Království

Rozhodně ten nejlepší seriál z lékařského prostředí! Nemocnice se svojí sterilní atmosférou, operačními sály a dlouhými temnými podzemními chodbami je jednou z nejvhodnějších prostor pro hororové filmy a Lars von Trier ten latentní strach z nemocnic správně vycítil a transformoval do jakéhosi syrového hororového kabaretu, kde doktoři dávají svým vysněným ženám jako dárek uříznuté hlavy a zavilí Švédové praktikují proti té dánské verbeži praktiky voodoo. V jistém ohledu mi připadá, že von Trier došel dál než Lynch ve Twin Peaks, protože seriál není natahovaný, nic tu není navíc a vše do sebe na konci zapadne (i když se samozřejmě nic logicky nevysvětlí). To je u seriálu velmi přijemné. A mimochodem - rozhodně nejlepší seriálová úvodní sekvence, co znám! (30.03.2013)

Seriál nesúci cejch kultový. Pokiaľ kultový znamená pocitovo neskutočne dlhý (a to má séria len 4 diely), viac než nudný a len sem tam zaujímavý (vtipný), tak potom áno. Skutočne "kultový" počin. Do druhej série by som sa dokopal jedine tak za finančnú odmenu. Išiel som do toho s tým, že dostanem hororový, bizarný seriál. Na miesto toho som dostal divnú Nemocnici na kraji města. (20.03.2021)

Království I: Mistrovské Trierovo panoptikum! Tohle prostředí nemocnice je tak bizarní, že Ordinace v růžové zahradě působí ve srovnání jako souboj panenky Barbie kontra Action Man! Do toho u každého dílu počítejte s pečlivě budovanou depkoidní atmosférou a rafinovanou gradací, kde na každém konci budete chtít další dávku Trierova morfia! Celek je navíc obrazově podporován poněkud živější kamerou a vtažení do tohoto maniackého labyrintu je o to silnější. Království má i pro mě poměrně sympatickou stopáž, neboť tahle první čítá pouze 4 epizody. A druhá je na tom stejně, takže se jedná o ideální volbu pro večerní maratón (po kterém tedy doufám, že vůbec pak usnete). Jestli je teda první řada jen takový "rozjezd", tak si vůbec nedovedu představit, co mě čeká v té druhé, protože tohle byla sakra poutavá projížďka lunaparkovým domem hrůzy. Ovšem nezapomenu na poslední díl a scénu s návštěvou inspekce, která zavítala do nemocnice - z toho jsem šel fakt smíchy do kolen! Království II: Druhá řada unikátního Trierova seriálu je stejně tak napínavá a zajímavá jako ta první a vůbec za ni nezaostává. Naopak, prostředí nemocnice a postavy se mění k ještě větší absurditě! Veškerá racionalita je smetena ze stolu a precizně rozpitvána panem chirurgem Trierem. A ten bordel, co zbyde po operaci vám zaručeně klidné spaní nepřinese. Věčná škoda, že seriál končí otevřeně a kéž by v něm Trier pokračoval, protože nemá naprosto obdoby. Ať už jde o totální psycho atmosféru, hororový nádech, komické paralely a sociální kritiku. To vše a mnohem více tahle nemocnice skrývá. A proč jsou vlastně jen dvě řady? Protože si smrt vybrala jednoho z hlavních protagonistů jménem Ernst-Hugo Järegård (role Stig Helmera) bez kterého by nejspíš seriál ztratil veškerý smysl. Kdo ví, jestli se Trier k této temné poetice opět vrátí a scénáristickou kličkou vyřeší tuto svízelnou situaci, protože by to spousta jeho fandů jistě uvítala. (28.05.2018)

Lars se v posledním díle Exodu hodně snažil, ale bohužel je po sezóně. Nepřirovnával bych ho k Lynchovi, kdyby celé Riget kdysi nevzniklo kvůli Twin Peaks, a kdyby z něj v tomhle novém tak hloupě nekradl replikanty z Twin Peaks – The Return. Jestli se ale Lynch zmohl na nová patra i novou paletu smutku i vykoupení/zatracení, Lars spíš opakuje stejná schémata, vizuál i devadesátky. Jestli se v původním Riget dlouho dalo věřit, že se všechny ty věci opravdu dějí v nemocnici, zde to už je vymknuté příliš a zbývá z toho často jen kauzálně nedotažená fraška. Finální režisérský vzkaz je přiznání toho všeho kradení – od Tarkovského přes Bergmana, Godarda, Dreyera a bůhví koho ještě, v hudbě od Händelova Lasciar až po Wagnerovu předehru k Tristanovi – dohledávat v tom všechny citace cenu nemá. Nejsmutnější je totiž to, že Lars vykrádá i sám sebe – princip monologů Emily Watson z Prolomit vlny napříč Exodem lze uvést jako nejokatější příklad, jsou tam toho ale doslova desítky (i zmíněnou hudbu použil už jinde a lépe). Nový celek, výpověď anebo aspoň patro spirály mi ale Exodus nehází – syntéza to není; je to bohužel spíš znak toho, že Lars ...je po sezóně. Je to rozloučení. Dlouhé: to, že nám všem i sobě už od Melancholie opakovaně přeje horoucí pekla, je možná kvůli nemoci a každopádně kvůli nevíře – těžko říct, k čemu kdo z nás dojde v jeho věku. A možná se i zaprodal – o satanovi hovoří s důvěrností už přes 20 let; těžko říct... Ale vždycky si při těch úvahách vzpomenu na kamošovo "Lars ho má nejmenšíííhóó" - v tom to totiž celé možná vězí. (02.12.2022)

1. série: Riget má tu moc, že dokáže diváka svoji nemocniční, znepokojivou atmosférou vtáhnout do děje hned prvním dílem a on už pak jednoduše hltá díl po díle. První řadu jsem měla zhlédnutou asi za tři dny, napříč tomu, že jsem od ní čekala v podstatě něco úplně jiného, protože jsem do ní šla po hlavě, aniž bych si něco zjišťovala. Řídila jsem se jen podle zdejšího hodnocení a už několikrát jsem narazila, kdy nějakou bizarnost ve filmu odkazovali lidé právě na tento seriál. Uvidíme, jak vyústí druhá řada, zatím to vypadá moc zajímavě. 2. řada nabízí trošičku jiné zápletky, a to lepší. Atmosféra je poněkud hutnější, přibylo mysteriózních a znepokojujících scén a velmi úspěšně se zde vše mísí s příjemným humorem, který vůbec nekazí dojem. Velkým štěstím jsou tu dobří a zajímaví herci. Riget vyústilo ve více než originální počin tentokrát z Dánska a já jsem převelice smutná, že se třetí série nekoná. V posledním díle napětí akorát stoupá a graduje a k žalostnému překvapení zbyl po tomto seriálu jen dokořán otevřený konec, který bohužel asi už nikdy nepředvede svoje velkolepé finále. (01.02.2014)