Touha

Tento film je (podle mého názoru) divný, zvláštní, "úchylný"... Nikdy jsem neviděl nic podobného, jediné, co by se "Touze" mohlo podobat, je "Mazací hlava", právě tou podivností a "úchylností"... Nemůžu říct, že by ten film byl úplný "odpad", ani že by to bylo nějaké skvělé veledílo. Po chvíli uvažování, jak se mi ten film vlastně líbil, jsem se rozhodl pro "neutrální" tři hvězdičky. (08.07.2003)

No já nevím no-slibovaná úchylnost se nekonala, takže tu zůstalo jen-vážně hezké-drama o třech lidech ve kterém Tsukamoto ubral ze svého rukopisu jak to jen šlo-ve prospěch zdánlivé"čitelnosti" příběhu. I tak ale u některých scén nevím kam je zařadit a konečnou poentou si taky nejsem zcela jist-což mi dává naději, že v tom filmu pořád přecejen je něco více. Za mě přesně na hraně mezi 3 a 4 (10.07.2013)

Úchylné ne, námět spíše čerpá ze zakořeněné prudérnosti, kterou je japonská kultura pověstná (nic na tom nezmění ani infikace "západem" posledních desetiletí). Díky ní dokážu pochopit manželské odcizení, z něhož je cesta jen skrze přijetí vlastní touhy nánosem omezení potlačené. Všechno ostatní je Tsukamoto. (28.09.2007)

Překrásný a trošku šokantní vhled do "typické" japonské mysli několika hlavních protagonistů, kteří navenek vypadají, že vše s jejich životy je v pohodě, ale uvnitř křičí po přirozenosti a změně. Klasická zápletka natočená velmi neklasicky. Čerobílý vizuál je téměř perfektní, stejně, jako vybrané lokace. Kdykoliv film zastavíte, máte krásnou fotku na zeď. To samé platí i o hudebním doprovodu, kdy decentní a "odosobněné" čelo dodává filmu tu pravou atmosféru. K tomu si připočtěte průhledy do světa Tetsuo, kdy není nic natolik bizarní aby nemohlo být ještě více :). Skvělá atmosféra a vtahující děj - šmírácky nakouknete do podvědomí několika upjatých lidí a společně s nimi odhalíte jejich perverzní choutky. (26.01.2010)

Jak už jsem kdesi psal, černobílá Tsukamotovi sedí a i v Rokugatsu no hebi to potvrzuje. Tentokrát však vsadil na pomalejší tempo a psychlogičtější drama a to se zdá nebylo to pravé ořechové. Pár zajímavých pasáží nestačilo k dosažení obvyklého nadšení a jsou z toho jen slabé tři hvězdy za oněch několik zmíněných momentů, ve kterých je režisérův podpis dovře čitelný, kameru a Tsukamotu i jako herce. Ani hudba tentokrát nijak více neupoutala pozornost. Závěr naprosto vyšuměl a nic nezanechal. (15.02.2010)