Nemocnice na kraji města

Nechápu gloriolu "geniálního seriálu" a nechápu ani špínu, kterou na Nemocnici někteří házejí. Seriál, který mi stačilo vidět jednou, ale nijak zvlášť mě ani nezaujal, ani neznechutil. Je to prostě kvalitní řemeslo, dobrá "vypínárna" po těžkém dni. Klasické médium přenosu vlastních starostí do "jiného" světa... Sice to trochu zavání normalizačním sedativem, ale přesto Nemocnice svoje kvality to má (přinejmenší za toho Kopeckého si to tři hvězdy zaslouží)... (28.01.2004)

Seriál s pořádnou dávkou životních mouder a pravd, který dokáže v divákovi probudit celou řadu různých pocitů. Pocitů hlavně radosti, ale i zlosti, smutku, zklamání, zadostiučinění a tak pořád dokola. Seriál dokonale promyšlený, procítěný a vůbec ne povrchní. Proto ho mám tak ráda. Skoro každý, kdo Nemocnici okomentoval, uvedl i své oblíbence a neoblíbené, tak se také přidám. Velmi blízcí jako lidé mi byli pan primář Sova a doktorka Čeňková. Schopnost úžasně ztvárnit svou roli a pořádně přitom naštvat nebo otrávit diváka měli Ladislav Frej st. (Karel), Daniela Kolářová (Kateřina), Helga Čočková (Irena, dcera Dr. Štrosmajera) a Hana Maciuchová (paní Blažejová). Parádní postava, která projde velkou proměnou byl MUDr. Cvach. Z dalších mě velmi pobavila Iva Janžurová v roli sestry Huňkové a Stella Zázvorková v roli paní Dobiášové. Nesmím zapomenout na nepřekonatelnou Danu Medřickou a okouzlujícího Miloše Kopeckého. A nakonec, koho jsem opravdu nemusela, byla věčně nešťastná Ema, hospodyně u primáře Sovy a protivná Oldřiška s bolavým bříškem. (23.01.2009)

Typická dietlovská bizarní telenovela se všemi jeho scenáristkými nedostatky, nonsensy, ale i neúnavnými schopnostmi tvořit nové a nové floskule, které stávajíce se oblíbenými a citovanými hláškami jen podporují tu nostalgií podpořenou bublinu seriálové legendy, na níž se bohužel dodnes veze třeba i taková Ordinace v růžové zahradě.. Nemocnice tak jen potvrzuje, že za divácky, rozuměj většinového diváka, nejoblíbenější tuzemský žánr neplatí detektivka, ale vlastně libovolný filmový (pa)tvar z nemocničního prostředí.. (22.11.2016)

Dovolím si parafrázovat Tosima: "Silné lidské příběhy. To prostě Jaroslav Dietel uměl",.... ale to rozhodně nestačí! Měl jsem to štěstí, že za totality jsem byl ve věku, kdy mě tenhle seriál ještě nemohl zajímat a v době, kdy by mě zajímat mohl, už byl filmový výběr a srovnání mnohem pestřejší a zajímavější. Inscenační seriály nikdy nebyly a nebudou můj šálek čaje a pro sílu sdělení mi nestačí jen dobré dialogy a detaily na vážné obličeje. (04.09.2005)

Včera jsem náhodou viděl jeden z dílů Nemocnice a i když jsem si mlhavě pamatoval dokonce děj onoho dílu, překvapilo mne jak je to koukatelné i po tolika letech. A to i přes šílenou módu, odlesky do kamer od lesklých věcí, přesvícené noční scény, neuměle udělaný nemocniční výtah apod... Dietl ty osudy prostě podal věrohodně. Velkou zásluhu na tom mají asi hlavně herci, protože v seriálu se tenkrát vyskytli prakticky všichni z tehdejších serebrit. Nelze opomenout hudbu pana Klusáka, kdy i po tolika letech vám ústřední melodii zapíská každý... Za mne je to tedy za 4 umělé krčky. * * * * (07.08.2015)