Přísaha

Zkušený detektiv Jerry Black krátce před odchodem do důchodu slíbí zoufalé matce brutálně zavražděné osmileté holčičky, že vraha dopadne. Přísahu hodlá dodržet, i když jeho kolegové případ odloží, když vymámí přiznání z mentálně postiženého indiána. Je totiž přesvědčen, že vrah je stále na svobodě. Pustí se do pátrání na vlastní pěst, přestože však najde řadu stop a odhalí souvislost s dalšími dvěma podobnými případy, nechtějí mu už jeho kolegové pomáhat. Proto se Jerry rozhodne vraha dopadnout sám a odmítá si připustit, že se jeho snaha stává posedlostí, která začíná ohrožovat nejen jeho budoucnost, ale také veškeré vztahy. A když něco Jack Nicholson slíbí, tak to také dodrží a půjde po vrahovi v působivém, psychologicky laděném thrilleru s buldočí zarputilostí. A je jen dobře, že to není předvídatelné pátrání a nedopadne tak, jak by divák čekal. 80% (24.01.2009)

Přísaha je již v pořadí čtvrtou adaptací námětu známého švýcarského dramatika Friedricha Dürrenmatta. Poprvé byl tento příběh uveden na plátno v roce 1958 (německý Stalo se za bílého dne) a byl označen za solidní detektivní film. Dürrenmatt však nechtěl, aby bylo jeho dílo pojato jako detektivka (původní záměr byl o posedlosti), a tak svůj příběh poupravil a vydal ho znovu pod názvem Slib. Penn se snaží ve svém díle vystihnout Dürrenmattovu myšlenku, avšak zároveň, kvůli atraktivnosti a spádu, se i věnuje samotné detektivní stránce. Tím, že Penn balancuje mezi detektivním příběhem a studií lidské mysli, však samotnému filmu malinko škodí, protože závěr skutečně detektivní není, ač ho bude většina diváků očekávat. Přísaha je film o posedlosti, který díky sugestivnímu výkonu Nicholsona, zručné režii Penna a citlivému soundtracku Hanse Zimmera stojí za zapamatování. A kdyby si nehrála na detektivku, možná by se stala i klasikou... (30.08.2002)

Ze uačátku jsem si řkal, že to je poněkud rozvláčně vyprávěné, ale film mě s postupem času do sebe vtáhl a ony pro hodně lidí určitě "záběry o ničem" podmalovávané pěknou hudbou a vytvářející zvláštní poněkud poetickou atmosféru jsem si neskutečně vychutnával. Jack Nicholson výborný, ke konci byl film velmi depresivně napínavý a vysoce originální konec. Určitě nadprůměrné. (07.09.2004)

Co jsem na csfd, pořád čtu všechny ty mladé lidi, jak mocinky moc nesnášejí americké happy endy, tu předvídatelnost, a kdesi cosi. A když pak tihle rozumbradové dostanou tenhle vynikající, naprosto nepředvídatelný a totálně anti-happy endový kousek, jak to dopadne? Je to v modrém. Tenhle film by měl být KLASIKA. Dlouho jsem tu za sebe měl čtyři hvězdičky. Ale teď, když jsem Přísahu s velkou chutí zhlédl po letech podruhé a uviděl tady tu spoušť, zdají se mi čtyři už přece jen trochu málo. (10.03.2017)

Využil som príležitosť pripomenúť si remake Dürremantovho Sľubu, keď už sa mi nedarí dostať sa k opätovnému zhliadnutiu Vajdovho pamätného "originálu". Pennov pokus je pravdepodobne bližší autorovmu poňatiu, ale platí za to menšou atraktívnosťou pre diváka, ktorú zachraňuje iba ústredná postava v podaní Jacka Nicholsona. Film je pomerne rozvláčny, nevýrazný a striedajú sa v ňom vydarené okamžiky s priemernými. Hodnotenie ponechávam na pôvodných troch hviezdičkách, pretože nevidím dôvod dlhodobo si uchovávať tento film v pamäti. (27.10.2010)