Roky a roky

"Pamatujete, když nám zprávy přišly nudné?" Jedna britská rodina v utahující se smyčce klimatických změn, ekonomické krize, nových technologií, migrace, fake news a vzestupu populistů vedoucích zemi rychle směrem k policejnímu státu a koncentrákům. Znepokojivé a depresivní, o to víc, že je to vše divákovi víc než povědomé a rodinka je sympatická a v druhé půlce jsem si nad jejími osudy i pobrečel. Na konci to ale šlo trochu moc do sci-fi. (07.08.2019)

Dramatická minisérie o jedné rodině, které se nevyhne řada více či méně obvyklých a uvěřitelných karambolů, v zásadě její členové ale pořád drží při sobě. Což je samo o sobě takové pěkné poselství. Námět o přetechnizovaném světě z blízké budoucnosti, jemuž se nevyhýbají nepříjemné politické a společenské zvraty, je jistě zajímavý, čekala jsem, že budou ale jednotlivá témata asi trochu více rozpracovaná a celé se to nějak výrazněji uzavře. Sérii vedle zajímavého námětu zdobí výborné herecké výkony a hudba, která správně zdůrazňuje tu úzkost až hrůzu z toho, kam se ten svět řítí. Jednotlivé postavy jsou napsané tak, že nejsou rozhodně černobílé, často se chovají naprosto příšerně, jindy zase jejich počínání můžete porozumět a vcítit se do nich, tudíž působí poměrně přirozeně a baví vás jejich vývoj sledovat. Tak jak obvykle nemám ráda zvolání o přehnaném cpaní různých menšin do seriálů a filmů a naopak bývám ráda, když se třeba někde objeví dvě maminky nebo jako ústřední pár gayové a nikdo to (konečně) neřeší a nepozastavuje se v tom díle nad tím, tak v Years and Years mi to už trochu přehnané a "nastrojené" přišlo. Naprosto beru, že Anglie (a Londýn zvláště) je trochu jiné kulturní prostředí a tudíž jsou běžnější smíšená manželství nebo obecně větší přítomnost různých národností ve společnosti (a líbí se mi to). Ale aby v jedné rodině bylo zároveň tolik jedinců patřících k nějaké menšině (v ne zase tak rozvětvené rodině tu máme gaye, lesbu, ženu s postižením, poloasiata, afroameričanku, zřejmě i transčlověka...), to mi prostě nesedělo a trochu kazilo tou vykonstruovaností celkový dojem. I přes některé výtky si ale myslím, že seriál má určitě co nabídnout, je to zase něco trochu jiného v záplavě různých dramatických sérií a minisérií, vede to i k určitému zamyšlení (ať už nad stavem světa a hrozbami, které se mohou týkat nás všech nebo třeba nad různými podobami vztahů v rodině) a nudit se u toho určitě nebudete. 75 %. (21.08.2021)

Opět silný dramatický námět, jak je od Russella T Daviese zvykem. Tentokrát je tu základem dystopická budoucnost, v níž je ukotveno několik příběhl jedné velké rodiny. Při sledování celé série mě opět mrazilo v zádech a třeba celou linku Dannyho a Viktora jsem prožíval a přál jim šťastný konec. Jakkoli je závěr jak z ranku Nolanova Interstellaru mnohými kritizovaný, mně při postupném přemýšlení nakonec udělal radost, protože divák či divačka musí vydechnout, protože jde o silný emocionální nápor. Nápor setsakra dobře natočený. (27.01.2021)

Asi nejvíce mi na tom vadí, jak zarputile to diváku cpe pod nos, o čem to má být. Paradoxně se to tak míjí s účinkem, který to chce vyvolat, a nepůsobí to ve výsledku příliš přesvědčivě. A beztak se mi nezdá, že by to o době, ve které žijeme a o tom, kam jako lidstvo směřujeme, říkalo něco objevného. Seriál postrádá osobitost, v nastíněných tématech se zdržuje na povrchu a většinou jen recykluje donekonečna omílaná klišé, z nichž už začínám být docela unavený. (25.01.2020)

[spojly spojly] Jsou (mini)série, které bojují s tím, že mají málo materiálu na to naplnit celou svou stopáž, tak nás občas nutí meditovat nad často úplně zbytečnými scénami, které děj nikam neposouvají. A pak je Years and Years, který by rád vyprávěl O VŠEM a O VŠECH a ze všech úhlů a s přesahem a ideálně se stal nejrelevantnějším současným dílem na zeměkouli, vedle kterého by Black Mirror vypadalo jak seschlá hlava domorodce. Jenomže na to nemá dostatečný prostor, rozpočet a energii. A obecně si myslím, že takto velkopansky celou látku pojmout je hlavně záležitost ega tvůrců. Takhle se série otře o populismus, konzervatizmus, nacionalismus, vlastnictví médií, transhumanitu, migrační vlny, klimatickou krizi, terorismus, globalizované banky, odosobňování vztahu mezi státem a občanem, aktivistickou vyhořelost, celoevropskou nestabilitu, potřebu segregace, deep-fakes a desítky dalších dnes skloňovaných témat, aby to pak uzavřela výstřelem z raketometu a dodávkou projíždějící plot. Jak se série blíží totiž ke konci, čím dál více vyplouvá na povrch její bezradnost a nesoustředěnost, díky níž se zásadní změny odehrávají náhle a lusknutím prstu, protože už nestíhá ukazovat, co k nim vedlo, takže je většinou pak dovysvětluje zpětně a jejich efektu si dodává neskutečně lacinou kýčovitou jakoby epickou hudbou, která zní jak ukradené samply od Nightwish. Tuhý a rychlý produkční proces pak naznačuje zjevná lacinost a odfláknutost jak vykreslení světa blízké budoucnosti, tak režijní práce, kterou ale nelze omluvit nízkým rozpočtem, když si člověk vzpomene třeba na předloňský maďarský Jupiter Holdja a jeho schopnost vykreslení zmatené a chaotické Evropy. Oceňuji dobře napsané postavy měšťáckých idiotů (až bude Rory Kinnear někdy hrát postavu, kterou byste nechtěli zamlátit do země, zavolejte mi), oceňuji pár scénáristických detailů (monolog Vivienne Rook naznačující, že ona není hybatelem děje či scéna voleb, kdy černoška s gayem volí konzervativce a labouristy pak čerstvě její manžel, protože mu banka zmizela s prachama, jejich sestra, která strávila celý život lidskoprávním aktivismem pak samozřejmě nevolí vůbec), ale to všechno padá s legračním závěrem a-la young adults spiklenecké filmy, kde se jako všechno změní tím, že hrdinové nahackujou všechny televize světa záběrama uprchlíků za ploty v detenčních centrech. Což jako asi prý pak změnilo Anglii. Já bych jen rád zmínil, že na záběry uprchlíků za ploty v detenčních centrech se lidi dívají již čtyři roky místo reklam a pokud to s někým nehne, tak to je ta lepší varianta. (08.08.2019)