Hanba

Netypický Bergmanov film, v ktorom prostredie a akcia zohrávajú väčšiu úlohu, než v jeho komorných, do seba ponorených dielach. Bergman vo svojom filme o moci a bezmocnosti vsadil na svojich dvorných hercov Liv Ullmann a Maxa von Sydowa, ktorí nesklamávajú. Osobitne Max von Sydow, ktorý vytvoril zo svojho Jana neuveriteľne plastickú postavu, ktorá nadlho utkvie v pamäti. (14.08.2011)

"Válka je nejprůkaznější odraz morálního úpadku" po tisící prvé, ale jednoznačně v jednom ze svých nejsilnějších psychologických zástupců. Po Sedmé pečeti zřejmě nejvýpravnější Bergmanův film, který ale nepostrádá, nebo lépe řečeno pevně staví na jeho neukojitelném talentu mučivě načrtnout a rozvést vnitřní rozpoložení svých postav v těžké životní situaci a měnící se vztahy mezi nimi. Charakter Maxe von Sydowa, jeho emocionální přerod a výměna rolí s původně mnohem cyničtější Liv Ullmannovou, patří k tomu nejpůsobivějšímu a myšlenkově nejobjemnějšímu, co se kdy ve filmu vyskytlo, a okolní zdevastovaná krajina či davové scény plné chaosu a zoufalství, tradičně nadpozemsky nasnímané virtuózem Nykvistem, znázorněné hrůzy už jen prohlubují a dodávají jim formální punc plnohodnotného válečného dramatu, přestože nevíme základní fakta o konfliktu ani dobu a prostor děje. Každičký záběr a každý zvrat má své podstatné místo v celém tom deprimujícím příběhovém bludišti, kde jsou aktéři uvězněni, směřováni k slepým uličkám beznaděje, naivní naděje a hanby... 95% (17.02.2016)

Dlouho jsem se rozhodoval mezi třemi a čtyřmi. Vím, že tenhle film je něco mimořádného (co od Bergmana také není..), ale já to prostě a jednoduše nepobral. Myslel jsem si, že jde o vylíčení nějaké skutečné války. Na začátku mi to připomínalo druhou světovou. Zastavil jsem film a běžel jsem hledat do encyklopedií, na jaké straně v ní bylo Švédsko, protože jsem o tom nic nevěděl. Zjistil jsem, že na žádné, tak jsem se vrátil k filmu. Ale pořád mi to vrtalo hlavou. Na první světovou jsou moc moderně oblečení a mají moc moderní auta a všechno.. A jaké jiné konfikty tam byly? Ve filmu pořád opakují, že je tam někdo přišel osvobodit, ale kdo to je? Rusové nebo Američani nebo kdo? A před kým je přišli osvobodit? Kdo je tam ten zlý a kdo ten dobrý? Ti osvoboditelé nebo ti druzí? No, co vám budu povídat, tak dlouho jsem přemýšlel o tom, kam příběh zařadit, až mi uteklo to hlavní, a sice že ten příběh je hlavně o důsledcích války na jeden manželský pár. Že válka v tomhle filmu není až tak důležitá. A že film záměrně není nikam zasazen, aby si divák dokázal představit, jak strašné je, pobíhat mezi vybuchujícími granáty a nevědět přitom komu věřit a na kterou stranu barikády se přidat. Když mi to došlo, tak nějak se mi to všechno spojilo. A teď váhám mezi čtyřmi a pěti. (14.07.2009)

Nezvykle výpravný a extrovertní Bergmanův film. Jeho vyhrocená reflexe dopadu války na manželský pár, který žije v izolaci severského venkova, je vlastně z diváckého hlediska netypicky přístupná a otevřená. Výjevy válečných hrůz nepotřebují žádné extrémní stylizační doplňky, valící se kolony vojsk postrádají znepokojující anonymitu siluet tanků z Mlčení. Tušená válka naplno vtrhává do života postav, není důležité určit kdo s kým a proti komu, je důležité postihnout nápadnou změnu v chemii páru. Zpočátku dominantní Eva se mění v pasivního následovníka muže Jana, jehož slabota a zbabělost se vlivem válečných hrůz mění v jakousi hanebnou formu brutality. Muž zvíře vládne světu, zatímco jemný ženský princip se v houštině výbuchů a utrpení stahuje do trpitelské oddanosti. Nesmírně působivé, poněvadž navzdory jednoznačnému poselství dokázal Bergman uchovat složitý vnitřek postav. Metafora hanby je mimochodem bergmanovsky úchvatná – zlého snu, který nepatří ani jedné z postav a ten kdo se z něj probudí, měl by pociťovat nekonečnou hanbu. Jak vidíme, v tomhle ohledu se nic nezměnilo. Hanbu nevidět. (29.11.2008)

Jeden z lahšie pochopitelných filmov v Bermanovej filmografii. Podla mňa preto, že hrdinovia sú vystavení problémom zvonka, čím je v tomto prípade vojna a každý si vie predstaviť, ako by asi takúto udalosť prežíval. Respektíve prežívanie takýchto hrôz je všeobecne prežívané približne rovnako u každého človeka, čo príbeh viac približuje divákovi. Pri príbehoch, kde si ľudia problémy vytvárajú, alebo vznikajú z vnútorného popudu, každý divák reaguje inak. (09.08.2009)