonale ošklivých lidí. Na diváckém zážitku mi rozhodně nepřidal ani odporný komunistický odér, kterého je v tomto filmu plný vzduch. Nápad fajn, ale žádalo si to více vymazlit děj namísto nabídnutých nudných klišé. Slabší dvě hvězdy. (31.03.2018)

Mé první setkání s Kubánským filmem. Hned napoprvé a hned taková bomba. O Kubánské kinematografii jsem neměl nijak valné mínění, jalikož zde vládne tuhá cenzura a diktatura, ale toto mě příjemně překvapilo, a to i tím že něco takového vůbec mohlo vzniknout. Jedná se spíše o vtipnou satiru na současný režim Fidela aneb jak by to bylo krásné kdyby to všechno fungovalo jak by mělo. Naštěstí tento film funguje aspoň u mě. Originální nápad propleten několika skvělými vtípky a ani tím že se jedná o komedii neztráci tu onu jakousi apelační notu. Rozhodně to není můj poslední kubánský film. (01.08.2006)

Milostný příběh, sen o lepší společnosti a nesmírně vtipná komedie v jednom. Skupinka lidí uvízne na autobusové stanici a brzy se přesvědčí, že „S pesimismem nikam nedojdeme, nesmíme ztrácet naději.“. Dostanou se hrdinové do cíle svých cest nebo je izolace definitivní? V Německu byl film uveden pod – vzhledem k příběhu malinko podvratným – názvem „Kubanisch reisen“. Pořadník je dedikován Titónovi, s nímž Tabío natočil snímek Jahody a čokoláda. (16.08.2005)

Pro našince naprosto nepřestavitelné, pro Kubánce, možná realita. Hrstka lidí, v jedné opuštěné čekárně, čekajíc na jeden autobus, který ne a ne přijet. Na jedno podívání tenhle film, ale bohatě stačí, přece jen na mě působil místy dost křečovitě. Až na scénu při odjezdu ta byla naprosto skvělá. Možná už jsem někdy podobnou sám zažil, kdo ví. (27.05.2014)

na dobry film staci tak malo, dobry a netradicny napad a nasledne vytvorit filmovy svet, ktory danym napadom zije. (nestaic len vytvorit film ktory zije napadom, zit musia aj postavy, ze) a to sa v tomto kubanskom filme podarilo. napad - co by sa stao, keby par ludi, cakajucich na autobus uviizlo na stanici. neda mi to prirovnat ku korejskym filmom, ktore sa cim dalej, tym viac presadzuju vo svetomvom meradle ako semenisko napadov. zda sa, ze aj kubansky, hispansky co vobec iberoamaricky svet vie byt magicky nad vecou a pritom realne vo filme. bod oproti koreji. :) (24.07.2005)