Divotvůrkyně

,,HORŠIE NEŽ BYŤ SLEPÝ, JE VIDIEŤ A NEMAŤ VÍZIU" (Hellen Keller) __ Pred pozretím tohoto filmu som vôbec netušil kto to bola Hellen Kellerová, no teraz keď som si prečítal Matty-ho komentár, ale i iných a internetové zdroje tak ostávam v ,,nemom" úžase. Na tretí deň od pozretia mám stále nutkanie čosi o tomto filme napísať (i keď pochybujem, že sa mi podarí správne vystihnuť všetky pocity), nakoľko ma zaujal v úplne inom smere ako to poväčšine o 5* filmov býva a som z neho stále natoľko ohromený, že mi nejde naň nemyslieť a táto skutočnosť vyčarila aj poslednú hviezdičku, pretože pri rozhodovaní medzi 4* alebo 5* som bol istú chvíľu na pochybách. Stále ma prenasleduje desivá predstava pre zdravých ľudí nepochopiteľného Helleninho života - byť od raného detstva slepý a tak nemať možnosť nijako spoznať svet vôkol seba (pri záverečnej scéne ma napadlo, aké hrozné je nevedieť o dni a noci) a ešte byť aj nemým a hluchým. Snáď najhorší spôsob ľudského života pri ktorom by som ja osobne radšej volil smrť (ak by som ju samozrejme poznal a vedel, že som tvor smrteľný) alebo by som to žiadal od svojich príbuzných ak by som na to prišiel. A to sa Hellen dožila uctihodného veku 87 rokov! Ešte niečo málo o filme samotnom. Obidve hlavné predstaviteľky excelujú, dokonca by som povedal, že Patty Duke je o niečo lepšia ako Anne Bancroft a žasol som aký flexibilný život vie takto postihnutý človek viesť. Rozmýšľam tiež nad tým, čo všetko išlo z námetu vyťažiť ale myslím, že to bolo dostatočné. Občas som však nevedel prehltnúť postoje a názory Helleniných rodičov, jednak rozmaznávanie dcéry a potom keď už jej správanie nevedia vydržať volili by radšej ústav. Najlepšie mi prišli predovšetkým dve scény, keď Annie učí Hellen jesť lyžicou a potom záver kedy spoznáva vodu. Neobvyklý, vlastne šťastný koniec vo výsledku nie je naškodu. Stále mi ten film neschádza z mysle ani jeho príznačný názov. Kto bola vlastne divotvorkyňa, Annie že naučila nemé dievča kontaktovať sa s okolím, či Hellen a to, čo napriek postihnutiu dokázala za život vykonať? (27.08.2009)

ARTHUR PENN, DIVOTVŮRKYNĚ (1962). ________ V lásce a ve válce je všechno povoleno. Tohle není válka, slečno. No, láska to není. Zvláštní film. Divotvůrkyně Arthura Penna jakoby pronikala do lidské mysli. Ukazuje její slepé skvrny, jež nám, protože zabrańují jisté věci vidět, naoko dovolují nepodlehnout animálním silám v našich nitrech. Ty síly jsou běsnivé. A tyhle běsi, potřebují hranice. ___ Násilí, agrese, zdravé sobectví, fyzická síla, donucení, zkrocení, válka, obležení, neústupnost. To jsou hlavní „ženské“ zbraně v rukou polo-slepé, drsné učitelky, s níž se život nemazlil. Kašle na to, co Bůh nechtěl, chce-li to ona sama! (Anne Bacroft!). Zvlášť když se snaží vyprostit z bezedna z(a)tracenou lidskou duši. (18.08.2008)

O Helen Kellerové jsem do chvíle, než jsem zkouknul tenhle film slyšel akorát ve Smithových Clerksech 2, kde si ji Randal Graves plete s Annou Frankovou. Teď už vím, že tahle žena, nejen že si zaslouží nezměrné uznání, ale také životopisný snímek právě takových kvalit, jakých se podařilo Arthuru Pennovi dosáhnout. Asi nikdy nezapomenu na scénu, kdy se malá Helen učí jíst lžící. Všichni už ji odepisovali, a přesto tahle hluchá a slepá holka dokázala jako první vystudovat univerzitu, napsat téměř tucet knih, potkat 12 amerických prezidentů, procestovat svět a ještě ke všemu bojovat za práva žen. Skutečně klobouk dolů Helen, Oskary v těch nejzaslouženějších rukou a jen 100 hodnocení? Nevíte o co přicházíte. (28.06.2009)

Ja tedy ve filmu snesu leccos, Divotvurkyne je ale natolik depresivni (ani ne tak film samotny, jako zamysleni se nad tim, jaky by byl asi zivot narodit se slepy a hluchy), ze behem sledovani jsem mel jistou uzkost, ktera mi branila v jakemkoliv filmovem prozitku. Urcite se jedna o kvalitni film, i kdyz nechapu, ze to byl Arthur Penn schopen natocit. Uz tento film nikdy nechci videt a nikomu ho nikdy nedoporucim! (30.12.2013)

Once I knew only darkness and stillness... my life was without past or future... but a little word from the fingers of another fell into my hand that clutched at emptiness, and my heart leaped to the rapture of living. (H. Keller) Život Helen Kellerové je pro mě fascinující ve všech ohledech. Obdivuji ji za to, jak se se svým hendikepem dokázala vypořádat a čeho všeho v životě dosáhla. V případě filmového zpracování jsem se trochu bála ztvárnění právě hluchoslepé mladé slečny, ale Patty Duke mi vyrazila dech. Chvílemi se mi ani nechtělo věřit, že tohle děvče všechno vidí a slyší. Klobouk dolů! Hltala jsem snad každou scénu, vyzdvihnout ale určitě můžu "souboj" v jídelně, při kterém jsem ani nedýchala, a závěrečnou scénu s pumpou, jež mi vehnala slzy do očí. Ještě aby ne, bylo to perfektní vyústění celého zdánlivě marného snažení Annie Sullivan. Má očekávání byla velká, tomuto snímku se ale povedlo je předčit. (05.11.2019)