Můj nepřítel

Strhující drama o vzniku přátelství mezi zastupiteli dvou znepřátelených ras. Jen ten akční konec si mohl Petersen odpustit. V podstatě to je filozofická konverzačka o ryze (mezi)lidských problémech, kde je akce druhořadá. Lokace na opuštěné planetě a konfrontace s mimozemšťanem slouží jen ke zvýraznění odlišnosti dvou bytostí. A ono to tak opravdu skvěle funguje. Dialogy jsou inteligentní a povahy i vývoj postav uvěřitelné. Škoda, že se už dnes takovéhle komorní filmy prakticky netočí. (06.04.2008)

Čas je nelítostná bestie. Nezdráhá se vzít do prádla filmový nadprůměr své doby a nenechá na něm nitku suchou. Když jsem "Enemy Mine" viděla jako mládě, do podprsenky ještě nedorostlé, vnímala jsem, že to není stejná liga jako "Vetřelci" nebo série "Terminátorů". Ovšem snad od embrya jsem tíhla ke sci-fi a líbil se mi Dennis Quaid, byla jsem tedy s filmem spokojená. Možná mě už tehdy dráždil kreténský dabing, kdy divák vidí 20-letého sopla, ale slyší mluvit padesátníka. Podobně alergická jsem na případy, kdy děti dabují zprzněným hláskem dospělé ženy. Ústřední dvojice, která byla na plátně většinu stopáže, se naštěstí dala většinou poslouchat bez skřípění zubů. Uběhlo nějakých 20 let a já jsem se s "Mým nepřítelem" potkala znovu. Bohužel se za tu dobu cosi pomrvilo v mém mozku: dialogy mi zněly směšně a nepřirozeně, Dennisovy americky drsné hlášky mi přišly trapné a taky jsem si kladla spoustu otázek. Jako třeba: proč spící ještěrku nevzbudí bouře meteorů, kdy šutry vybuchují všude okolo, ale lidský hlas jako budíček funguje? Proč stavět na prostranství "zaručeně meteoritům odolnou" chýši z krunýřů pseudoželv, když je pár desítek kroků vedle jeskyně? Proč vojenského pilota, co ztroskotal na planetě (neobydlené, pusté, s vyhovující atmosférou), nikdo nehledal a pak se najednou ocitne na mateřské lodi po třech letech, náhodou právě se smrtí na jazyku? Podobné blbé otázky přicházely jedna za druhou a zuřivě se dožadovaly pozornosti, jak diskriminovaní spoluobčané na sociálním úřadě. Nějak mi to kazilo zážitek ze sledování této sci-fi pohádky o lidskosti (mimozemskosti?), o dobru vítězícím nad zlem. Nostalgie ke mně tentokrát promlouvá pouze skomírajícím šepotem, přesto ponechám hodnocení v mírném nadprůměru... jakkoliv z "Enemy Mine" zbylo něco jako epizoda "Krajních mezí" (popravdě jsem čekala, kdy se mezi skalami vyloupne plukovník O'Neill, následovaný major Carterovou, Teal'cem a tím brýlatým hňupem). Budu hodná, ten film za to nemůže, že čas běží a děti dospívají. 59% (11.07.2011)

Taková neveselá, neemotivní, vlastně i nedrsná Země nikoho, která ovšem nabízí zajímavý sci-fi konflikt. Průběh byl od začátku, kde se ti dva sešli a nic si neudělali, dost jasný a předvídatelný a přesně tak to nakonec i skončilo. Od průměru to zachraňuje výživné finále, které mě potěšilo a vytrhlo z běžnosti. 70% (03.04.2017)

Nesourodý žánrový odvar ze snad všeho co vás napadne (Peklo z Pacifiku, E.T., druhý Indy, Crusoe), který na sotva pětadvacet let starý snímek stárne (s výjimkou hudby) až nezdravě rychle. A mám-li být zcela upřímný, tak nebýt úcty k tomu jak se mi to v dětství líbilo, tak jdu s hodnocením podstatně níže. (09.08.2010)

Scifi B-čko osemdesiatych rokov, ktoré nevyniká skvelým a originálnym príbehom, ani efektami, ani hercami, ale celkom dobre všetko toto skĺbuje. Miesto Quaida by som si vedel predstaviť aj niekoho lepšieho na rolu, na druhej strane vyložene nesklamal. Vadilo mi trochu to odlahčené spracovanie s miernym komickým podtónom, a aj preto dramatická a emočná rovina scén boli poslabšie. Naopak, masky mimozemštanov boli presvedčivé, jednoduchý dej pekne gradoval a viacmenej dobre vťahoval diváka. Hodnotenie: 65% (09.03.2014)