Frasier

Dobu, kdy jsem poprvé viděla Frasiera, si pamatuji dodnes. Psal se červenec 2001 a mé desetileté já při přepínání programů náhodou narazilo na jakýsi seriál o lehce snobském psychiatrovi ze Seattlu. Ještě toho večera jsem se do Frasiera zamilovala a ještě toho večera začal i můj nekonečný boj s ostatními rodinnými příslušníky, kteří by náhodou v době, kdy v televizi Frasier běžel, chtěli sledovat cokoliv jiného. Tato úchylka mi vydržela po mnoho dalších letních nocí a táhne se vlastně až dodnes, byť se v době, kdy tento komentář přepisuju, píše již rok 2011 a první cifru mého věku nahradila dvojka. Proč však Frasiera tak zbožňuju, pro mě za ty roky zůstalo vždy částečně záhadou. Komediální seriály mě nikdy nebavily; dokonce i Přátelé nebo Simpsonovi mě minuli bez zájmu. Ze všech sitcomů, které mi kdy prošly rukama, si tak jen Frasiera pouštím sama s radostí. Možná to tedy není jen humor, čím je pro mě Frasier tak speciální. Možná za to může i fakt, že pro mě tento seriál vyniká svou pozoruhodnou lidskostí. Zapomeňte na všechny trapasy hlavního hrdiny; i když se při sledování směju od začátku do konce, ta uvěřitelnost všech postav a situací je zvláštně podmanivá. Ano, do vrstvy obyvatel, jejíž největší frustrací je křeslo neladící se zbytkem interiéru, asi většina diváků patřit nebude, ale nic to nemění na tom, že jsem v Kelseym Grammerovi na rozdíl od herců v jiných komediálních seriálech nikdy neviděla jen herce hrajícího svou výstřední roli, ale skutečnou postavu. Zatímco většina sitcomů zkrátka vsází na efektní, vyhrocené postavičky, kterým za dva roky dojde šťáva, Frasier nabízí jistou nadčasovost, příběh, mentální vývoj i rozvoj, radost i smutek. Není proto s podivem, že Kelsey svého hrdinu vydržel hrát soustavně více jak dvacet let (déle než kdy jaký jiný herec hrál jinou roli) a přitom měl stále co nabídnout. Dr Frasier Crane je v mých očích jednoduše jedna z toho mála postav, které jsou věčné, a kdyby se Grammer v sedmdesáti rozhodl natočit ještě jednu řadu, mohla by i ta pod vedením správných scénáristů dopadnout na výbornou. Málokterý seriál mě za srdce chytl jako tento. "Goodnight, Seattle, we love you!" (30.01.2006)

Bezkonkurenčne najvtipnejší seriál. Bez slabých dielov. Bez zbytočných či nebodaj otravných postáv. V rámci 3. série išla úroveň vyššie a od 4. série sa výskyt nadpriemerne vydarených dielov znásobil na taký počet, že z nich urobil štandard. Je ťažké vybrať, ktorá postava ma baví najviac. Ale jedna predsa len o niečo vyčnieva, a preto na piedestál dám Nilesa. A nedá sa nepovedať, že Eddie je najlepšia zvieracia postava v histórii. Frasier servíruje snobstvo skombinované s riešením psychických a vzťahových problémov. V rámci tohto všetkého sa odohráva skvelo načasovaný situačný humor plný škodoradostných dialógov. Je ťažko pochopiteľné, že scenáristi dokázali znova a znova nachádzať nové nápady po dobu 11 rokov (uznávam, že posledná séria bola skôr vážnejšia a hlavne rozlučková) s neklesajúcou úrovňou zábavy. Moje seriálové č. 1. Najobľúbenejšie diely: Radioamatéři (S04E18), Lyžařský srub (S05E14), Zlatá zástěra (S06E08), S tátou v opeře (S07E15), Jak je těžké stát se automechanikem (S08E11), Honba za zlatými dveřmi (S10E11). Už len dodám, že slovenský dabing je tu fantastický. (15.09.2009)

Milujem ten seriál z celého srdca. Pamatám sa, že som bol kvoli nemu vždy dlho do noci hore. Nič nestratil po tých rokoch zo svojej atraktívnosti. Stále je veľmi humorný, ľudský a príjemný. Dokonca teraz je možno ešte lepší, lebo chápem už aj tým vtipom, ktoré mi možno pred rokmi unikali. Večná a nesmrteľná klasika. Neverím, že niektorí seriál budem mať ešte dakedy radšej ako práve Frasiera. (11.03.2011)

Výborný komediálny seriál, ktorý je však založený na trápnych situáciach, čo mi bráni si pri ňom oddýchnuť. Hanbím sa aj za Frasiera, ktorý je absolútny partnerský antitalent a v tých absurdných situáciach sa vážne chová ako magor. Ale postavy sú veľmi sympatické a dá sa schuti zasmiať v každej jednej časti. Hlavne Niles je super, ktorý ani nemôže byť z tohto sveta. (03.03.2015)

9 / 10 Frasier má všetko, čo má správny seriál mať - inteligentný humor, perfektné herecké výkony a neotrepané zápletky. Postavy sú uveriteľné a neskutočne vtipné, či už ide o samotného Frasiera a jeho večné prúsery (hlavne čo sa týka žien), zakomplexovaného Nailsa beznádejne zamilovaného do Frasierovej slúžky Daphne, ktorá sa zas oduševnene stará o ich otca Martina a psa Eddieho atď. Mohol by som pokračovať ešte dlho a stále by som nevymenoval všetky tie originálne postavičky, ktorými je celý seriál naprataný až po okraj. Jednoducho paráda! PS: Pozor! Niektoré diely nie sú práve najvtipnejšie (tým nemyslím, že sú zlé) a tak sa nenechajte odradiť. Na každý taký diel však pripadajú dva perfektné a na dva perfektné jeden ultimátny, pri ktorom sa budete chytať za brucho od začiatku do konca. Musíte len vytrvať, oplatí sa to. (03.03.2005)