Roky a roky

Black Mirror meets Vyprávěj. Je to skoro hrozně, hrozně dobré - celkové skvělosti ale pro mě dost podráží nohy to, že někdy se Davies neudrží v mezích uvěřitelnosti a přetáhne strunu od rodinného dramatu k ulítlému cyberpunkovému scí-fku. Zejména špionážní aktivity enviro-ségry jsou hodně WTF, na konci už jde seriál vyloženě do úletu (bazuka, ta bazuka...). Na druhou stranu, v nejlepších okamžicích, kdy se Years and Years drží při zemi, je to skvělý seriál. Scéna se člunem nebo monolog Rookové o Erstwhile jsou boží a mrazí z nich. Škoda že téhle skvělosti s přibývajícími díly ubývá. (26.07.2019)

Asi pri štvrtej a piatej časti som sa začala obávať, že sa z vydarenej drámy stane telenovela. Začalo prevládať skúmanie a riešenie vzájomných vzťahov nad motívom z prvých častí: Kam sa to ľudstvo rútiš? Síce vo sfére fantázie, ale niektoré pravdepodobné scenáre skazeného tvorstva. Ak porovnám s Black mirror, táto rodinná dráma na pozadí udalostí v nasledujúcej dekáde by sa mohla volať White mirror - obraz sveta, aký momentálne žijeme. Múdrosti starej mamy Muriel stáli za to, vytvárali momenty, keď sa pri sledovaní aj usmejete: "Ak sa zbavíte jedného netvora, pravdepodobne prebudíte zo spánku v jaskyni ešte väčšieho." (19.08.2019)

[spojly spojly] Jsou (mini)série, které bojují s tím, že mají málo materiálu na to naplnit celou svou stopáž, tak nás občas nutí meditovat nad často úplně zbytečnými scénami, které děj nikam neposouvají. A pak je Years and Years, který by rád vyprávěl O VŠEM a O VŠECH a ze všech úhlů a s přesahem a ideálně se stal nejrelevantnějším současným dílem na zeměkouli, vedle kterého by Black Mirror vypadalo jak seschlá hlava domorodce. Jenomže na to nemá dostatečný prostor, rozpočet a energii. A obecně si myslím, že takto velkopansky celou látku pojmout je hlavně záležitost ega tvůrců. Takhle se série otře o populismus, konzervatizmus, nacionalismus, vlastnictví médií, transhumanitu, migrační vlny, klimatickou krizi, terorismus, globalizované banky, odosobňování vztahu mezi státem a občanem, aktivistickou vyhořelost, celoevropskou nestabilitu, potřebu segregace, deep-fakes a desítky dalších dnes skloňovaných témat, aby to pak uzavřela výstřelem z raketometu a dodávkou projíždějící plot. Jak se série blíží totiž ke konci, čím dál více vyplouvá na povrch její bezradnost a nesoustředěnost, díky níž se zásadní změny odehrávají náhle a lusknutím prstu, protože už nestíhá ukazovat, co k nim vedlo, takže je většinou pak dovysvětluje zpětně a jejich efektu si dodává neskutečně lacinou kýčovitou jakoby epickou hudbou, která zní jak ukradené samply od Nightwish. Tuhý a rychlý produkční proces pak naznačuje zjevná lacinost a odfláknutost jak vykreslení světa blízké budoucnosti, tak režijní práce, kterou ale nelze omluvit nízkým rozpočtem, když si člověk vzpomene třeba na předloňský maďarský Jupiter Holdja a jeho schopnost vykreslení zmatené a chaotické Evropy. Oceňuji dobře napsané postavy měšťáckých idiotů (až bude Rory Kinnear někdy hrát postavu, kterou byste nechtěli zamlátit do země, zavolejte mi), oceňuji pár scénáristických detailů (monolog Vivienne Rook naznačující, že ona není hybatelem děje či scéna voleb, kdy černoška s gayem volí konzervativce a labouristy pak čerstvě její manžel, protože mu banka zmizela s prachama, jejich sestra, která strávila celý život lidskoprávním aktivismem pak samozřejmě nevolí vůbec), ale to všechno padá s legračním závěrem a-la young adults spiklenecké filmy, kde se jako všechno změní tím, že hrdinové nahackujou všechny televize světa záběrama uprchlíků za ploty v detenčních centrech. Což jako asi prý pak změnilo Anglii. Já bych jen rád zmínil, že na záběry uprchlíků za ploty v detenčních centrech se lidi dívají již čtyři roky místo reklam a pokud to s někým nehne, tak to je ta lepší varianta. (08.08.2019)

Politika ústupků a studených válek je u konce, na řadu přichází neobratná, účelově destruktivní rošáda demagogů, jež pro nás připravují scénáře, ve kterých mohou působit naši smělí hrdinové. Skvělý nápad, grandiózní provedení, technologie oplývající novými možnostmi, ale co víc skvělé predikce a pozorování z oblasti společenských vztahů mezi národy, jejich štěpení, silné trojky a neodvratnosti/nepoučitelnosti lidského plémě žít v harmonii a rovnováze. Tohle pouštějte na středních a vysokých .... a nechte studenty ať se ptají COJAKPROČSAKRA? Ta elita Británie mě vždy čas od času něčím strhne, jsou tam ti nejlepší z nás. (18.01.2022)

Seriál mě uvrhl do hlubokých depresí, protože působí děsivě realisticky a jeho předpověď budoucnosti se dá už dnes v mnohém tušit. Je to dystopie, jejíž výhonky už kolem sebe můžeme vidět. A je to vyhlídka převelice chmurná. Těžko doufat, že se lidstvo s větším poznáním, pokrokem a novými vynálezy bude posouvat jen k lepšímu. Kdepak, vývoj jde ve vlnách a zákrutech a teď se, obávám, řítíme do močálu. ____   Seriál je velice věrohodný a přesný, s hrdiny se můžeme sžít – možná i proto, že většinou je nehrají žádní světoznámí herci. Přesto jsou herecké výkony obdivuhodné. Největší plus má ale scénář, který na osudech členů jedné rodiny dokáže přesvědčivě zobrazit výhled celého lidstva. Scenáristé domýšlejí, kam mohou vést dnešní směry a tendence a vychází jim z toho diktatura, rasismus, chudoba a otroctví. Zobrazeno tak reálně, že z toho jde děs. Scéna plavby přes kanál La Manche na přeplněném nafukovacím člunu svou naturalistickou autenticitou diváka téměř na ten člun přenesla. Scénář bych označila za věrohodný, deziluzorní a chytrý. Výhradu, ale i vděčnost mám jen k poslednímu dílu, kdy se SPOILER snad dramaturg zalekl hmatatelné deprese a najednou se tón vyprávění zlomí a vše (skoro) skončí jak mávnutím kouzelného proutku nad očekávání dobře. Přesto však mi tahle falešně sladká tečka tolik nevadila, právě proto, že mě aspoň trochu ukonejšila a pohladila po šrámech, které jsem utrpěla sledováním předešlých drsných dílů. SHRNUTÍ. Lépe v mylné naději sníti, před sebou čirou temnotu, nežli budoucnost odhaliti, strašlivou poznati jistotu! (30.06.2021)