Sanitka

Schematismem vonící, prorežimní, odporný, bolševický výplod, plný propagandy, ostuda Jiřího Hubače. Pročítat zdejší názory a často bezprizorní a stylisticky impotentní komentáře je nanejvýš zarážející a skutečně mě překvapuje tak vyhrocená nenávist, hraničící až s maniakálním honem na čarodějnice. Scénárista a dramatik Jiří Hubač se rozhodně nemá za co stydět, ba naopak. Podařilo se mu vytvořit dějově i obsahově zajímavý příběh ze současného života, jehož hrdiny jsou obyčejní lidé z prostředí záchranné stanice, které už samo o sobě poskytuje dostatek inspirace. Téměř dumasovsky jsou vypointované nejen postavy, ale i zásadní okamžiky seriálu: odchod hlavního hrdiny z prestižní kliniky k záchranné službě, srážka městských autobusů, letecké neštěstí v Suchdole, reakce starého Jandery na smrt milované družky a samozřejmě skon doktora Skalky. Linie kolem politicky nevyhovujícího doktora Mádra má zcela nepochybně svůj propagandistický účel, ale pozornému divákovi nemůže uniknout, s jakou nadsázkou a ironií je celá problematika prezentována. Hovořit v souvislosti se SANITKOU o komunistické propagandě a schematismu je naprosto zcestné a prozrazuje se tím pouze absolutní neznalost většiny zdejších respondentů, kteří se zde s oblibou pasují do rolí samozvaných soudců. Herecké obsazení nabízí sestavu špičkových představitelů tuzemské divadelní, filmové a televizní Thálie (Adamovská, Kostka, Řehoř, Brousek, Nárožný, Zedníček, Dlouhý, Andrlová, Němec, Heřmánek, Pešek a řada dalších). Vedle Hanzlíka a Bartošky bych osobně vyzvedl skvělé uchopení postavy ředitele záchranné služby Josefem Vinklářem; doslova herecký koncert zde odehrává mistrovský Josef Karlík, jemuž patří čtvrtá epizoda s nezapomenutelným znovusmířením se synem. Je-li dnes na režiséra Adamce pohlíženo skrz prsty, je to do jisté míry zaviněno neseriózním přístupem médií k jeho osobě, protože k nováckým estrádám jej dovedla nesmyslná polistopadová štvanice. SANITKA představuje jeden z nejzdařilejších a dramaticky bezchybných seriálů osmdesátých let a jsou-li v něm spatřovány nedostatky, pak se jen stěží lze ubránit (ne)chtěnému srovnávání se současnou fabrikovou produkcí, chrlící takřka bez pardonu zmetky typu Ordinace v růžové zahradě, bezmocně se topící v kaluži podprůměru a kde nezavadíte ani o kvalitně napsaný děj, ani o zajímavé postavy a ani o dobré herce. Tím vším naštěstí disponuje právě Hubačův a Adamcův seriál. (12.06.2010)

Nebylo to poplatné době, a je to pořád mnohem lepší, než dnešní české seriály s nemocniční tematikou. Hanzlík a spol. jsou kvalitní herci a Jiří Adamec tehdy hýřil poměrně nápaditou režií a jeho zvolený styl byl chytlavý. Smysl pro rytmus, cit a gradaci scén mu rozhodně nechyběl. Měl tehdy talent, ale postupem času ho rozmělnil v prasárnách na Nově. 60% (19.03.2009)

Výpravný seriál o historii české záchranářské služby v období socialismu považuji za velice zdařilý. Osudy rodiny Janderů, jejich nejbližších, Vojtěchových kolegů a kolegyň a mnohých dalších postav jsou rozloženy do rozumných 11 dílů. Osobně pro mne nejsilnější a nejpůsobivěhší scénou je loučení s doktorem Richardem Skalkou. Nejzajímavější a nejakčnější je jistě díl jedenáctý, inspirovaný skutečnými událostmi. Vlastně skutečnými událostmi inspirovaný je celý seriál. Opět v porovnání se současnou seriálovou tvorbou lze hovořit o "nebi a dudech". Dokonce snad se uvažuje o pokračování. Vždy se něčeho takového obávám. Obdobně, jako u seriálu Nemocnice na kraji města to může skončit akorát špatně až velice špatně. (09.03.2008)

V české kotlině oblíbený a v podstatě kultovní seriál podle mého názoru nedosahuje kvalit takové "Nemocnice na kraji města", a to hlavně kvůli charakterům postav. Když se nyní ohlédnu za několikatýdenním sledováním televizní reprízy, nevybavuji si příliš mnoho hrdinů, se kterými bych sympatizovala. Vlastně i Hanzlíkův Jandera mě iritoval neustálým přeletováním mezi dvěma ženami (jeho bývalou kolegyni a milenku v podání Evy Hudečkové každopádně řadím mezi nejlepší manipulátorky a mrchy české televizní tvorby). Kdybych ale vyrůstala v osmdesátých letech, určitě bych vyžadovala Bartoškův plakát v pokojíčku :). (27.07.2016)

Proslavená ústřední melodie a co navíc? Podobné seriály ve mě vyvolávají kus nostalgie a z dnešního pohledu jde v podstatě o nehodnotitelný kousek. Vždyť jak se může dnešní divák dívat na socialisticky laděnou oslavu obyčejných lidí z ambulancí, když viděl Chicago Hope, ER, včetně všech rozdílných postupů (střih, pomalejší tempo, dialogy a hlavní motivy)? S úctou k dnům minulým, ale vědomím současného stavu televizní zábavy. (06.02.2005)