Království - Série 2

Hotový kolotoč bizarností a morbídny humor na hranici únosnosti. Tak fungujúci, excelentný multižánrový projekt sa vidí iba málokedy, vlastne druhý taký asi ani neexistuje. Tomu poviem dokonalosť. K tomu koncu, áno, aj mne sa zdá, že je otvorený a veľa vecí ostalo nevysvetlených, ale pravdepodobne Trier plánoval aj trojku, len žiaľ predstaviteľ Helmera zomrel a bez neho by to už asi nebolo ono. Veľká škoda a veľká tragédia. Snímok odporúčam všetkými desiatimi. (15.06.2014)

Úvodem bych chtěl odkázat na svůj komentář ke "Království" (1994) a k tomuto pokračování dodávám: Protože jsem prvním čtyřem dílům dal jen čtyři hvězdy, zde je to za plný počet. A to hlavně z toho důvodu, že seriál si nejen uchoval svůj vysoký standart, ve svém ději a příběhu nás ještě víc zařezává do sedaček a zalévá nás pocitem lítosti, že další pokračování už není. A velice se tomu divím, protože hlavní příběh (jako i příběhy podružné) není ukončen tak, jak bych si to podle pravidel seriálu představoval. Jenže narozdíl od Davida Lynche a jeho "Městečka Twin Peaks", já v tomto u Larse von Triera cítím mistrovství. U Davida Lynche jsem měl pocit spíš nedostatku nápadu a smyslu pro citlivé uzavření. Samozřejmě, že je mi líto, že se se svým oblíbeným personálem už nesetkám, ale v mém srdci budou žít všichni zúčastnění navždy. Dokonce jsem si velmi oblíbil pasáže s pomývači nádobí, které představují mentálně zaostalí dívka s chlapcem. Jejich rozhovory byly víceméně o ničem, ale měly ten závoj mystiky a tajemství. Navíc v jejich podání se mi dánština líbila ještě víc. Víc sekali konce slov a byli i tvrdší. Za jednu z nejlepších scén považuji tu, ve které honil v archivu Krogshøj Helmera jedoucího na vozíčku. Ale vůbec všechny scény s Helmerem byly úžasné. Aby si jej divák ještě víc vychutnal, je originální zvuk nutností. Neboť "danishe jevlare" zní v jeho podání fenomenálněji než "dánská pakáž" jakéhokoliv dabéra. V seriálu bylo velice sympatické, že se vždy na konci epizody při závěrečných titulcích objevil Lars von Trier a zpětně uplynulý díl okomentoval. Jeho "v dobrém i ve zlém" bylo naprosto úchvatné. A já mu nejen za to z celého srdce nesmírně děkuji. (01.03.2012)

Zatiaľ čo v prvej sérii udržiaval režisér veľmi stabilne a s brutálnym nadhľadom dokonalú atmosféru, napätie, komickosť a absurdnosť, v sérii druhej, mám taký pocit, už trochu skĺzal k miernemu exhibicionizmu a onanii. Čo však nič nemení na skutočnosti, že tento seriál je jedna parádna úchylná nakladačka, von Trier je čistý chuj, a že je škoda, že neprišlo aj na tretiu sériu. Navyše, dánčina mi takto značne prirástla k srdcu a po pozretí som mal mimoriadne čudesné sny. (21.07.2013)

První série dávkovala podivnosti a morbidnosti vcelku střídmě, dvojka se ale utrhla z řetězu a přidala volume jak komediálním, tak hororovým prvkům. A díky Belzebubovi! Krásné rozvinutí komického dua paní Drusse a jejího nekňubovatého synka (tučňák, sušenky), mrazivá a smutná postava Bratříčka, Krogshøj okradený o duši (scéna s detektorem pohybu!!!). Prostě humor černý jako skandinávská noc, čistá a nefalšovaná dokonalost - tak, jak to mají mazlíčci rádi. Připojuji se k chóru ostatních zdejších plaček - dal bych cokoliv za třetí sérii. Třeba i ten největší a nejvzácnější sarkom na světě. (26.08.2013)

Niečo skutočne temné sa skrýva pod Kráľovstvom. Postavy z predošlej série zostali. Pribudlo niekoľko nových a všetci stoja tvárou tvár novým prekážkam, s ktorými sa dokážu vysporiadať svojsky a vtipne, alebo s hrôzou v očiach. Lars von Trier je dirigentom tohto opusu. Tejto štúdie charakterov v jednej nemocnici, kde zlo presakuje cez každú stenu a kde sa s dobrých stávajú zlý a zo zlých ešte horší. Kráľovstvo dva je dôstojným pokračovaním úspešného mini príbehu. Oproti prvej sérií tu máme démona, poločloveka a polodiabla, kult Satanových prisluhovačov, ktorým je na stope čiperná exorcistka pani Drusse so svojim synom Méďom. Ostatné postavy riešia svoje žabomyšie starosti - sú konfrontovaný s vlastnými chybami, alebo byrokratickým systémom. Toto je jeden s tých počinov, na ktoré sa nedá povedať veľa negatívnych vecí. Trier stupňuje napätie postupne a na každú silnú scénu pribúdajú dve ľahšie. Dôkaz toho, že dokáže pracovať s atmosférou, prostredím a postavami a tiež dôkaz toho že má nechutný zmysel pre humor. A hlavne to dokáže všetko spojiť takým spôsobom, že si to nájde svojich divákov, ktorý tomu bez rozmyslu pridelia nejaký ten kultový status. Čo je aj môj prípad. (03.12.2011)