Nemocnice na kraji města

Dovolím si parafrázovat Tosima: "Silné lidské příběhy. To prostě Jaroslav Dietel uměl",.... ale to rozhodně nestačí! Měl jsem to štěstí, že za totality jsem byl ve věku, kdy mě tenhle seriál ještě nemohl zajímat a v době, kdy by mě zajímat mohl, už byl filmový výběr a srovnání mnohem pestřejší a zajímavější. Inscenační seriály nikdy nebyly a nebudou můj šálek čaje a pro sílu sdělení mi nestačí jen dobré dialogy a detaily na vážné obličeje. (04.09.2005)

Včera jsem náhodou viděl jeden z dílů Nemocnice a i když jsem si mlhavě pamatoval dokonce děj onoho dílu, překvapilo mne jak je to koukatelné i po tolika letech. A to i přes šílenou módu, odlesky do kamer od lesklých věcí, přesvícené noční scény, neuměle udělaný nemocniční výtah apod... Dietl ty osudy prostě podal věrohodně. Velkou zásluhu na tom mají asi hlavně herci, protože v seriálu se tenkrát vyskytli prakticky všichni z tehdejších serebrit. Nelze opomenout hudbu pana Klusáka, kdy i po tolika letech vám ústřední melodii zapíská každý... Za mne je to tedy za 4 umělé krčky. * * * * (07.08.2015)

Klenot československých seriálů, bez ironie. Dřív jsem Nemocnici nemohla přijít na chuť, vždycky jsem zahlídla jen kus v televizi a přišlo mi to všechno směšné a hloupoučké. Když ale člověk nakouká obě série, všimne si těch výborných hereckých výkonů (snad jedině Chudík a Motlová byli na mě už "moc"), propracovaných a vyvíjejících se charakterů, zajímavých střetů a dějových linek. Obzvlášť mě bavila inteligentní svobodná matka Jany Štěpánkové, ambiciózní, ale věčně na ocet ortopedka Elišky Balzerové a geniální Miloš Kopecký. Navíc je to kvalitně natočené, moc se tu nesoudruhuje (celkem zajímavé je, že když už někdo soudruhuje, je to záporná postava), a i když je to všechno idealistický nemocniční sen, holt mě to baví. (26.12.2014)

Narodila jsem se v jiné době, ale i přesto mě tento seriál nadchl. Dietl svým scénářem dokonale vystihl nemocniční prostředí a spolu se špičkou herců své doby vytvořil řadu nezapomenutelných postav jako např. doktor Štrosmajer, doktor Cvach či primář Sova a tak dále. Mnoho z nich mi přirostlo k srdci (především doktorka Čeňková a doktor Štrosmajer - Milda Kopecký je prostě třída), a tak jsem po skončení dílu měla nutkání si pustit okamžitě další. Co mě však nejvíc štvalo, byly pasáže s Blažejem a Inou, kterou jsem nemohla vystát. Čunderlíková tam totiž pokaždé koukala jak chleba z tašky a scény s ní mi přišly jako naprostá ztráta času. Ani národní umělec Ladislav Chudík zde podle mě moc nezazářil, ale i přesto měla jeho dějová linka něco do sebe. Vyzdvihnout musím především hudební doprovod od pana Klusáka, který byl ze začátku velmi kritizovaný dokonce i samotným režisérem (podle mě zcela zbytečně). Za mě slušných 90 %. (20.12.2019)

Nejlepší český seriál z nemocničního prostředí, který má i po 30 letech sledovanost přes milion diváků. Už to o něčem svědčí. Samotný děj, zpracovaní a vůbec takové to pojetí se vůbec nedá srovnávat s těmi dnešními, až na na nějaké ty výjimky, sladkými slátaninami... A to už vůbec nemluvim jak to zde po stránce herecké! Neobyčejná skupina pánů herců se sešla. Z každého slova, skutku či pohledu je cítit určitá přirozenost, přesvědčení a zaujetí. Zato dnes může v seriálu po pár minutách tréninku hrát každý a úspěch v podobě finančí odměny a závratné sledovanosti je zaručen. Inu Jaroslav Dietl je prostě Jaroslav Dietl! Teď už nikdo tak nepíše a ani psát nebude. Každému určitě v paměti uvíznul některý z jeho famozních dialogů - i po těch třiceti letech... (04.04.2008)