Houpačka

Podíval jsem se jen na režisérku a nikoliv na žánr filmu a byl jsem zaskočen. :-) Mnohokrát opakovaný příběh mě ovšem v tomto podání docela zaujal a překvapil. Myslím, že neznámost tohoto snímku má důvod právě v nepříjemnosti tématu a také v době vzniku. Je to škoda, jde o citlivě natočený snímek s mnoha zajímavými hereckými výkony. (28.07.2009)

Trochu zmatený začátek filmu pomalu začíná v půlce filmu dávat smysl. Asi je to tím, že ta holka byla sama dítě, zmatená, zaskočená a vlastně nevěděla, co chce. A jak už to bývá, když to člověk zjistí, bývá už pozdě. Film na pomezí dětského žánru a dospělého dramatu se neustále pohupuje mezi oběma žánry, ato je nejspíš důvod, proč je nedoceněný. On to totiž není dětský film, ale jako drama to u dospělého diváka prostě nemůže obstát. Postrádám silnější dějovou linku, prokreslenější charakteristiku osob a nemusela by tam zamyšlená intoška, co místo maturity pracuje v továrně na pleny (?). Sólo pro Lenku Vlasákovou, která mě o svých pocitech nepřesvědčila. (08.03.2012)

Přestože snímek disponuje celou řadou nesporných kvalit (kamera, casting, ne úplně triviální narace) a místy se vyznačuje až kachyňovským feelingem, nedá se zakrýt, že jde o skrz naskrz tendenční počin, jehož myšlenkový obsah je obrazem televizního zpravodajství za časů normalizace: Neplánované početí je špatné, popíjení po práci je špatné, pauzírování v práci je špatné (v české kinematografii myslím poměrně ojedinělou kuriozitu představuje tematizace pracovního nasazení praktikantů z Kuby, dnešní publikum z tohoto prvku asi bude lehce dezorientované :), vysokoškolské studium není vyloženě špatné, ale důležitější je samozřejmě práce v továrně. A emigrace? Emigrace je ze všeho nejhorší a každý, kdo se jí dopustí, musí být zákonitě hajzl. V tomto světle vnímám i ony odhalené scény Lenky Vlasákové spíš jako vějičku pro tehdejší mládež, aby přišla do kina a mohlo se jí dostat správné ideologické nalejvárny. Je škoda, že se po revoluci nepodařilo film od ideologické nálože trochu oprostit, na druhou stranu by to vůbec nebylo snadné, jelikož je na prorežimní agitce přímo postaven. Muselo by se to tedy pojmout značně experimentálně (doba ovšem byla pro takové experimenty relativně příhodná). (10.12.2014)

Paní Plívová-Šimková opět dokazuje své kvality, alespoň mně. Režisérka, která zasvětila svojí filmařskou práci hraným filmům pro děti a mládež, zde nastiňuje nelehké téma předčasného nechtěného těhotenství u dospívající dívky. Rozhodně o třídu dramatičtější nádech než u většiny jejich filmů, každopádně pro milovníka československé kinematografie opět dostatečně kvalitní podívaná. (20.06.2012)

Zajímavý film na závažné téma, který však strhává výkon tehdy mlaďoučké Vlasákové. Ta ve filmu kuňká a svým herectvím mne nepřesvědčila. Hraje zde matku, která poté co se vzdá svého dítěte po narození, jej posléze začne chtít zpět. Bohužel to už je adoptováno jinou rodinou, která jej přijala je za své. Vlasáková se tak několikrát za ním vypraví až do jeho nového domova, čímž dojde k několika nepříjemným konfrontacím. Nakonec se rozhodne dítě ukrást... Jedná se o velmi smutný film poukazující na určitou nedospělost hlavní hrdinky, ale také na ne zcela funkční rodinu a řekněme si to rocnou i psychologickou podporu tehdejších lékařů. Věřím, že dnes by taková dívka měla podporu mnohem větší a k ponechání dítěte by byla tlačena i lékaři obžvláště když se dobře ví, jak může mít žena v rámci těhotenství a porodu rozházené hormony... * * (21.06.2014)