Zastavení na Missouri

Film, který pro mě znamenal konec westernového žánru. Ať už hlavními hereckými představiteli, kteří dohromady vážili více než jejich koně, nebo vskutku nejnemožnějšími newesternovými zápletkami a motivy. Pohled na ozářeného Branda, filosofujícího před tím než naprosto nerealistickým způsobem sprovodí ze světa posledního nefalšovaného příslušníka drsných zlodějů koní,jemuž se pod šaty rýsuje neuvěřitelné břicho, které snad musí být až záměrně vycpané, aby ještě více parodovalo jeho roli nemůže nechat chladným ani toho největšího příznivce a odpůrce westernů. Vzhledem k tomu, že patřím spíše k těm ******, film na mě zápůsobil nepřekonatelně. (29.10.2004)

Neúprosný fanatický regulátor Marlon Brando versus sympatický zloděj koní Jack Nicholson... Více než dobrý western v režii Arthura Penna. Pomalu se odvíjející děj si dává na čas a celkem příjemně nás seznamuje s postavami, když v tom do té napjaté (ne)pohody vtrhne Brandova postava, ze které jde vážně strach. Čekání na to, co se stane, je napínavé a nepředvídatelné. A finále nemá chybu. Co chybu má, to je pitomý televizní ořez, hnusný obraz a dost nevýrazný dabing (což se samozřejmě netýká Jaromíra Meduny a Pavla Soukupa).__P.S. John Williams složil pro Missouri Breaks na první poslech jeden z nejméně williamsovských soundtracků vůbec, ale stále je to on. (18.01.2013)

Dvě výrazné postavy (Brando a Nicholson), které trochu zanikají ve filmu, jemuž chybí kromě těch dvou něco výrazného, co by dokázalo diváka skutečně ohromit a strhnout. Příběh je zde vlastně jednoduchý, jen ty herecké výkony ho posouvají trochu výše, což je škoda, hlavně kvůli dvěma hodinám stopáže. (20.03.2018)

Hodně netradiční antiwestern bez přestřelek a skrz naskrz prosycený drsným absurdním humorem. Člověk chtě nechtě musí fandit opačné straně zákona v čele se sympatickým volnomyšlenkářem, poněvadž na té "správné" stojí arogantní farmář a bezcharakterní lovec lidí. Marlon Brando si roli úchylného Roberta Lee očividně užil, o Jacku Nicholsonovi v roli sympatického zloděje koní by se dalo napsat vlastně totéž. Za zmínku stojí i zajímavá kamera a netradičně minimalistická hudba Johna Williamse. Arthur Penn v nejlepší formě. 90%. (07.02.2005)

Dva nesmrtelní giganti filmového plátna chroptící si charisma na špičky nablýskaných polobotek. Dva zpocení šarmantní polobozi čpící koninou a zpoceným rozkrokem. Dva třepotavé vesmíry protínající se v jedné ohromné nažhavené přímce. Jack Nicholson a Marlon Brando, střetnutí nestřetnutelného. Oba si zuby nehty rvou kus Missouri na svou stranu barikády, každý ze sebe ždímá maximum, každý se sápe po cejchu přeživšího, ale osud jim byl již předem načrtnut pánem scénáristou a bolestivě zpečetěn pracovitými hochy ve střižně. Takový je zákon, vyhrát mohl jen jeden. Ke kompletnímu naplnění diváckého libida bych však došel teprve, kdyby je někdo vhodil do želatinového bazénu a přiměl je mlátit se pokrývačskými kladívky po hlavách. Abych to věděl. Abych věděl, který z nich si v odporně všední realitě zasluhuje uctívání a horkou krev z krční artérie podřízlého buvola na pozlaceném oltáři. Ale to už stačilo. O tom, který z nich má delší vercajk nechme polemizovat méně zaneprázdněné mysli a svou pozornost přesuňme k tomuto nevšednímu inteligentnímu westernu, který by neměl ujít žádnému zarytému filmožroutovi. (10.06.2013)