Nemocnice na kraji města

Narodila jsem se v jiné době, ale i přesto mě tento seriál nadchl. Dietl svým scénářem dokonale vystihl nemocniční prostředí a spolu se špičkou herců své doby vytvořil řadu nezapomenutelných postav jako např. doktor Štrosmajer, doktor Cvach či primář Sova a tak dále. Mnoho z nich mi přirostlo k srdci (především doktorka Čeňková a doktor Štrosmajer - Milda Kopecký je prostě třída), a tak jsem po skončení dílu měla nutkání si pustit okamžitě další. Co mě však nejvíc štvalo, byly pasáže s Blažejem a Inou, kterou jsem nemohla vystát. Čunderlíková tam totiž pokaždé koukala jak chleba z tašky a scény s ní mi přišly jako naprostá ztráta času. Ani národní umělec Ladislav Chudík zde podle mě moc nezazářil, ale i přesto měla jeho dějová linka něco do sebe. Vyzdvihnout musím především hudební doprovod od pana Klusáka, který byl ze začátku velmi kritizovaný dokonce i samotným režisérem (podle mě zcela zbytečně). Za mě slušných 90 %. (20.12.2019)

V tehdejších i dnešních podmínkách rozhodně nadprůměrná záležitost, ale nějak zvlášť urvaná jsem z ní nikdy nebyla. Postavy Štrosmajera a Fastové jsou skvěle napsané, životné a přesvědčivé, zato Sova a Cvach jsou slušně odfláknutí a zatímco pan primář svou ušlechtilostí naleptává žaludeční stěnu, Cvach není postava, ale karikatura. Nemluvě o Čeňkové, která mi vždycky lezla krkem, a dost zvláštní chronologii příběhu, který zpočátku postihuje každou drobnost, aby v závěru chvátal mílovými kroky. Ale pravda je, že liga dobrých herců v čele s Kopeckým, Medřickou a Janžurovou z toho dokáže vytěžit celkem dost. A pravda je bohužel i to, co tu napsali mnozí přede mnou - že pokud se člověku "poštěstí" vidět něco z druhé série, začne mu původní řada seriálu připadat jako naprosto špičková záležitost. (29.08.2007)

Dovolím si parafrázovat Tosima: "Silné lidské příběhy. To prostě Jaroslav Dietel uměl",.... ale to rozhodně nestačí! Měl jsem to štěstí, že za totality jsem byl ve věku, kdy mě tenhle seriál ještě nemohl zajímat a v době, kdy by mě zajímat mohl, už byl filmový výběr a srovnání mnohem pestřejší a zajímavější. Inscenační seriály nikdy nebyly a nebudou můj šálek čaje a pro sílu sdělení mi nestačí jen dobré dialogy a detaily na vážné obličeje. (04.09.2005)

Seriál s pořádnou dávkou životních mouder a pravd, který dokáže v divákovi probudit celou řadu různých pocitů. Pocitů hlavně radosti, ale i zlosti, smutku, zklamání, zadostiučinění a tak pořád dokola. Seriál dokonale promyšlený, procítěný a vůbec ne povrchní. Proto ho mám tak ráda. Skoro každý, kdo Nemocnici okomentoval, uvedl i své oblíbence a neoblíbené, tak se také přidám. Velmi blízcí jako lidé mi byli pan primář Sova a doktorka Čeňková. Schopnost úžasně ztvárnit svou roli a pořádně přitom naštvat nebo otrávit diváka měli Ladislav Frej st. (Karel), Daniela Kolářová (Kateřina), Helga Čočková (Irena, dcera Dr. Štrosmajera) a Hana Maciuchová (paní Blažejová). Parádní postava, která projde velkou proměnou byl MUDr. Cvach. Z dalších mě velmi pobavila Iva Janžurová v roli sestry Huňkové a Stella Zázvorková v roli paní Dobiášové. Nesmím zapomenout na nepřekonatelnou Danu Medřickou a okouzlujícího Miloše Kopeckého. A nakonec, koho jsem opravdu nemusela, byla věčně nešťastná Ema, hospodyně u primáře Sovy a protivná Oldřiška s bolavým bříškem. (23.01.2009)

"Já prosím, aby se na mě po ránu mluvilo úplně tiše a sdělovaly se mi samý bezvýznamný věci." Hláškující MUDr. Štrosmajer byl pro mne jediným důvodem, abych tímto seriálem zabil pár socialistických večerů. Ty ostatní takřka růžovoordnační vztahy v dietním hávu mne zase tak moc nebavily, takže v dnešní době se této nemocnici vyhýbám úplně stejně, jako všem ostatním. Ze mě nemocného neuděláte. (13.02.2017)