Frasier

Sitcom, neboli situační komedie, by měl být především vtipný. To je Frasier jak kdy. Ne, že by se od sebe díly nějak lišily, a tak jsou v každém dva až tři vtipy, při kterých se člověk zasměje. Jinak je to taková prázdná vata z prostředí, které k humoru přímo vybízí, ale špatně ho realizuje v televizi. 50% (12.09.2016)

Dobu, kdy jsem poprvé viděla Frasiera, si pamatuji dodnes. Psal se červenec 2001 a mé desetileté já při přepínání programů náhodou narazilo na jakýsi seriál o lehce snobském psychiatrovi ze Seattlu. Ještě toho večera jsem se do Frasiera zamilovala a ještě toho večera začal i můj nekonečný boj s ostatními rodinnými příslušníky, kteří by náhodou v době, kdy v televizi Frasier běžel, chtěli sledovat cokoliv jiného. Tato úchylka mi vydržela po mnoho dalších letních nocí a táhne se vlastně až dodnes, byť se v době, kdy tento komentář přepisuju, píše již rok 2011 a první cifru mého věku nahradila dvojka. Proč však Frasiera tak zbožňuju, pro mě za ty roky zůstalo vždy částečně záhadou. Komediální seriály mě nikdy nebavily; dokonce i Přátelé nebo Simpsonovi mě minuli bez zájmu. Ze všech sitcomů, které mi kdy prošly rukama, si tak jen Frasiera pouštím sama s radostí. Možná to tedy není jen humor, čím je pro mě Frasier tak speciální. Možná za to může i fakt, že pro mě tento seriál vyniká svou pozoruhodnou lidskostí. Zapomeňte na všechny trapasy hlavního hrdiny; i když se při sledování směju od začátku do konce, ta uvěřitelnost všech postav a situací je zvláštně podmanivá. Ano, do vrstvy obyvatel, jejíž největší frustrací je křeslo neladící se zbytkem interiéru, asi většina diváků patřit nebude, ale nic to nemění na tom, že jsem v Kelseym Grammerovi na rozdíl od herců v jiných komediálních seriálech nikdy neviděla jen herce hrajícího svou výstřední roli, ale skutečnou postavu. Zatímco většina sitcomů zkrátka vsází na efektní, vyhrocené postavičky, kterým za dva roky dojde šťáva, Frasier nabízí jistou nadčasovost, příběh, mentální vývoj i rozvoj, radost i smutek. Není proto s podivem, že Kelsey svého hrdinu vydržel hrát soustavně více jak dvacet let (déle než kdy jaký jiný herec hrál jinou roli) a přitom měl stále co nabídnout. Dr Frasier Crane je v mých očích jednoduše jedna z toho mála postav, které jsou věčné, a kdyby se Grammer v sedmdesáti rozhodl natočit ještě jednu řadu, mohla by i ta pod vedením správných scénáristů dopadnout na výbornou. Málokterý seriál mě za srdce chytl jako tento. "Goodnight, Seattle, we love you!" (30.01.2006)

Neuveriteľný seriál. Neviem či ešte podobný uvidím. Inteligentný humor, ktorý je dosť často založený na dvojzmysloch a vzájomnom nepochopení sa. Všetky tie psychiatrické úvahy alebo snobské priority a debaty dvoch bratov Frasiera a Nilesa o operách, víne, vyššej spoločnosti, na ktoré má ich otec Martin vlastný názor, mi budú veľmi chýbať. Zdarne týmto trom sekunduje príjemná fyzioterapeutka z Manchestru Daphne, Frasierová produkčná Roz alebo super extra úžasný pes Eddie. U tohto Jack Russela mám pocit, akoby chápal úplne všetko. Až sa čudujem, že im neišiel sem-tam nakúpiť alebo, že nevaril :) Po nejakej dobe si to určite pozriem ešte raz. Najlepší seriál, aký som doteraz videl :) (04.07.2012)

Geniálni bráškovia Dr. Frasier Crane a Dr. Niles Crane ich vtipný fotrík Martin, Martinová domáca anglánka Daphne, Frasierova kolegyňa z rádia Roz Doyle, a samozrejme pejsek Eddie v sitcome, ktorého humor ma sprevádzal počas mladých liet, keď sme si ako malí chalani rozprávali, čo bolo v Frasierovi na druhý deň... A nebyť excelentného slovenského dabingu, tak by v tom nebolo také kúzlo... Aspoň, keď hrať nevedia, tak dabing je iná šálka kávy. (10.01.2014)

Nikdy som nevidela Cheers, ale keď na Markíze začali vysielať Frasiera tak som vedela, že to bude láska. Nedávno som si znova pozrela tento seriál a zistila som, že veľa scén mi utkvelo v pamäti, a tiež mi utkvelo aj to ako sme to cez prázdniny v noci pozerali so sestrou a strašne sa smiali nad dialógmi a komickými situáciami, ktorých je tam nespočetne. Našou najobľúbenejšiou postavou však bol pes Eddie. (mojej sestre to vydržalo až doteraz) U mňa sa to zmenilo a strašne sympatizujem s Nilesom, ktorého hral David Hyde Pierce. Presne viem aké je to byť v koži toho mladšieho súrodenca. Tento seriál je druhý po MASH-i, na ktorý sa dokážem pozerať znova a znova. (23.08.2011)