Pohlaď kočce uši

Docela solidní bizar. - Bradavku jsem vážně nečekal a vzhledem ke zbytku filmu mě dost překvapila. - - - Jinak normalizační kinematografie opět nezklamala a nabízí dvě-tři obrýlené sboristky (i když na těleso takového typu je to spíš "jen"), z toho výraznější dvojici archetypálních šprtek-slušňaček (které se v závěru odvážou Hvězdou na vrbě), komplementárně jedna -D, druhá +D (02.03.2014)

,, Teda ale ti naši vojáci jsou stejně pašáci, podívej jak rychle byli pryč'' - Komunistický dětský film o pěveckém sboru a jeho štaci. Obsahově a herecky je to o ničem. Nezastírám však, že některé klasické záležitosti doprovázené sólovým zpěvem mně nenechávaly chladným... Někde hluboko uvnitř mně tenhle film díky sborům chytl za srdce. Ale spíše to bude tím, že mám rád klasickou hudbu a zěv hudbu než čímkoliv jiným. Dvě třešně. * * (02.12.2013)

"Stačí jen úsměv vzít, nejlevnější svůj dárek, dárků sebou máme stále na tisíc. Každý z nás kouzlo zná, krátit vzdálenost dálek, hřát úsměvem dobrou noc si přát" . Tahle hudební komedie ze života dospívajících má své nepopiratelné kouzlo v dívčím sborovém zpěvu. Mě ale zaujaly třeba i hezké záběry na krajinu Prachovských skal, hradu Trosky či zámku Humprechtu a z dětských výkonů pak bezprostřednost Jany Páleníčkové coby nejmladší členky pěveckého souboru Míši. Na dnešní dobu je tento film samozřejmě lehce naivní, hřejivý úsměv na rtech se však při jeho sledování přesto může dostavit. To když nebudeme zapomínat na to, že "stačí jen tonů pár, úsměv je v písních..." Kdyby šlo o dospělácký film zůstanu u 4 hvězdiček, ale v případě tohoto roztomilého dětského snímku napěchovaného jako vždy hravou hudbou Zdeňka Johna a dívčím zpěvem musím navýšit na plný počet. (09.09.2020)

Další důkaz, že se nevyplácí před zhlédnutím filmu číst komentáře. Navnaděn představou dráždivé socialistické erotiky jsem usedl k televizi a koukal. Pravda, trochu mě postrašil ten název, protože tak trochu evokoval, že by ona hezká slečna mohla mít ňadra jak pes ouška, to bych pak na hlazení něčeho takového bych fakt zvědavý nebyl. Ale koukal jsem a koukal a trpěl, protože ve filmu se hlavně pořád zpívalo, což nesnáším. Ale na druhou stranu, my, co jsme přečetli dona Quijota až na stranu 636 (z celkového počtu 1131 stran), máme trpělivost a sebezapření nějak vycvičené že, v porovnání s drtivou většinou ostatních, kteří četbu vzdávají nejdéle na str. 53, soudě podle tolik citované zcela podružné šarvátky s větrnými mlýny popsanou na této straně cca dvěma větami. No a moje trpělivost skutečně nebyla odměněna, ten dvousekundový záběr na dívku ve sprše a jedno její ňadro z profilu mně nějak k uspokojení nestačilo. Zkrátka, pane Pinkavo, příště prohodit poměr zpívání (99,9%) a nahoty (0,01%) a nemuselo by se jednat o průser, ale pouze o průšvih! (26.08.2013)

Moc hezký dětský film!!! Milovníky loveckého zámečku Humprecht bych chtěl upozornit, že ve filmu je několik záběrů, na kterých skutečný průvodce předvádí unikátní několikanásobnou ozvěnu. Předvedení tohoto pozoruhodného akustického jevu jsem se jinak nedočkal ani na DVD, které se dá na zámku Humprecht koupit, což považuji za velký nedostatek zmíněného DVD. (05.10.2008)