Lesní jahody

Kromě ponoření do duše bilancujícího starého profesora mě na filmu bavil i ten Road movie prvek. Hlavní dvě postavy někam jedou příčemž potkávají další postavy, z nichž každá je něčím zajímavá a má nějaký svůj význam a příběh. Především v konfrontaci se starým profesorem. Film je ve výsledku mimo jiné také zajímavou studií různých charakterů, povah a generací. Velmi naplňující záležitost. (04.08.2018)

Jeden z mála filmov, ktoré nesklamú, aj keď ich vidím po pol storočí od doby, keď som bol nimi prvý krát očarený. Ingmar Bergman je úžasný režisér aj keď mi nie je duchovne blízky. Nerozumiem jeho religiozite, jeho démonom a možno práve preto som relatívne dobre porozumel Lesným jahodám, v ktorých je prítomná človečina. Dnes viac ako pred 50 rokmi. Dnes je mi oveľa bližšie putovanie vlastným životom v spomienkach a snoch, bilancovanie prežitého a konečné zmierenie. Nedá sa nezmieniť o Victorovi Sj­öströmovi, ktorý so svojou úlohou splynul dokonalo a bezo zvyšku. (28.11.2014)

Dvě poznámky: 1, Zatímco v Sedmé pečeti se pochyby vyhrotily až k nevíře v Boha, který neodpovídá na volání, Lesní jahody tuto nevíru dále přesouvají k nevíře v sama sebe, a i když je evidentní snaha o přehodnocování, zdá se, jako by cesta sama jen oddalovala konečnou smrt. Oba filmy tvoří společný diptychon, oba jsou z roku 1957 a oba přecházejí do metajazyka tím, jak se vysmívají samotné otázce „existence Boha“, aniž by se namáhaly na ni vůbec odpovídat. 2, Některý dialogy pocházejí z reality, jiné jsou zbavené pokrytectví a svou otevřeností mají blíže k přání (snacha a profesor v autě)... a stejně tak otevřeně se mluví o Izákovi bez Izáka v jeho vzpomínkách, kterými je přítomen. Film zkrátka bilancuje nad tím, zda si ve stáří člověk už zaslouží slyšet pravdu, nebo je lepší dožít v sebeklamu. Až neúměrně krásné herečky a vůbec celý ansámbl přizvukuje spíše druhému. (17.08.2008)

Můj nejoblíbenější Bergman. Prolínání snu a reality. Film se odehrává během jednoho dne, hlavní postava profesor Borg představovaný legendou švédského filmu Victorem Sjöströmem však jakoby prožila celý svů život znovu. Snové představy jsou někdy tak přesvědčivé, že mohou diváka zmást. Svou roli Sjöström obohatil a oproti původním Bergamonvým záměrům i pozměnil, stejně jako profesor Borg se i Sjöström smiřuje a vyrovnává s dosavadním životem. (17.03.2007)

Veľmi osobná autorova výpoveď, čo je nenútene cítiť v každom pohľade, geste a postoji hlavnej postavy - starca. Jeho sen obsiahnutý mysterióznym podtextom, naháňajúci úzkosť a ničím nepodmienený strach, je dokonalou sondou do života individuálnej ľudskej bytosti a zahŕňa životom nazbierané veľké hriechy i malé prehrešky - nečakane premietnuté v sne - bez racionality, s údivom nad tým všetkým. Túžba zmeniť 80 rokov staré minulosti, predbehnúť budúcnosť, postaviť sa pred smrť ako víťaz, nie ako životom ubitý starec o paličke vidiaceho sugestívne výjavy - vlastný portrét v rakve so silným odkazom zo záhrobia. Svedomie čoby verný sprievodca na tŕnistej ceste životom, ktoré vám na jeho konci všetko spočíta aj s úrokmi. Zmierovacie ceremónie s rodinou - už keď je neskoro. Chuť lesných jahôd ako posledný pôžitok pred príchodom konca. Jeden z najsilnejších Bergmanových filmov o nevyhnutnosti zmeniť niečo, čo sa zdá byť už stratené. (20.07.2010)