Šmoulové

Tento animovaný "šmoulovský" seriál mi spríjemňoval detstvo dlhé roky a už len z nostalgie musím dať aj tú štvrtú hviezdu. Dejovo to síce nie je žiadne terno, ale tie postavičky si človek jednoducho musí obľúbiť, hlavne Tatko Šmoula a Šmoulinka. Moji dvaja obľúbení. A Gargamel s kocúrom to je kapitola sama o sebe. Jednoducho tieto postavičky mám rád a rád si pozriem aj ich novodobých nástupcov. 80 % (14.11.2018)

Otec Šmolko, šmolinka, šmolkovia a Gargamel, kocúr Azrael, to bola rozprávka ktorá mala v prvom rade skvelú zvučku, taktiež zaujímavé príbehy, výbornú kultovú jedinečnú animáciu v podobe modrých škriatkov, ale celkovo ma často nudila. Pre deti výborný program, patrí to k tomu lepšiemu. Naviac modrá farba je moja obľúbená a tiež v kombinácii s červenou a bielou sa mi páči a blonďavá šmolinka sa mi páčila tiež ako bola vykreslená, takže som si k tomu určitý vzťah vytvoril aj keď najväčší problém, ktorý som na tom videl bol dej. (02.04.2012)

Belgické komiksy, seriály a filmy mají dvě superhvězdy, první je Tintinův otec Hergé a druhým je o generaci mladší autor Šmoulů Peyo. Jako dítě jsem měla ráda LP desky Vyprávění o Šmoulech a samozřejmě seriál a bylo zajímavé sledovat ten modrý boom... Na nové filmy se teprve chystám, ale komiksová alba řadím mezi pomyslný top k Asterixovi a Tintinovi. Krátce před Šmoulíky Peyo kreslil zábavná středověká dobrodružství Johana a Pirlouita a příhody kočičky Poussy. A právě od Johana se později odštěpila celá ta šmoulí vesnička už v roce 1958. Jak takové příhody vypadaly se můžeme podívat ve filmu Šmoulové a kouzelná flétna (1976). První samostatné komiksové album Černí šmoulové vyšlo mezitím v roce 1963. O tři roky později se poprvé objevila Šmoulinka a zbytek už je historie. Zpětně jsem ráda, že i po letech je původní šmoulí seriál koukatelný a vcelku zábavný i pro dospěláky. Jsem ráda za nové reprízy na Barrandově i nová DVD. Takový fenomén by bylo škoda pochovat v archivech. (30.06.2019)

Pod "modrou figurkou" si mladší ročníky představí Na'vi z Avatara, milovníci kung-fu Davida Carradina ve skříni a generace dnešních třicátníků v tom musí mít taky jasno. Nemůže to být nikdo jiný než Šmoulové. Nebo vlastně Smerfy, jak jim říkají Poláci. Je až s podivem, že se to u našich sousedů obešlo bez vetšího skandálu, pomyslíme-li, jak Polákům zvedl krucifixy hypoteticky homosexuální teletubbie Tinky Winky. Osada obývaná tlupou samců, jimž z díry v gaťkách zcela bez ostychu trčí ocásek, mezi kterými žije jediná žena s vyzývavým blond účesem a všichni společně neustále "šmoulujou", to muselo byt pro konzervativní věřící sousto. Nemluvě o tom, že se v seriálu vyskytoval i kanibal - černokněžník Gargamel s ďábelským kocourem Azraelem ... (19.02.2010)

Našla jsem si k nim cestu ve třinácti letech a sledovala je jen co to šlo a ikdyž to bylo založené na tématu že dobro zvítězí nad zlem, tak ten geniálně propracovaný scénář mě vždycky uvedl do extáze. Pak jsem si dala pauzu a když mi bylo devatenáct, tak jsem zase na ně najela a když už jsem si poté myslela že už se na ně dívat nebudu, tak hle. Ve svých jednadvaceti letech je opět rekapituluji. :-) (01.08.2019)