Frasier

Konečne seriál v ktorom sa riešia problémy, s ktorými sa stretávam aj v bežnom živote. Konečne seriál z mojej často opomínanej vrstvy. ...ale nie :o). Seriál je úžasný v tom, že sa vlastne píše sám. Je tu taká možnosť využitia kreativity scenáristov a to len na základe mnoho a mnoho konfrontácií. Máme tu súperenie medzi bratmi, spôsob života strednej a vyššej spoločenskej vrstvy, konfrontácia sexuálnych životov, prístupu k životu, spôsobu vyjadrovania a mnohých a mnohých ďalších stretov. Seriál sa nedá nič iné ako odporučiť a sledovať dookola. Zaručene sa vám nezunuje ani po X sledovaniach. PS: Ďalší seriál, v ktorom slovenský dabing je omnoho lepšie lezúci do ucha ako český. (05.12.2009)

Vrchol všetkých sitkomov, ktorý sa celých 11 sérii točí okolo najväčších snobských intelektuálov mesta Seattle. Prvé dve série sú rozbehové, potom Frasier zo seba zhodí háro a zrazu sa vrývajú do pamäti jednotlivé scény či celé diely. Základ tvorí 3-7 séria, kedy je divák ako pod samopalom jednoduchých a pritom geniálnych zápletiek. Jasnačka, nájdu sa aj tu trápne situácie, kedy by ste hlavnú postavu najradšej buchli po hlave, alebo sa občas objaví postava, ktorej po príchode na scénu prajete skorý odchod z nej, no ide len o chumáč prachu na saku od Armaniho. Seriál totiž oplýva kvalitou po hereckej aj scenáristickej stránke, vyvážená je kadencia smiechu, nechýba dráma, romantika či pričuchnutie pod kožu psychológie. Ba čo viac scenáristi sa sem-tam neboja pustiť na tenký ľad, ktorý by sa v dnešnej televíznej tvorbe určite rozlomil. Nuda teda nehrozí. Avšak očakávanými zásnubami by sme akoby predčasne došli aj do cieľa. Ľahkosť ustupuje stagnácii bez jasne nastoleného smeru, brutálne scény sa stávajú zriedkavejšou záležitosťou, objavuje sa gýč. Najťažšie časy doľahnú na seriál v sérii č. 9, kedy únava dosahuje svojho maxima. V posledných dvoch sa úroveň našťastie zastabilizuje a záverečný diel dokonca uspokojivo uzatvára túto môjmu srdcu blízku kapitolu. A vedzte, že sa k nej so železnou pravidelnosťou vraciam, po novom aj s prílohou zvanou Cheers. (03.01.2015)

Trochu jiná káva než například Přátelé, ale to, že seriál vydržel na televizních obrazovkách dlouhých jedenáct sérii, mluví za vše. Inteligentní humor postavený na zápasu snobský svět plný opery, dobrého vína a členství ve všemožných spolcích versus život průměrného Američana sledujícího s plechovkou piva v ruce baseball z ošoupané sedačky v čele s mužem, jemuž charisma teče i s uší, Kelsey Grammerem. (26.03.2010)

Sitcomy to mají těžké. Je jich totiž jak hub po dešti, a tak většina z nich skončí během prvních dvou sezón. Nějaké z nich to dotáhnou na čtyři až pět. Ty, které vydrží déle, už musejí být něčím výjimečné. Musejí mít svou specializaci, nabídnout něco, v čem budou lepší než kterýkoli jiný právě běžící seriál, zkrátka si najít svou skulinku na trhu. Přátelé vytasili s těžkotonážní romantikou, Will a Grace zase oživili žánr screwball comedy a dotkli se ožehavého tématu gayů. Frasier ale diváky bavil déle než tyhle dva nekonečné sitcomy dohromady. Kelsey Grammer hrál svou životní roli celých 20 let, ač samozřejmě prvních devět bylo v sitcomu Cheers. Když konečně jakožto nejpopulárnější postava z Cheers dostal vlastní spinoff, nevypadalo to zpočátku valně. Chvilku trvalo, než se původně vedlejší charakter přetransformoval do středobodu celé show, ale podařilo se, a začátkem druhé sezóny si i Frasier našel svou skulinku. Pro mě osobně sice vyhrává trochu netradiční žebříček (nejpřitažlivější postava v hlavní roli, woof), ale objektivně je jeho doménou fraška, konkrétně nedorozumění. Je až neuvěřitelné, kolik z kompletních 263 epizod se motá okolo toho, že někdo něco špatně pochopil, přeslechl se a podobně. To by ale nefungovalo bez výtečného a přesného castu, který má mezi sebou hromadu chemie a nikdo z nich není nesympatický. Těžko říct, jestli u mě vítězí rozkošně pompézní Frasier, obsesivně-kompulzivní Niles, jejich nevrlý otec Martin, jeho trhlá terapeutka s rozkošným britským přízvukem Daphne, Frasierova produkční Roz, která má v kapse vždycky krásně jízlivou hlášku, Eddie, který je bezpochyby jednou z největších zvířecích osobností televizních obrazovek, nebo nikdy neviděná Maris, Nilesova nesnesitelná manželka. Byla to krásná jízda, a možná si ji jednou zopakuju. Good night and good mental health. (06.05.2011)

seriál s inteligentným humorom, na ktorom som si najviac vychutnal pasáže s asi najmenej intelektuálskou postavou - sarkastickým starým otcom a jeho psom :). Žial, seriál trpí klasickým nešvarom iných seriálov, že s narastajúcim počtom častí má človek pocit, že už je to celé jedna obohratá platňa - a tomu pocitu nebránia ani rôzne vzťahové rošády scenáristov medzi postavami, skôr naopak (14.12.2011)