Kde je moje tělo?

Že Kde je mé tělo? nebostalo oscara kvůli Toy Story 4 je ohavný zločin, Jérémy Clapin zachytil dospívání a první lásky z velmi nečekané perspektivy s dechberoucí poetičností. Navíc je to jeho celovečerní debut, tak můžeme doufat že i v dalších dílech vrátí francouzskému animovanému filmu jeho už poněkud zašlou slávu.. (30.03.2020)

Kdy naposledy jste si pořádně prohlédli své ruce a zamysleli se nad tím, jak jsou pro vás nezbytné? Kdy naposledy jste za ně pocítili vděčnost? Ať už chcete použít zapalovač, zazvonit na sousedku, pohladit někoho po tváří, odemknout si dveře, utřít si slzy... potřebujete ruce. Po tomto filmu nebudete pár dní vnímat nic jiného. A proto J'ai perdu mon corps patří mezi tu malou hrstku nenápadných filmů, za které jsem vděčná. Není totiž předvídatelný... je netradičně pohlcující. Prolínají se tu dvě provázané příběhové linie : jedna je roztomilá, něžná a dojemná, druhá zas syrová až hororová. Jsou doprovázeny fantasticky uhrančivou a zádumčivou hudbou Dana Levyho. Dohromady to pak celé tvoří jedno velké nezapomenutelné "must see" dílo. (06.02.2020)

Více takovýchto filmů prosím. S originálním nápadem, provedením, nádhernou animací a nosnou myšlenkou, která mě donutí už v průběhu uvažovat nad tím, co se zrovna odehrává v ději. Připomnělo mi to a vidím tam v určitém směru i návaznost na dnes již klasiku žánru animáky pro dospělé - Persepolis. Prostě animák, co má co říct, a těch se netočí mnoho. Spokojenost a pěkné 4 hvězdy. (Netflix 4k, orig.) (10.02.2020)

nemá zrovna rád tenhle druh animáků a třeba k toliko opěvované Myazakiho tvorbě jsem si ještě cestu nenašel.Přesto mě I lost my body po traileru přesvědčilo a výsledek je nad očekávání povedený.Možná jsem úplně na plno nepochopil záměr tvůrců,ale nelze jim upřít, že jde o vtahující záležitost s fantastickým soundtrackem..80% (08.12.2019)

Čirá nádhera, pohlcující, omamné, fyzické a krásné. Úchvatně intenzivní taktilní film, který pro mladého člověka může být stěžejním iniciačním zážitkem a staršímu navrátí víru ve film a připomene sílu tohoto média. Je to setkání s úctyhodným talentem, který předkládá zcela originální vizi, která je ale současně do nejmenšího detailu promyšlená a vycizelovaná, aniž by při tom ztratila cokoli z bezprostředního kouzla syrové kreativity. Film, po kterém se člověk chce hned přenést ze sálu do dřevěného iglů na střeše a nechat to v sobě všechno ještě dlouze doznít a nechat si ty výjevy zalézt pod kůži. Téhle sugestivní odysei napříč krásnými i nelítostnými zákoutími jednoho města i celého života nikdy nedojdou nápady a divák tu nikdy nemá navrch. Naopak, nejen že je tohle úchvatně nepředvídatelný příběh prodchnutý melancholií i humanismem a krásou stranou obvyklých klišé, ale navíc je tu celou dobu divák nekompromisně vlečený spirálou osobité vize, které se může jen poddat a žasnout nad ní. (19.05.2019)