Člověk proti zkáze

Nikdy by mne nenapadlo spojit si tvář pana Abrháma s tváří Karla Čapka. Ten rozdíl mi však vadil jen kratičký okamžik. Snad díky dobové módě, reáliím první republiky a i samotnému výkonu pana Abrháma jsem se s postavou rychle sžil. Obsah je opravdu dobře napsán, protože film skutečně popisuje sice soukromý život Karla Čapka (i když o jaké soukromí šlo?:-), ale doba se nemilosrdně valila kolem s hnědým morem zamořujícím postupně Evropu. Celkem by mne zajímalo na kolik byly věrné některé dialogy, protože řada z nich nepostrádala vtipnost. Například když paní Olga má výhrady k Čapkově šatníku a on se ohrazuje, že tohoto krejčího ze Záběhlic mu doporučil Šrámek. Olga se ušklíbne a Čapek se ptá: Co máš proti Šrámkovi? A ona odpoví, že proti němu nic, ale modeman není žádný :-))) ! Film je tedy místy velmi vtipný, místy plný moudrých myšlenek u kterých by mne ten reálný základ také velmi zajímal... Každopádně je vidět, že díky době vzniku filmu, kdy už zpráchnivělými zdmi komančovského režimu začal profukovat čerstvý vítr, se film obešel bez tendenčních scén. Dílo je to velmi povedené, lidské a Karla Čapka velmi důstojné! Pouštět ve školách! * * * * (30.07.2014)

Mám pocit, že Čapek by býval zasloužil rozsáhlejší zpracování. Tento film vypadá, jakoby byl sestříhán ze seriálu, že bylo hodně materiálu a vybrat se dalo jen 90 minut. Rád bych viděl býval ten seriál, on bohužel ale neexistuje. Čapkův život by bylo dobré zachytit podrobně a celý. Ale i za těch 90 minut jsem vděčen. 90% (30.07.2012)

„Ne, byla to vražda,“ reaguje Olga Scheinpflugová (Hana Maciuchová) na nacistického pohlavára, který se v úvodu filmu vysmívá, že Čapek spáchal zbaběle sebevraždu. Životopisné drama zachycuje situaci ve 2. polovině 30. let. Divák se seznamuje s redaktory Lidových novin, s pátečníky. Prostřednictvím flasbacků postava Karla Čapka (Josef Abrhám) vzpomíná na filozofické debaty s Tomášem Garrigue Masarykem (Svatopluk Beneš), ale i na dávnou lásku Věru Hrůzovou (Libuše Šafránková). Ačkoli ve filmovém zpracování převládá dramatická složka, občas probleskne i vtip – například při dialogu Karla s Olgou, která stála u zrodu hry Matka. „Doufám, že mi to nechceš proclívat,“ reaguje Olga v pařížské restauraci, když Karel namítne, že si nápad přivezla z Prahy. Tvůrci odkazují na dramata Matka a Bílá nemoc. A divák zalituje, že ukázky, v nichž hraje Jan Kačer Galéna, nebo Jana Štěpánková matku (její otec hrál ve 30. letech ve hře Matka otce) vznikly jen pro potřeby filmu. Režisér Štěpán Skalský navodil ponurou atmosféru i prostřednictvím přírody: bouře odpovídá situaci ve 30. letech (kontrastní jsou vzpomínky na bezstarostné dětské hrátky u potoka); symbolem zla je havran, který přilétá místo vysněného ledňáčka. Závěrečný obraz na stopy ve sněhu je aluzí na povídku Šlépěj. Skalského snímek vzniklý na sklonku normalizace je nadčasový a vzdává hold Karlu Čapkovi. (16.09.2021)

Abrhám jako Čapek přesně takový, jakého jsem si ho vždy představoval - optimista, který ale vidí do dálky a mnichovský úskok od Britů a Francouzů bere jako zradu Československa i zradu ideálů, za něž se západní mocnosti po světové válce tak hrdě stavěly. Člověk proti zkáze je opravdu civilním příběhem jednoho člověka, ale zato člověka, který symbolizuje celý náš národ. (22.04.2012)

Člověk proti zkáze je především one man show Josefa Abrháma. Jeho podání Karla Čapka od uznávaného spisovatele debatujícího s dalšími velikány první republiky na zahrádce až k zničenému a zrazenému člověku je naprosto precizní. Film je jinak především ponuré konverzační drana, které je i v ostatních rolích skvěle obsazeno. Amtmoféra konce první republiky je navozena také přesvědčivě, až na člověka ta ponurost dopadá. Docela mě pobavila rolička Davida Matáska, který si zahrál nanáckovitělého studenta v době kdy se pilně angažoval v Orlíku... (18.11.2008)