Portrét dívky v plamenech

Nezvykle přemýšlivý film uznávané francouzské scenáristky a režisérky Céline Sciamma vypráví silný příběh o rodící se lásce mezi dvěma ženami, který se odehrává v době svázané konvencemi a předsudky. Vydat se na velmi citlivou cestu vzniku jednoho krásného obrazu je pro milovníky malířského umění skoro povinnost. Nesmím však zapomenout ani na herecké mistrovství hlavních postav, přičemž fanoušci Noémie Merlant a Adèle Haenel si určitě přijdou na své. (80%) (16.04.2023)

Píše se rok 2019 a máme tu další homogenní snímek, tentokráte to je vyprávění o dvou dívkách v 18. století. Příběh je prostý , přijede malířka, která má za úkol namalovat svatební portrét mladé dívky. Dívka se nechá namalovat až poté, co se intimněji sblíží a nakonec spolu začnou spát. Ende. Je to vlastně strašně jednoduché, tomuto filmu chybí vášeň, chybí dravost, tah na bránu. Po hodinu a půl se díváme na dvě herečky, které se procházejí po pobřeží a občas si něco i řeknou. To mi nestačí a když srovnám snímek s filmy jako Moonlight, Blue is the warmest colour, či Call me by your name, tak je toto opravdu nejhorší a k vyrovnání tomu chybí právě již zmiňovaná vášeň a vlastně emoce obecně. Až moc jemně a hladce natočeno. 70% (15.06.2020)

(5.5/10). Kdyby nebylo první půlky filmu, která mě málem uspala, tak by to byl velmi povedený francouzský film. Krásné procítěné scény, které se v závěru filmu krásně promítnou do celkového dojmu, který mohl být mnohem horší, ale druhá půle je vážně velice poutavá a dvě ústřední představitelky sympatické. Lepší průměr za neoholené podpaží. (29.04.2020)

Historické romantické drama s minimem postav (dvě hlavní ženské role, dvě vedlejší ženské role a kompars) ukazuje autorčino režijní mistrovství. Dává smysl, co ukáže, i co neukáže, jak málo používá hudbu, i kde ji použije, o přirozeném světle svíček či krbu ani nemluvě. Přestože všechny herečky jsou natolik dokonalé, že jejich postavy působí přirozeně, nijak se přitom nepředvádějí, takže to nelze označit za „herecký koncert“. Autorka zkrátka věděla, co chce říci, i jak to chce říci, a podobných filmů není nikdy dost (90%). (04.01.2020)

Nádherné. Tak by se dal popsat tento snímek jedním slovem. Netuším, zda je to francouzským citem pro umění, ale poslední dobou mě tamní produkce nepřestává udivovat. Portrét dívky v plamenech sice příběhově nijak nevyniká, nemá žádnou temnou, lépe řečeno výraznou zápletku a akčnější scény se dočkáme jednou, možná dvakrát, ale film oslní diváka naprosto opačně. Mladá, a vskutku nádherná, malířka Marianne dostane možnost namalovat portrét bohaté dívky, ale má to háček. Dívka se nechce nechat namalovat. Tudíž Marianne nezbývá nic jiného, než ji sledovat. V tom mezi dívkami vzniká určitá symbióza, která diváka neskutečně baví a chce vidět, jak se vztah mezi hlavními postavami vyvíjí. A jelikož je příběh o malířce, jde o dosti detailní práci (jak v malířství, tak ve scénografii). Divák se začne tedy soustředit na jednotlivé pohyby, pohledy a pohnutky postav, které ladně herečky vyjadřují. Způsob, kterým je tento romantický příběh totiž vyprávěn, jsem dosud jaktěživ neviděl. Minimalistická režisérka snímku Céline Sciamma dokázala tento prosťoučký příběh zformovat tak, že divák neodtrhl od plátna oči celé dvě hodiny. A to pozor! v celém snímku zazní jediné dvě skladby. Právě režisérčin minimalismus jde ve snímku patřičně vidět. Minimalismus se totiž do filmu neskutečně hodil. Začínáme širokými plážovými scénami a nepřestávajícím duněním moře. Postupně se však scény přibližují, šum utichá a s vytvořením citového pouta mezi postavami a divákem se začínáme soustředit na doposud nepatřičné jevy, jako je například zrychlování a zpomalování dechu hlavních postav a změna jejich pohledů, ze kterých najednou dokážeme vyčíst dokonce věci, které bychom na začátku nedokázali (režisérka nám to ani nedovoluje, servíruje příběh přesně tak, jak rychle se k němu divák přibližovat chce). Uvědoměním režisérky onoho prostého příběhu, pokouší se nám zážitek alespoň zintenzivnit hudbou, která když zazní, jde o neskutečný orgasmus. Jako celek na mne film působil dokonale. Nic, co bych mohl vytknout. Od první po poslední scénu jde o jedno velké, vizuální vyvrcholení. (27.02.2020)