Divotvůrkyně

Malá Helen přišla po zánětu mozkových blan o zrak i sluch. Rodiče ji milují, snaží se ji chránit, jenže s ní nedokáží komunikovat, nevědí si rady. Helen roste, stává se nezvladatelnou, chová se jako divoké zvířátko, navíc její okolí se domnívá, že je mentálně postižená. Až teprve mladá vychovatelka Annie po urputném boji, řekla bych na samé hranici psychických sil a fyzického vyčerpání, si k Helen nachází cestu, objevuje její inteligenci a učí ji významu slov pomocí prstové abecedy. Herecké kreace Anne Bancroft a Patty Duke jsou dech beroucí, obdivuhodné, prostě mimořádné.. (21.08.2019)

Obdivovala som neúnavnú trpezlivosť vychovávateľky prebudiť v trpiacej Helen pocit bezpečia a absolútneho pochopenia. Helen sa nachádzala na samom konci priepasti a nezachránili ju rodičovské ,,milosrdné" praktiky, ale tvrdá ruka mladej ženy a za jej vláknom schovaná oslobodzujúca sila poznania pravej lásky. Bola som namäkko a celkom oprávnene. (15.08.2009)

Na tom příběhu je dobré, že je založen na skutečných osobnostech, protože v tomhle případě to vůbec nevadí, ale pomáhá. Jeho síla je pak hlavně v tom, jak jsou jednotlivé postavy zahrány, kdy především Anne Bancroft je naprosto úchvatná a s Patty Duke si tak skvěle sedly, že by film fungoval i bez ostatních herců. Velmi silné, ale nikoli vyděračské. (02.06.2017)

„Poslušnost bez pochopení je slepá“. Nic nevidět, nic neslyšet a napsat o tom knihu – při čtení životních osudů Helen Kellerové se neubráníte němému úžasu. Jako první hluchoslepá vystudovala vysokou školu, načež bylo její jméno po dlouhé roky spojováno s bojem za práva žen, dělníků a … a tak dále, Wikipedie je ostatně přístupna každému. Divotvůrkyně mapuje její „převýchovu“. Za obrovského psychického i fyzického vypětí učitelky Annie Sullivan (více než skvělá Anne Bancroft) se z rozmazleného a zbytkem rodiny jaksi neúčastně tolerovaného divocha stává dítě chápající základní souvislosti světa a především života v něm (závěrečná scéna s kapkou vody vychází také z reality). Teprve druhý režijní počin Arthura Penna (a zároveň jeho třetí zpracování téže látky, po televizní a divadelní adaptaci) je sugestivním snímkem o nesmírném odhodlání a touze zvrátit status quo. Nutil mě klást si neustále otázku, jaké to je. Jaké to je, nemoci vnímat svět okolo sebe zrakem ani sluchem. Nevím, stále nevím a nedokážu si to představit, ale Divotvůrkyně bez sentimentu dokazuje, že i s podobným handicapem lze žít. Jenom přetrpět krušné počáteční chvilky, zde zastoupeny scénami, jež vážně není příjemné sledovat, přestože tušíte, že jinudy cesta nevede. Snad patnáctiminutový „teror“ v jídelně, jehož výsledek může někomu vzhledem k množství vynaloženého úsilí připadat malicherný, nedokážu pro jeho působivost připodobnit k žádné jiné scéně z dříve vzniklého filmu (teprve o čtyři roky později dosáhl podobného „psychicky-deptavého“ efektu Mike Nichols ve Virginii Woolfové). Ve scéně snídaně, mající charakter otevřeného boje, se krásně snoubí Pennova nekonvenční režie, „živá“ kamera Ernesta Caparróse a herecké výkony obou protagonistek (ne, Patty Duke ve skutečností není hluchoslepá). Vědom si faktu, o jak ojedinělý zážitek je připravuji, citlivějším jedincům sledování Divotvůrkyně stejně nemohu doporučit. 85% (17.02.2009)

Opravdu úchvatný film o mladičké Helen Kellerové, slepé a hluchoněmé dívce od dětských let, které hrozí, že bude poslána do ústavu pro mentálně postižené. Její neschopnost komunikovat s okolím ji činí velice divokou a otrávenou životem. Její rodiče v zoufalství hledají pomoc v Perkinsově ústavu, který jim posílá napůl slepou vychovatelku Annu Sulivovanou, ve skvělém podání Anny Benkcoftové. Přes velké potíže a vzájemnou úvodní nesnášenlivost ji postupně učí komunikovat s okolím. Tento film má výjimečně optimistický konec, což se tak trochu vymyká ostatním velkým Pennovým dílům. Tento emoční ilm určitě zanechá nesmazatelnou stopu v mysli každého diváka. Něco mezi čtyřmi a pěti hvězdami. (14.03.2008)