Frasier

Dobu, kdy jsem poprvé viděla Frasiera, si pamatuji dodnes. Psal se červenec 2001 a mé desetileté já při přepínání programů náhodou narazilo na jakýsi seriál o lehce snobském psychiatrovi ze Seattlu. Ještě toho večera jsem se do Frasiera zamilovala a ještě toho večera začal i můj nekonečný boj s ostatními rodinnými příslušníky, kteří by náhodou v době, kdy v televizi Frasier běžel, chtěli sledovat cokoliv jiného. Tato úchylka mi vydržela po mnoho dalších letních nocí a táhne se vlastně až dodnes, byť se v době, kdy tento komentář přepisuju, píše již rok 2011 a první cifru mého věku nahradila dvojka. Proč však Frasiera tak zbožňuju, pro mě za ty roky zůstalo vždy částečně záhadou. Komediální seriály mě nikdy nebavily; dokonce i Přátelé nebo Simpsonovi mě minuli bez zájmu. Ze všech sitcomů, které mi kdy prošly rukama, si tak jen Frasiera pouštím sama s radostí. Možná to tedy není jen humor, čím je pro mě Frasier tak speciální. Možná za to může i fakt, že pro mě tento seriál vyniká svou pozoruhodnou lidskostí. Zapomeňte na všechny trapasy hlavního hrdiny; i když se při sledování směju od začátku do konce, ta uvěřitelnost všech postav a situací je zvláštně podmanivá. Ano, do vrstvy obyvatel, jejíž největší frustrací je křeslo neladící se zbytkem interiéru, asi většina diváků patřit nebude, ale nic to nemění na tom, že jsem v Kelseym Grammerovi na rozdíl od herců v jiných komediálních seriálech nikdy neviděla jen herce hrajícího svou výstřední roli, ale skutečnou postavu. Zatímco většina sitcomů zkrátka vsází na efektní, vyhrocené postavičky, kterým za dva roky dojde šťáva, Frasier nabízí jistou nadčasovost, příběh, mentální vývoj i rozvoj, radost i smutek. Není proto s podivem, že Kelsey svého hrdinu vydržel hrát soustavně více jak dvacet let (déle než kdy jaký jiný herec hrál jinou roli) a přitom měl stále co nabídnout. Dr Frasier Crane je v mých očích jednoduše jedna z toho mála postav, které jsou věčné, a kdyby se Grammer v sedmdesáti rozhodl natočit ještě jednu řadu, mohla by i ta pod vedením správných scénáristů dopadnout na výbornou. Málokterý seriál mě za srdce chytl jako tento. "Goodnight, Seattle, we love you!" (30.01.2006)

Zlatý Glóbus - cena (2) - 53. ročník (za rok) 1995, 58. ročník 2000 - *Nejlepší herec v seriálu (komedie / muzikál) - Kelsey Grammer + nominace (22) - 51. ročník 1993 - Nejlepší seriál (komedie / muzikál), Nejlepší herec v seriálu (komedie / muzikál) - Kelsey Grammer, Nejlepší herec ve vedlejší roli - John Mahoney, 52. ročník 1994 - Nejlepší seriál (komedie / muzikál), Nejlepší herec v seriálu (komedie / muzikál) - Kelsey Grammer, Nejlepší herečka ve vedlejší roli - Jane Leeves, Nejlepší herec ve vedlejší roli - David Hyde-Pierce, 53. ročník 1995 - Nejlepší seriál (komedie / muzikál), Nejlepší herec ve vedlejší roli - David Hyde-Pierce, 54. ročník 1996, 55. ročník 1997 - Nejlepší seriál (komedie / muzikál), Nejlepší herec v seriálu (komedie / muzikál) - Kelsey Grammer, Nejlepší herec ve vedlejší roli - David Hyde-Pierce, 56. ročník 1998 - Nejlepší seriál (komedie / muzikál), Nejlepší herec v seriálu (komedie / muzikál) - Kelsey Grammer, 58. ročník 2000 - Nejlepší seriál (komedie / muzikál), Nejlepší herec ve vedlejší roli - David Hyde-Pierce, Nejlepší herec ve vedlejší roli - John Mahoney, 59. ročník 2001 - Nejlepší seriál (komedie / muzikál), Nejlepší herec v seriálu (komedie / muzikál) - Kelsey Grammer (05.03.2009)

seriál s inteligentným humorom, na ktorom som si najviac vychutnal pasáže s asi najmenej intelektuálskou postavou - sarkastickým starým otcom a jeho psom :). Žial, seriál trpí klasickým nešvarom iných seriálov, že s narastajúcim počtom častí má človek pocit, že už je to celé jedna obohratá platňa - a tomu pocitu nebránia ani rôzne vzťahové rošády scenáristov medzi postavami, skôr naopak (14.12.2011)

Frasier je prepracovaný, sofistikovaný, inteligentný, ale v provom rade mimoriadne vtipný sitcom. Videl som všetky časti a musím s čistým svedomím priznať, že tento seriál nemá slabé miesta. Tvorcovia pre diváka pripravili 11 skvelých sérií, ktoré môže človek pozerať stále dokola a neomrzia ho. 90. roky boli zlatou érou sitcomov. Frasier je síce trocha v tieni Priateľov, no kvalitou nijak nezaostáva. Jednotlivé charaktery sú dokonca ešte o chlp sympatickejšie a nie je tu nikto, kto by ma vyslovene štval. Z hercov nemôžem vybrať jedného, lebo všetci bol užasní ale ústredné duo Kelsey Grammer a Davi Hyde Pierce sa snáď pre tieto postavy narodilo. Nikde inde som sa nenasmial tak, ako na týchto dvoch svojských psychológoch. K tomu mierne čudná opatrovateľka Dafné a večne nespokojný, ale veľmi príjemný otec Martin s jeho verným spoločníkom Ediem. Pre mňa je Frasier jeden z najlepších sitkomov a aj seriálov všetkých čias. Dokonalých 5* a 100 %!! (02.07.2017)

Když jsem si usmyslela, že si do oblíbených seriálů přidám jednoho zástupce z velké řady mnou milovaných sitkomů, vybrat ten jeden nej bylo docela těžkým oříškem. Jelikož jsem velkou ctitelkou britského humoru, logicky se můj zájem obrátil tímto směrem, jenže pak můj zrak padl na Frasiera a já si uvědomila, že pokud pro mě existuje v tomto směru nějaká srdcovka s velkým S, jsou to právě příhody dvou snobských bratrů psychiatrů, jejich povahově odlišného otce v důchodu, svérázné Angličanky Daphné, chlapy nahánějící produkční Roz, kouzelného psíka Eddyho i nikdy nespatřené Maris. Což je docela paradox, protože já vlastně Frasiera vždycky považovala víc za komedii na pokračování, než za sitkom. Asi je to tím, že tyhle postavy nikdy nebyly jen legračním strojem na hlášky, ale hluboce lidskými charaktery, které se neustále vyvíjely a tomu také odpovídaly herecké výkony všech zúčastněných, žádné významné pohledy do kamery typu "teď jsem nahodil velký vtip", ale skutečné seriozní hraní. A přece to bylo nesmírně zábavné a humorné, to že jsem ještě i v poslední, jedenácté sérii občas dostávala záchvaty smíchu určitě o něčem svědčí, stejně jako to, že se k tomuto seriálu čas od času ráda vracím a dávám si ho se slovenským dabingem, který se neskutečně povedl, na to jak dabing moc nemusím, klobouk dolů. A nejlepší na tom všem je, že ač ne svým vznikem, tak duchem svého zpracování, je vlastně tak trochu i britský. (09.11.2013)