Roky a roky

Fantasticky vtahující, od konce prvního dílu až nesnesitelně mrazivá šou. Rokům se daří to, co těm nejlepším epizodám Black Mirror. Dostat vás přímo tam. Uvěřit tomu všemu. A navzdory řadě perfektních silnejch scén, ta nejsilnější se odehrává u stolu. V závěrečný epizodě, v monologu perfektní Anny Reid. Tohle všechno je totiž naše vina. Nebo, ehm, může bejt. (22.06.2019)

První půlka za mě naprosto parádní, díky mnoha skvěle zpracovaným tématům a svojí realističnosti, druhá se už točí hlavně okolo jednoho hlavního motivu a takový kyborg schopný se nahackovat kamkoliv, vidět cokoliv, otevřít jakékoliv dveře, způsobit blackout budovy, to už by bylo trochu moc i na Deus Ex :-). Trans/homo/rasová tématika mě neurážela, nepřišlo mi to naroubované do příběhu na sílu a naopak postavy se k těm výzvám, které to přináší, stavěli relativně racionálně, naopak nemá smysl předstírat, že nic takového neexistuje. P.S. Scéna ze zaškrtávání volebních lístků je geniální. (28.11.2021)

Spoilery. První Roky slíbovaly komorní mrazivě plíživou vizi blízké dystopické budoucnosti v duchu Black Mirror. Druhá polovina seriálu zvolnila a byla vlastně dost krotká - jako by si nás tvůrci připravovali na další série. Dopady klimatických změn, pádu globálních trhů, protekcioinismu, totalitárních politických tendencí a dezinformací působily, jakoby se děly kdesi v dálce a až na vyjíímky jen s minimálním dopadem na hlavní hrdiny, což je ale do určité míry obhajitelné tím, že hlavní hrdinové se pohybují na ose vyšší až nižší střední třída a tedy pro ně dopady nejsou tak... konečné, jak ve stejnou dobu musely být pro opravdu chudé. Chytré mikrodrama zaměřené na život jedné rodiny, zasazené do kontextu globálních socio-ekologicko-politických poryvů se přelilo v lehce protimluvné, naivní a scénáristicky líné vyprávění v duchu velkých dějin. Prostý lid svrhl (?) tyrana, svůj díl viny - a moc změny - neseme všichni. Meh. Za zhlédnutí to ale stojí. (18.07.2019)

Děsivá symfonie budoucnosti. Pro mnoho lidí jen bídná propaganda plná nesmyslů. Upřímně, nic to nemění na geniální dramaturgii děje. Spolu s tím zde máme vše, co nás vlastně jednou čeká. Nemusí to být samozřejmě doslova. Budoucnost se nikdy předpovědět nedá. To je v celku jednoduchá věc, kterou si málo lidí uvědomuje a přitom by to mělo vědět každé malé dítě. I přesto víme, že virtuální svět bude všude kolem nás. Samé upgrady. A politické pozadí v tom všem vidíme už dnes. Smutné je, že mnoho z toho není ničím jiným než čirou realitou. To vše, co zde vidíme je pouhá predikce, ale smutné je, že když člověk na to kouká, tak v rámci toho, co vidí kolem sebe a zná poučení z dějin, tak si je naprosto schopen představit, že to jednou bude jasná realita. A to je na tom asi nejděsivější. Sledování jedné rodiny, která to celé prožívá kousek po kousku. A skvělé pozadí politické scény jako z jiného světa pouze na obrazovce se skvělou Thompson. K tomu nemůžeme upřít pravdivé filozofické myšlenky, které své opodstatnění jednoznačně mají. Sledujeme to kvůli budoucnosti jedné rodiny a celého světa, ale jelikož si na onu rodinu opravdu zvyknete, pozdější přechod na skoro až sociální mezilidské drama, kde už je budoucnost v pozadí, vás nijak negativně nezasáhne. Celé v nádherné šabloně, kde vás jednoduše napíná jak to dopadne. Ten kdo zahodil své politické přesvědčení a jenom se snažil bavit, nelitoval. (26.08.2019)

Dramatická minisérie o jedné rodině, které se nevyhne řada více či méně obvyklých a uvěřitelných karambolů, v zásadě její členové ale pořád drží při sobě. Což je samo o sobě takové pěkné poselství. Námět o přetechnizovaném světě z blízké budoucnosti, jemuž se nevyhýbají nepříjemné politické a společenské zvraty, je jistě zajímavý, čekala jsem, že budou ale jednotlivá témata asi trochu více rozpracovaná a celé se to nějak výrazněji uzavře. Sérii vedle zajímavého námětu zdobí výborné herecké výkony a hudba, která správně zdůrazňuje tu úzkost až hrůzu z toho, kam se ten svět řítí. Jednotlivé postavy jsou napsané tak, že nejsou rozhodně černobílé, často se chovají naprosto příšerně, jindy zase jejich počínání můžete porozumět a vcítit se do nich, tudíž působí poměrně přirozeně a baví vás jejich vývoj sledovat. Tak jak obvykle nemám ráda zvolání o přehnaném cpaní různých menšin do seriálů a filmů a naopak bývám ráda, když se třeba někde objeví dvě maminky nebo jako ústřední pár gayové a nikdo to (konečně) neřeší a nepozastavuje se v tom díle nad tím, tak v Years and Years mi to už trochu přehnané a "nastrojené" přišlo. Naprosto beru, že Anglie (a Londýn zvláště) je trochu jiné kulturní prostředí a tudíž jsou běžnější smíšená manželství nebo obecně větší přítomnost různých národností ve společnosti (a líbí se mi to). Ale aby v jedné rodině bylo zároveň tolik jedinců patřících k nějaké menšině (v ne zase tak rozvětvené rodině tu máme gaye, lesbu, ženu s postižením, poloasiata, afroameričanku, zřejmě i transčlověka...), to mi prostě nesedělo a trochu kazilo tou vykonstruovaností celkový dojem. I přes některé výtky si ale myslím, že seriál má určitě co nabídnout, je to zase něco trochu jiného v záplavě různých dramatických sérií a minisérií, vede to i k určitému zamyšlení (ať už nad stavem světa a hrozbami, které se mohou týkat nás všech nebo třeba nad různými podobami vztahů v rodině) a nudit se u toho určitě nebudete. 75 %. (21.08.2021)