Arabela se vrací aneb Rumburak králem Říše pohádek

Vydarené pokračovanie kultového originálu už síce nemá tak kúzelnú atmosféru ako pôvodná Arabela, no na druhej strane hýri neskutočným množstvom zaujímavých nápadov (ostrov Pultanela, strýček Pompo, losovanie, Fantomasove vynálezy...) a svojou scenáristickou prepracovanosťou strčí do kapsy aj pôvodnú Arabelu. Herci sú tradične vynikajúci, či už je to flegmatický kráľ v podaní Brodského alebo Nárožný so Zedníčkom v úlohách detí. Najviac ale musím oceniť Jiřího Lábusa, ktorého Rumburak už nie je len tým mladým neskúseným čarodejom II. kategórie, ale skutočným hajzlíkom túžiacim po korune. (19.06.2004)

Arabela byla bez debat klasikou všech klasik v seriálové tvorbě. Pokračování s názvem Arabela se vrací už sice není klasikou, přesto je však vynikajícím pohádkovým seriálem (se zdejší většinou tedy musím nesouhlasit). Jako malý jsem tenhle seriál zbožňoval. I teď, když běží asi jednou za dva roky v televizi, mě vždy pobaví. Jako jeho předchůdce překypuje výtečnými nápady - zaujal mě například ten se strýčkem Pompo (aneb co může způsobit v říši pohádek ledabyle napsaná pohádková postava). Někdo to možná přestal sledovat při úvodních dílech s obrem (případně s Ruburakem snažícím se "uchytit" ve světě lidí), ale potom to jde strmě nahoru, děj je více propleten (což neberu vyloženě jako mínus!). Když tady čtu, jak se na tento seriál dívají spoluuživatelé, musím dodat, že i této "dvojce" nechybí humor a spousta hlášek. (14.05.2007)

Dávat si reprízu asi nebyl ten nejlepší nápad. Vzpomínky na jeden z nejlepších seriálů dětství blednou při představě, že přestože král disponoval kouzelným prstenem, pláštěm, čepičkou a jestě Fantomasem s watchmenem, nechal si všechno vyfouknout pod nosem a nevzmoct se na sebemenší odpor. Pan Vigo alias nejneschopnější čaroděj všech dob. (06.05.2012)

Dodnes si pamatuji můj dětský šok z toho, když to premiérově šlo v telce - Arabelu hraje jiná herečka (!), Menšík je po smrti a ze Sováka, Brodského a Filipovského jsou starci nad hrobem (naopak 44 (!) letého Zedníčka a 55 letého Nárožného seriál vydává za dědky, což je přinejmenším komické), z Honzíka s Mařenkou jsou dospělí lidé (jejichž vzájemný vztah je v celém seriálu tak nepochopitelně cudný, až s tím o to více kontrastuje jejich nečekané finální rozhodnutí spolu bydlet jako milenecký pár, což u vdovy Majerové vyvolá podobně nepochopitelné zděšení), z Xenie je najednou kladná postava, mnohem více prostoru zde má postava Fantomase jakož i zcela nové postavy (Pompo, Papp, Natálka, Roxana, Karel s Hyacintem...), a v případě Rumburaka zde zazní překvapivá informace, že má smůlu na ženský, protože byl mj. ženatý s krasobruslařkou, která mu utekla s trenérem, čímž seriál vtipně navazuje na filmový spin-off z r. 84, a narážek na tento snímek je v seriálu víc, a dokonce se v seriálu i objevuje jedna postava z filmu, a sice inženýr Zachariáš, který Arabele pomáhá s vývojem Arafonu, ačkoli mu zůstala nenávist ke zvířatům (seriál ale kupodivu nijak nepracuje s filmovou kouzelnou formulkou pro přesun do světa pohádek, a místo ní ji nahrazuje Fantomasovými vynálezy, které často dublují funkce cestovního pláště a kouzelného prstenu z původního seriálu). Když ale opadlo to zděšení z příšerné první epizody, rychle jsem tomu přišel na chuť, a každý týden netrpělivě očekával další epizodu (a platonicky zbožňoval milionářskou dceru Natálku). A když jsem si to teď po 30 letech pustil znovu, zjistil jsem, že mě to baví úplně stejně jako v dětství, a ještě se z toho mezitím stalo úžasné devadesátkové retro, které nádherně zakonzervovalo podobu dobových aut, pražských ulic, bydlení, účesů, oblečení (ta děsivá mikina Mařenky, kterou nosí v celém seriálu!) apod. Přijde mi kupříkladu dnes zajímavé, že snad všechny interiéry v tom seriálu jsou extrémně devadesátkově hnusné, což asi nejvíc platí o bytě Petra s Arabelou, ale překvapuje mě to i u vily pana Pappa, která mi tehdy přišla jako vrchol luxusu, a dnes žasnu, jak odporně vypadala uvnitř (nemluvě o komických detailech typu, že ač je Papp v seriálu vydáván za superbohatého člověka, který má dokonce vlastního sluhu - analogicky k pohádkovému králi coby král hraček ve světě lidí - tak jeho venkovní sezení představuje nejobyčejnější bílý plastový stůl s plastovými židlemi, který by se hodil tak maximálně někam na chatu - podobných bezděčně komických či nepřesvědčivých momentů je tam více). A ačkoli chápu nízké hodnocení, které si to zde vysloužilo, a souhlasím s tím, že to byl Vorlíčkův sestup dolů (a například všechny scény s děkanem a docentkou jsou extrémně stupidní), přesto mám toto pokračování v podstatě stejně rád jako původní seriál, a a možnost ho znovu vidět po tolika letech mi připravila velmi příjemný návrat do dětství, ze kterého se jen velmi neochotně vracím zpátky. (11.02.2023)

Arabela byla seriálem mého dětství a i když jsem už pohádkám trošku odrostl, přivítal jsem pokračování seriálu ne snad s velkým očekáváním, nicméně s určitým zájmem.Znovu se potvrdilo, že do jedné vody v řece dvakrát nevstoupíš. Po třech dílech jsem jasně poznal, kolik uhodilo, nicméně jsem vydržel až do sedmého dílu. Zatímco původní Arabela byla především osobním projektem autorů, je pokračování jen komerční zakázkou a obchodním kalkulem. Je to natahované, uspěchané, studené, schází osobní zaujetí a určitá poetika.Největší problém je v samotném scénáři... Celkový dojem 25%. (29.04.2007)