V pasti

Ujetý příklad toho, jak si v Austrálii 80. let představovali anti utopickou budoucnost plnou ztěží zvladatelné kriminality a legračních punkáčů. Nějak se mi nepodařilo rozluštit, o čem to vlastně je. A bohužel to nakonec není ani dost ujeté, aby se na to dalo jenom nevěřícně zírat. Nezapomenutelná ale zůstává scéna s namakaným borcem, který popadne činku, párkrát s ní zamává ve vzduchu a nakonec prohlásí „Fuck it! I’m strong enough.“ (03.09.2010)

Režisér byl zábavnější než samotný film.. Ty 80. léta v punkovém dystopickém světě plném totálních idiotů žíjících motofetišismem mi prostě nesednou.. A hlavní hrdina se liší jen tím, že je o něco málo míň hloupej a tudíž v sobě nese pár zcela vznešených antirasistických ideí... Pokud to mám hodnotit v kontextu toho co jsem v sekci australských trashů viděl, tak tohle mě asi zaujalo nejméně... Ovšem je to jen o mém osobním vkusu... (10.07.2010)

Famózní sebereflexivní tečka za zlatým věkem austrlských béčkových filmů a také za érou autokin podává pohled na svět, kde se brak, junk a autofetiš staly pilíři společnosti. Hrstka automobilových honiček a kaskadérských kousků je tu jen aby se film dobře prodával, ale páteř filmu tvoří epizodické pasáže vykreslující život v autokině transfornovaném na internační tábor. Nic zdravého a perspektivního tu není, ale zato se bez problémů seženou lehké drogy a antikoncepce, za přídělové kupony se vydává fastfood, bydlí se v autech a každý večer běží nějaké australské béčko. (20.04.2010)

Jen pro obdivovatele 80. let, jejich divných účesů, kostýmů a vyjadřování. Příběh veškerý žádný, akce poskrovnu, princip fungování kina jsem ani nepochopil. Ale Brian Trenchard-Smith je veselý chlapík a svůj film vystihl docela přesně: Na začátku a na konci je trochu akce, uprostřed je hodně divných věcí. (11.07.2010)

Nevím nakolik tomuhle filmu ubralo to, že jsem ho viděl s jednohlasím dabingem Martina Dejdara, ale post punková psychedelická seance se rozhodně nekonala. Nápad je sice okey, ale podstatná část už tak dost krátkého filmu se vleče doslova šnečím tempem a po celou dobu jsem jen lačnil zjistit něco víc o pravidlech a systému tábora, byť většinou marně. Společensko sociální reflexi sice oceňuji, ale mnohdy mi to přišlo skutečně samoúčelné, jako třeba v momentě kdy do "tábora nepřizpůsobivých teenagerů" najednou přijede autobus asiatů a zjišťujeme, že většina bílého osazenstva má velmi vyhraněné názory na ostatní rasy a organizuje se v pseudoradikálním nazi drive in brotherhoodu. Za mě lepší dvě hvězdičky, chtělo to aspoň trochu víc akce aby medvěd nebyl v apatii. (12.12.2016)