Kde je moje tělo?

I Lost My Body mi bylo dlouho doporučováno, ale pořád jsem se k tomu neměl, když tu náhle chuť přišla, já se do toho zakousl a nepustil. Ve společnosti stále převládá škatulka toho, že animovaný film je hlavně pro děti, pro jejich vyžití a připravení na komplexnější hrané tituly. I Lost My Body je další z řady animáků, jež tuto pomílenou tezi může s klidem vyvrátit. Snímek je totiž emocionální střepina, jež zasáhne vaše srdce velmi hluboku a již už nikdy nevytáhnete. Celé je to velmi kreativní záležitost. Animace je nádherná, plynulost splývající s trhaným pohybem je skvělou kombinací a rozhodně neruší, spíše obvzláštňuje a vedle Ratatouille je to nejlepší prezentace Paříže na poli animovaných snímků. K vizuálu se taktně přidává audio, naprosto geniální hudba vás posadí na obláček a vy se jím necháte unášet do hlubin cizích vesmírů, při kterém jsem občas zachytil až Blade Runnerovský feel. Z části příběhové se může zdát banální, ale celá pomalá trojčasná narace a nadpřirozený prvek tuto zdánlivou banalitu hází do koše a divákovi přináší pouze maximální dějové zaujetí. Hlavně je vše pojaté se znatelnou citelnou něhou, jež může přinést pouze Evropa a její umělecké nadání. Při sledování si celou dobu jen říkate, že takhle by to v Emerice nikdy nezvládli. Francouzské ručky letos díky Netflixu nadělili světu jeden z nejemotivnějších snímků za posledních pár let. Ze stejné pokory jako vyzařuje tento snímek nebudu bodově hodnotit, protože si myslím, že prezentovaná pozitivita mluví za vše. P.S. Koukněte na tom v původním znění, zážitek to ještě více umocní. (29.12.2019)

Hodně neotřelý animovaný snímek ať už po stránce animace nebo po stránce vyprávěného příběhu. Kdy naposledy jste viděli putování ruky Paříží v neotřelé animované formě? Asi nikdy. Na druhou stranu mě melancholické prolínání příběhu ruky, která hledá své tělo, a flashbacků do minulosti zas tolik nepohltilo. Sice zaujalo, ale prvotní zaujetí poměrně rychle opadlo a ani příjemná stopáž 81 minut nepomohla k tomu, abych u filmu zůstal na sto procent. Rozhodně se ale jedná o zajímavý film. (12.02.2020)

Kdy naposledy jste si pořádně prohlédli své ruce a zamysleli se nad tím, jak jsou pro vás nezbytné? Kdy naposledy jste za ně pocítili vděčnost? Ať už chcete použít zapalovač, zazvonit na sousedku, pohladit někoho po tváří, odemknout si dveře, utřít si slzy... potřebujete ruce. Po tomto filmu nebudete pár dní vnímat nic jiného. A proto J'ai perdu mon corps patří mezi tu malou hrstku nenápadných filmů, za které jsem vděčná. Není totiž předvídatelný... je netradičně pohlcující. Prolínají se tu dvě provázané příběhové linie : jedna je roztomilá, něžná a dojemná, druhá zas syrová až hororová. Jsou doprovázeny fantasticky uhrančivou a zádumčivou hudbou Dana Levyho. Dohromady to pak celé tvoří jedno velké nezapomenutelné "must see" dílo. (06.02.2020)

nemá zrovna rád tenhle druh animáků a třeba k toliko opěvované Myazakiho tvorbě jsem si ještě cestu nenašel.Přesto mě I lost my body po traileru přesvědčilo a výsledek je nad očekávání povedený.Možná jsem úplně na plno nepochopil záměr tvůrců,ale nelze jim upřít, že jde o vtahující záležitost s fantastickým soundtrackem..80% (08.12.2019)

Moc nerozumím tomu hypu. Má to atmosféru, je to poetický, ale romance je postavená na strašných stereotypech - loser, co přišel v dětství o rodiče při autohavárii + unikavá cool holka silně připomínající Ramonu ze Scotta Pilgrima a asi tak 150 dalších podobných dream girls? Pro mě krásný, ale bez duše. (06.01.2020)