Possessor

Blame Canada. Ten experimentátorský šmrnc, jistá neuchopitelná těžkopádnost, vrozená mimóznost a všudypřítomná hravost nezačíná a nekončí jen u Cronenberga, ale prostupuje celou produkcí. Jednou za čas je takový klystýr vyloženě příjemný. Nebo si to alespoň myslíte, zatímco se někde hluboko uvnitř se při těch nejšťavnatějších scénách kroutíte a mhouříte oči. Jo, Brandon to má rozjeté moc pěkně. (15.01.2021)

Cronenberg junior se od minula (Antiviral) zas tak nepolepšil. Zase má výborný nápad, dalo by se říct i zajímavou kostru příběhu, ale píše nezajímavé dialogy, halucinace a střihové koláže jsou nezajímavé a i když jsou smrti řádně krvavé, je vám to prostě všechno tak nějak fuk. Nezdařilo se vytěžit a natočit zajímavě to, co na papíře vypadalo určitě mnohem líp a třetí hvězdičku dávám především za nápad. (08.11.2020)

Artová, depresívna a miestami (pre slabšie povahy) nechutná, ťažko stráviteľná podivnosť, ktorá v istých sekvenciách naozaj vyzerá ako od Davida Cronenberga (synátor zjavne bude podobný psychouš a bude točiť podobné psychologicky znepokojivé filmy). Dej Possessora ma zaujal, podobne ako jeho pointa ktorá je podľa mňa v podstate celkom dobre vymyslená. I rôzne brutalitky a nechutnosti mne osobne nevadili a oceňujem ich spracovanie, ktoré je na vysokej úrovni. Záver je klasicky ako vždy v arte otvorený, ale myslím že cca viem načo odkazuje a výnimočne ma neurazil. Čo mi ale nesadlo, bola forma. Artový štýl mi hrozne nesedí a vďaka nemu a desivo nesympatickej Andree Risebrough v hlavnej úlohe u mňa nakoniec ľahko prevažujú negatívne dojmy nad pozitívnymi. Neľutujem že som Possessora videl, ale osobne by som podobnú látku prijal lepšie od niekoho komerčnejšieho ako napr. Whannell. 3* a 55% (19.10.2021)

Vzhľadom na nedopečenosť scenára som si myslel, že ide o Brandonov debut, ale nie je tomu tak. Zaujímavé sci-fi s fajn nápadom avatarom - zabijákom, ale s extrémne nesympatickými postavami. V podstate ide o námet pre nejaký seriál, kde by jedna zákazka trvala do hodinky, tu je ale natiahnutá na celovečernú stopáž. Film tak nemá poriadne tempo, čo je vzhľadom na námet trochu škoda. Je síce explicitne násilný a plný sexu a krvi, ale viac vám utkvie v pamäti jeho hypnotickosť. Ak by ma viac zaujali postavy, mohlo ísť pre mňa skutočne o jednu zo sci-fi udalostí sezóny. (13.06.2020)

Possessor je hodně netradiční film, do kterého jsem šel úplně na slepo, a o to více jsem byl překvapen zajímavým námětem. Sledování, unášení a následná kontrola lidí přes mozkové implantáty není přece jenom běžný filmový nápad a když se přimíchá hororový žánr, jde o kombinaci, která si zaslouží pozornost. Co se ale stane, když se ovládnutý subjekt vymkne kontrole a vrátí se mu jeho původní vědomí? Nedostatkem pro mainstream diváky je určitě pomalé tempo, které se trochu rozjede až po hodině a přinese s sebou teda brutální a nečekanou rozjezdovou řežbu, která potěší hlavně gore fandy. Od této chvíle dále už to jede a divák ví, na čem je. Styl vyprávění je místy moc “umělecký”, záběry dlouhé a hudba psychotická až sugestivní, ale paradoxně mi to zde sedlo a v přiměřeném množství s tím nemám problém. Finále je ponuré, depresivní, skvěle reflektuje interferenci obou osobností (“posedávače” i posedlého) a zároveň nutí diváka si pokládat existencionální otázku o celém tomhle tématu. Taková filmová verze Black Mirror. Film se nezavděčí každému, ale kdo se do něj dostane, bude nadšený. (20.11.2020)