Portrait de la jeune fille en feu
Portrét ženy v plameňoch
Portrait of a Lady on Fire
Portrait of a Lady on Fire
Portrait of a Lady on Fire
Portrait of a Lady on Fire
Režie:
Céline SciammaScénář:
Céline SciammaKamera:
Claire MathonHrají:
Adèle Haenel, Noémie Merlant, Valeria Golino, Luàna Bajrami, Armande Boulanger, Michèle ClémentObsahy(1)
Bretaň, Francie, rok 1760. Talentovaná malířka Marianne dostane zadání odjet do panského domu na izolovaném ostrově a namalovat tam svatební portrét Héloise – mladé dívky z bohaté rodiny, která na přání své matky právě opustila klášter, aby se provdala do Milána. Héloise domluvenému manželství vzdoruje tím, že se odmítá nechat portrétovat, Marianne proto hraje roli najaté společnice a maluje svůj objekt po večerech zpaměti. Mezi oběma dívkami postupně roste vzájemná přitažlivost umocněná blížícím se koncem svobody. (Artcam Films)
(více)Videa (3)
Recenze (159)
Ráda sleduju dlouhé a tiché filmy, ve kterých se zdánlivě nic neděje a zároveň trpím sledováním dlouhých a tichých filmů, ve kterých se opravdu nic neděje. V případě Portrétu dívky v plamenech jde o druhou variantu. To, co činí tenhle film zvláštním, je to, že nepojednává o milostném vztahu mezi mužem a ženou, ale vykresluje milostné vzplanutí mezi dvěma ženami. Zbytek je pouze esence červené knihovny - stačí si představit, že jednu z těch dvou žen hraje muž a dojem jalovosti celého příběhu se dostaví okamžitě. Na tomhle filmu nevidím vůbec nic převratného ani v ohledu jakési emancipace lesbického vtahu, protože film vznikl v roce 2019, což je na takovej biják docela pozdě. ()
S filmom som bol celkom spokojný. Mal pomalšie tempo, ktoré však neunavovalo, jednoduchý dej, ktorý však vyvolával zvedavosť, ako to bude pokračovať, mal výborne vybrané prostredie a k nemu pripravili kvalitný vizuál. Herečky boli neopozerané (aspoň pre mňa), minimalistické herectvo bolo prijateľné. Hudobný podmaz síce chýbal, ale záverečný Vivaldi to trochu zachránil. Celkovo to nebol žiaden zázrak, žiadna bomba, ale o príjemnom zážitku sa dá hovoriť bez preháňania. ()
Zbytečně hollywoodsky vyčištěné nasnímání a výprava, které mezi všemi jinými prostředími zrovna tradičně svérázné a drsné Bretani ani trochu neodpovídají a nesluší, a pak: celý příběh by byl o tolik působivější, mocnější, kdyby zůstal v rovině prapodstatné ženské spřízněnosti a důvtipného, silného spojenectví v nelehkém osudu - tam, kde funguje od začátku mezi všemi třemi, i se služebnou Sophií, a svým způsobem i s Héloisinou matkou, vesničankami na slavnosti a kořenářkou-andělíčkářkou - a nesklouzl k potřebě fyzické úlevy lesbického spojení mezi dvěma z nich. V tu chvíli mu to vzalo vítr z plachet, všechno kouzlo se tím oslabilo a znehodnotilo, bylo to neústrojné, nevěrohodné, nepodmanivé, žádná nezbytná spalující vášeň a tělesná přitažlivost mezi nimi nebyla cítit, nefungovalo to, spojovala je reálně bytostná a souznivá potřeba emancipace, respektu, oprávněnosti touhy být sobě srozumitelnou a věrnou plnohodnotnou ženou a vzájemné rafinované podpory k tomu, nikoli touhy po jiném ženském těle a objetí. Škoda tohoto zbanalizování, včetně vizuálního, jinak má snímek i příběh své důstojné silné momenty a předpoklady. ()
komroní romance dvou žen,která vyvolává vzpomínky na Call Me By Your Name,ale na rozdíl od již zmíněného filmu nedokáže nijak vtáhnout ani oslovit atmosférou či stylem.Jako čtyřiceti minutový díl nějakého seriálu z červené knihovny by to nejspíš bylo celkem ok,jako film na ploše dvou hodin je to bohužel jen lehce strojená nuda...40% ()
Nezvykle přemýšlivý film uznávané francouzské scenáristky a režisérky Céline Sciamma vypráví silný příběh o rodící se lásce mezi dvěma ženami, který se odehrává v době svázané konvencemi a předsudky. Vydat se na velmi citlivou cestu vzniku jednoho krásného obrazu je pro milovníky malířského umění skoro povinnost. Nesmím však zapomenout ani na herecké mistrovství hlavních postav, přičemž fanoušci Noémie Merlant a Adèle Haenel si určitě přijdou na své. (80%) ()
Galerie (33)
Zajímavosti (10)
- Ve scéně festivalu ženy zpívají „non possunt fugere“, což je latinsky „nemohou utéct“. V závěru písně zazní „nos resurgemus“, což lze z latiny přeložit jako „povstaneme“, případně „stoupáme“. (PozorGranat)
- Hudební dílo, které se ve filmu objevuje, je houslový koncert „Čtyři roční období“ od Antonia Vivaldiho, přesněji se jedná o větu Presto (bouře) z období L'estate (léto). (PozorGranat)
- Výber 18. storočia a hlavnej ženskej postavy ako maliarky bol cielený, nakoľko podľa režisérky Céline Sciamma bolo v tom čase veľa žien, ktoré sa venovali maľbe, ale boli utlačované do úzadia, často boli ich diela vystavované pod menom nejakého mužského maliara. (Sharleen)
Reklama