Člověk proti zkáze

„Ne, byla to vražda,“ reaguje Olga Scheinpflugová (Hana Maciuchová) na nacistického pohlavára, který se v úvodu filmu vysmívá, že Čapek spáchal zbaběle sebevraždu. Životopisné drama zachycuje situaci ve 2. polovině 30. let. Divák se seznamuje s redaktory Lidových novin, s pátečníky. Prostřednictvím flasbacků postava Karla Čapka (Josef Abrhám) vzpomíná na filozofické debaty s Tomášem Garrigue Masarykem (Svatopluk Beneš), ale i na dávnou lásku Věru Hrůzovou (Libuše Šafránková). Ačkoli ve filmovém zpracování převládá dramatická složka, občas probleskne i vtip – například při dialogu Karla s Olgou, která stála u zrodu hry Matka. „Doufám, že mi to nechceš proclívat,“ reaguje Olga v pařížské restauraci, když Karel namítne, že si nápad přivezla z Prahy. Tvůrci odkazují na dramata Matka a Bílá nemoc. A divák zalituje, že ukázky, v nichž hraje Jan Kačer Galéna, nebo Jana Štěpánková matku (její otec hrál ve 30. letech ve hře Matka otce) vznikly jen pro potřeby filmu. Režisér Štěpán Skalský navodil ponurou atmosféru i prostřednictvím přírody: bouře odpovídá situaci ve 30. letech (kontrastní jsou vzpomínky na bezstarostné dětské hrátky u potoka); symbolem zla je havran, který přilétá místo vysněného ledňáčka. Závěrečný obraz na stopy ve sněhu je aluzí na povídku Šlépěj. Skalského snímek vzniklý na sklonku normalizace je nadčasový a vzdává hold Karlu Čapkovi. (16.09.2021)

Ako zahraničný návštevník festivalu, neznalého českej kultúry, by mi tento film pripadal ako priemerný, televízne vyzerajúci životopis nejakého známeho spisovateľa. Možno preto budem dávať v budúcnosti viac pozor pri zahraničných filmoch o cudzích velikánoch. Ako domáci ale v ňom vidím všetko to, čo v ňom vidieť mám a videl som toho v Človeku proti skáze veľa. Každú chvíľu sú nám predkladané nejaké životné múdra, ktoré ale pôsobia absolútne netuctovo a máme pocit, že na ne postavy práve prišli a prednášajú ich spontánne. Tento aspekt scenára považujem za jeden z jeho najväčších kladov. Za ten najmenší naopak Čapkove spomienky a ich rozprávková vizuálna štylizácia. Proste keď spomínate na stretnutie s Masarykom, alebo svojou dávnou láskou, musí to vyzerať gýčovo. Záverečný záber je geniálny, až nezabudnuteľný. Samozrejme ho budú chápať iba našinci. (23.08.2016)

Skvělý a hlavně uvěřitelný Abrhám dodává dobře natočenému filmu vše co si mohu jen přát. Z mého pohledu jen škoda, že se film omezuje pouze na Čapkovo posledních 5-6 let, kdy se řeší hlavně problematika nacismu v sousedním Německu. Morální a geniální člověk, který chápal, co s sebou džentleman Hitler a jeho ideologie přinese. Ukázky "Pátečníků" a výborně ztvárněný Masaryk či Čapek x Matásek a Němci. Říkám si, že vzpomínková Šafránková tam vůbec nemusela být (17.02.2017)

Nikdy by mne nenapadlo spojit si tvář pana Abrháma s tváří Karla Čapka. Ten rozdíl mi však vadil jen kratičký okamžik. Snad díky dobové módě, reáliím první republiky a i samotnému výkonu pana Abrháma jsem se s postavou rychle sžil. Obsah je opravdu dobře napsán, protože film skutečně popisuje sice soukromý život Karla Čapka (i když o jaké soukromí šlo?:-), ale doba se nemilosrdně valila kolem s hnědým morem zamořujícím postupně Evropu. Celkem by mne zajímalo na kolik byly věrné některé dialogy, protože řada z nich nepostrádala vtipnost. Například když paní Olga má výhrady k Čapkově šatníku a on se ohrazuje, že tohoto krejčího ze Záběhlic mu doporučil Šrámek. Olga se ušklíbne a Čapek se ptá: Co máš proti Šrámkovi? A ona odpoví, že proti němu nic, ale modeman není žádný :-))) ! Film je tedy místy velmi vtipný, místy plný moudrých myšlenek u kterých by mne ten reálný základ také velmi zajímal... Každopádně je vidět, že díky době vzniku filmu, kdy už zpráchnivělými zdmi komančovského režimu začal profukovat čerstvý vítr, se film obešel bez tendenčních scén. Dílo je to velmi povedené, lidské a Karla Čapka velmi důstojné! Pouštět ve školách! * * * * (30.07.2014)

Člověk proti zkáze je především one man show Josefa Abrháma. Jeho podání Karla Čapka od uznávaného spisovatele debatujícího s dalšími velikány první republiky na zahrádce až k zničenému a zrazenému člověku je naprosto precizní. Film je jinak především ponuré konverzační drana, které je i v ostatních rolích skvěle obsazeno. Amtmoféra konce první republiky je navozena také přesvědčivě, až na člověka ta ponurost dopadá. Docela mě pobavila rolička Davida Matáska, který si zahrál nanáckovitělého studenta v době kdy se pilně angažoval v Orlíku... (18.11.2008)