Nemocnice na kraji města

Vrcholné dílo z pera excelentního scénáristy Jaroslava Dietla. Jeho cit pro psaní má za následek poutavost, přirozenost a (ne)všednost příběhů, které se v Nemocnici na kraji města snoubí s fenomenálními hereckými výkony. Jistě není třeba blíže vychvalovat postavy dr. Štrosmajera, primáře Sovy, Arnošta Blažeje či sestry Hunkové-Pěnkavové. Tohle je seriál, který přitahuje diváky k obrazovkám i po letech. (21.12.2010)

Dietlův originál, to je zábava s hereckým uměním: Štrosmajerovo dobírání si sestry Huňkové, moudra primáře Sovy, energická Bety Čeňková, cvachovitý Cvach, sebevědomý Blažej, tajemná Ina, rázovitá Fastová, hádavičná zelinářka... Pamatuji si, že při Štrosmajerově smrti jsem nechápal stejně jako šachistka Jindřiška. Při prvním sledování jsem byl ještě mladší než Jindřiška:-) Reprízování Nemocnice v porovnání třeba se současnou nováckou Ordinací asi trochu ztrácí. Problémy, které hrdinové řeší, a místy zastaralé, někdy i soudružské prostředí působí jako z filmů pro pamětníky. (09.07.2008)

Ve své době to byl jeden z nejlepších seriálů. Jaroslav Dietl uměl psát dialogy a vyreslit postavy. Silné charaktery, ať už to byl Ladislav Pešek, bručoun Sova, Štrosmajer, tragikomická postavička doktora Cvacha, Janžurka. Mělo to humor a šmrnc. Nezapomenutelnou atmosféru dotvořila hudba Jana Klusáka. Točit pokračování nemělo smysl. Je to jako kdyby někdo natočil Rychlé šípy po dvaceti letech a udělal z nich darebáky. Magdaléna Dietlová vzpomínala, že když potřeboval nějakou repliku do huby, vzal telefon a volal do nemocnice: "Hele, co říkej běžně saniťáci, když dovezou někoho roztřískanýho?" Opověď nebyla: "Doktore, pacient je v kritickém stavu a má vnitřní krvacení." Ale: "Tady ho máš, je na cucky a teče dovnitř". Škoda, že dnes už jen málokdo umí napsat slušné dialogy. (17.04.2014)

Kultovní český seriál. Projekt mnoha paradoxů, natočený v nejtěžší normalizaci a přesto komunisticky prakticky nezatížený. Na konci sedmdesátých let král ve zchátralé tvorbě, jehož jedinou devizou jsou brilantně vytvořené postavy, jejichž osudy by se dali rozplétat klidně dvacet let... a to se taky stalo. Dnešní mladí diváci si můžou klidně odečíst tu čtvrtou hvězdu. (17.10.2005)

Z dnešního pohledu jen průměrný televizní seriál, který v žádném případě neobstojí v porovnání s lepší částí americké seriálové produkce. Příliš upovídané, pomalé, interiérové. Na druhou stranu seriál jako jeden z mála není z převážné většiny zatížený předlistopadovým ideologickým balastem. Dietl dialogy psát uměl. Vzhledem k relativně omezenému počtu dílů se nemusel a nestačil ztrapnit tak, jako současní autoři telenovel. Celkový dojem (se silným přídavkem nostalgie): 50 %. (14.06.2006)