Muž se zaječíma ušima

Od Šulíka jsem naposledy viděl Zahradu. Nevím proč, ale od tohohle jsem čekal komedii u níž se budu smát. První polovina filmu byla podivná, až jsem u toho párkrát musel zakroutit hlavou. Na konci pak divák prožívá stejné pocity jako u Zahrady. Něco mu bylo nádherně sděleno, ale musí si to najít sám. Je to jako rébus v únikové hře, po jehož vyluštění získá poslední klíč ke dveřím na svobodu. Šulík zestárl a my s ním. Do Zahrady chtě nechtě přišel podzim. Není to ještě ten úplně sychravý po němž přichází jen chlad a nicota zimy se smrtí. Je to jeho počátek, kdy se listí barví do nádherných tónů a slunce vrhajíc dlouhé stíny je ještě vysoko na obloze... Je to jakýsi úplný vrchol před jasně ohraničeným sestupem a následným pádem k nenávratnu. Člověk si to v tomto čase ještě jasně uvědomuje, jeho tělo jej ještě víceméně poslouchá a mozek funguje na 101%. Je těžké ho něčím oblbnout, má za sebou šedesát let životních zkušeností, pádů i úspěchů. Ten odstup mu umožňuje udělat podrobnou revizi a nalýzu toho co bylo a co se dá ještě stihnout.  Jsem si jist, že ten muž jasně slyšící svět kolem sebe byl sám pan Martin Šulík, naprosto geniálně zahraný mnou oblíbeným Miroslavem Krobotem. Sympaťáka Josefa podal suprově. Jestli mohu něco doporučit, tak nechte zmatek v hlavě po dokoukání filmu usadit. Zprvu je těch zdánlivě podivně podaných sdělení krapet více, nicméně když se to vše co vám víří hlavou usadí, zjistíte, že vám byla v tomto poetickém podobenství podána naprosto suprovým způsobem výpověď staršího muže o jeho životě. Super byla i kamera a hudba. Dávám za 4 audio nahrávky. * * * * (31.12.2022)

56% je prostě zlatý řez, v této hladině se nechají najít ty nejlepší perly. V tomto případě navíc připomínka starých dobrých devadesátek, kdy se v televizi daly ze současné domácí tvorby vidět věci. Kundera nevykukuje jen z toho nešťastného škrabáka, ale skrz celý film; naštěstí Krobot (a s Kaisrem), takže zase jiný level. Konec teda slabej - jako sám život. "A jo vlastně." (27.06.2023)

Celkom milo ma to prekvapilo a dávam tri a pol hviezdy (nie štyri, ale tri a pol). Forma je tu asi trochu nad obsahom, nie že by bol obsah zlý, skôr tým chcem povedať, že je to natočené naozaj kvalitne (kamera, strih a zvuková postprodukcia). Dosť rušivé, či divné (alebo artové) bolo, keď herci začali hovoriť priamo do kamery. Scény sa vždy skončia ešte pred tým, než by začali nudiť, čo funguje vždy. Zasmial som sa v pravidelných  dvadsaťminútových intervaloch (na komédiu je to určite málo), ale pár krát som sa aj zamyslel nad nejakou zmysluplnou vetou. Napriek všetkým kladom sa tu toho veľa neudeje, nič viac, čo by ste nezažili, alebo čo by ste nepočuli z rozprávania každý deň doma, vonku, v práci, z tohto pohľadu je to taký obyčajný, všedný film. Ak čakáte, že to (podľa obsahu) bude niečo na spôsob Po čom ženy túžia, tak možno budete (mierne) sklamaní.  Ale dnes som mimochodom videl aj jeden oscarový film a bolo celkom pozoruhodné, že tento (Muž se zaječíma ušima) ma bavil viac. Aj preto dávam štyri (teda tri a pol). (24.08.2022)

Film pro mě. Stárnoucí hlavní hrdina přehodnocuje svůj život. "Nenechat se manipulovat. Každý po vás něco chce....Všechny poslat do prdele!" Přesné! Můj oblíbený Miroslav Krobot byl skvělá volba, nikoho jiného si v této roli nedokážu představit. Stejně mě potěšil i Oldřich Kaiser. Výborní herci i v dalších rolích. Kde je nějaký Český lev? Proč tak nízké hodnocení na ČSFD? Martin Šulík a Martin Štrba si zaslouží velký obdiv. (14.06.2023)

Najskôr som sa snažil všetko vo filme pochopiť. Potom som od toho upustil a snažil som sa film aspoň vydržať. Nebolo to jednoduché, ale druhá úloha sa mi podarila (na druhý pokus). No veľa pozitívneho napísať nedokážem, v podstate len to, ako tuším, že ide o veľmi intímnu spoveď autora a tak je pre bežného diváka, ktorý sa neorientuje v jeho mysli, film ťažkou náložou. (22.10.2022)