Režie:
Ingmar BergmanKamera:
Gunnar FischerHudba:
Erik NordgrenHrají:
Gunnar Björnstrand, Bengt Ekerot, Nils Poppe, Max von Sydow, Bibi Andersson, Inga Gill, Maud Hansson, Inga Landgré, Gunnel Lindblom, Bertil Anderberg (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Rytíř Antonius Block (Max von Sydow) se vrací z křížové výpravy zpět domů. Když se ráno modlí na mořském břehu, zjeví se mu Smrt (Bengt Ekerot). Block však ještě nechce zemřít a vymůže si jednu šachovou partii. Ve hře je jeho život. Cestou ke svému hradu potká rodinu komediantů, která s ním pokračuje v cestě. Pokračuje i šachová partie. Procházejí pochmurným krajem, jenž je zachvácen morovou epidemií. Za úsvitu je partie dohrána. Smrt si odvádí Blocka, ten ale prodlužováním hry zachrání život komediantově ženě a jejich dítěti. (Levné knihy)
(více)Videa (1)
Recenze (474)
Kde jsi, má životní jistoto? Jak vypadáš, kdy ke mně promlouváš? V okamžiku smrti? V onom momentu naprosté jistoty, že se o tvou podobu nepodělím s nikým dalším? Je to život sám, pro který žijeme a smrt, jejíž vinou život smysl postrádá? Nemám se ptát, chci-li žít? Film, který se táže. A artikuluje dostatečně srozumitelně, aby mu porozuměla každá přemýšlející dospělá bytost, bez ohledu na náboženskou víru/nevíru. Postavy, z nichž každá zosobňuje určitou životní filozofii, nemají minulost, o kterou by herci opřít své výkony. Každá doplňující informace podporuje, nebo podkopává jistou ideu, pevně dané charakterové vlastnosti nemění. Životem i jeho uměleckým ekvivalentem (divadlem) otrkaný režisér přesto herce nevyužívá jenom jako kartičky s textem. Vkládá do nich velkou důvěru a kdykoli se mu nabízí možnost ušetřit záběr-odpověď setrváním kamery na hercově tváři, využije ji. I autor Bergmanova literárního talentu musí občas připustit, že ta nejzásadnější sdělení slovy neřeknete. 85% Zajímavé komentáře: Pohrobek, CheGuevara, numi, rawen, crozet ()
Tak já to na sebe prásknu: s Ingmarem Bergmanem jsem si až na pár výjimek nikdy moc nerozuměl a jeho zásadní kritikou vyzdvihovaná dramata mě většinou prachsprostě nudí. Sedmá pečeť patří k těm nemnohým titulům, ke kterým se vracím - snad i proto, že jako ateistu mě míjí spirituální rovina snímku a narozdíl od vykladačů Bergmanova díla je mi ukradená i existenciální diskuze 50. let vedená ve stínu studené války a hrozby jaderné apokalypsy. Film tak pro mě zůstává jednoduchou hříčkou o tom, že smrt nepřelstíš, aneb musíme tam všichni. Bergman měl šťastnou ruku při výběru herců, snad ještě víc než Sydow v hlavní roli mi je sympatický výkon Gunnara Björnstranda v roli rytířova zbrojnoše Jönse. Snad jediné, co bych snímku vytknul, je přestylizovaný divadelní projev ovlivněný tím, že film prakticky celý vznikal ve studiu. Celkový dojem: 75 %. ()
Hluboké a citlivé zamyšlení Ingmara Bergmana nad smyslem/nesmyslností života, nad schopností/neschopností "přelstít" Smrt či nad hledáním/nenalézáním Boha. Samotný film je naplněn náboženskou či mystickou symbolikou (samotný termín "Sedmá pečeť" je součástí poslední biblické knihy Zjevení Janovo). Tyto duchovní symboly sice ztěžují pochopení snímku, ale jsou velmi trefné a vystihující. V lecčems mi SEDMÁ PEČEŤ připomíná podobně laděné snímky obsahující momenty či motivy nenaplnění, pochybností či existenciální otázky (například film Martina Scorseseho POSLEDNÍ POKUŠENÍ KRISTA). Snímek prostě poukazuje na momenty, s nimiž se musí vypořádávat současný člověk. Samotný snímek však pouze nepoukazuje - sám o sobě se může v lecčems stát nápomocným. Shrnuto a podtrženo: Bergmanův opus plný symboliky výborně zpracovává hluboké téma, které trápí člověka odpradávna; a (nejen) díky tomu patří tento snímek mezi skvosty světové kinematografie. ()
Jeden ze 100 největších filmů všech dob časopisu Entertainment Weekly. Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. Jeden ze 125 nejlepších neanglicky mluvených filmů - 125 Greatest Foreign Movies http://www.csfd.cz/uzivatel/136528-rhk/. ()
Scénář: Ingmar Bergman .. Každý si může zahrá(va)t se smrtí. Partii nad všechny marnou, plnou otázek bez odpovědí.. Tak nějak se k tomu vyjádřil Ingmar Bergman. Spoustou otázek o existenci, smyslu života a skryté tajemnosti Boha. Bez odpovědí, které upřímně ani neexistují, jen církev se přes vytáčky a nepravdy snaží vnášet do věcí jasno a řád.. Zajímavé postavy, hrůzná doba a samotná Smrt v příběhu, vyžadujícím otevřenost myšlení a dávku mlčenlivého pochopení. Tajemně atmosferické, nijak strhující, ale svým způsobem věčné dílo. ()
Galerie (82)
Zajímavosti (29)
- Ingmar Bergman nalezl inspiraci v tehdejších filmech Akiry Kurosawy, jehož byl velkým fanouškem. (džanik)
- Historické zasazení filmu je nepřesné, protože poslední křížová výprava do Svaté země je datovaná do roku 1271 a morová rána v Evropě propukla 1348. (Hwaelos)
- Z více než 50 filmů, které Ingmar Bergman natočil, byl tento jeho nejoblíbenější. (Kulmon)
Reklama