Rvačka mezi muži

Řekl bych o stupínek lepší než Kubrickovo Zabíjení. Kromě úvodní slabší půlhodiny si snímek udržuje napětí, které graduje v doslova hektickém závěru na maximum. Stylová atmosféra tak typická pro film-noir spolehlivě podbarvuje příběh, jehož rozuzlení jsem skutečně nečekal. Samotný průběh vloupání a krádeže zůstane nezapomenutelným momentem kinematorgafie. Pro mě je tohle nejlepší zástupce svého žánru. (08.07.2008)

Marně přemýšlím, zda-li jsem viděl lepší film, kde je hlavním námětem loupež. Asi ne. A vlastní scénu provedení loupeže určitě ne. Metodický postup, beze slov, s minimem hluku, s jednoduchými, dostupnými a přece účinnými nástroji a přitom je na všech lupičích vidět, pod jakým jsou tlakem. Nicméně všechny části filmu jsou výborné - na počátku jsme velmi zručně a nenásilně seznámeni se všemi aktéry, takže člověka v pozdějších fázích filmu nepřekvapí nějaký deus ex machina - žádná scéna není vatou - tímto vzdávám hold scénáristovi. A režie pak dala tomuhle scénáři skvělé tempo - ani odskočit jsem si nemohl (a to jsem potřeboval). Jasná pětihvězdičková volba. (07.12.2007)

Dle názvu, země původu a roku výroby možná film pro hrstku staromilských intelektuálů, ve skutečnosti inteligentní zábava pro všechny. Čtyři muži, jeden perfekcionistický plán, sejf plný šperků. Heist movie par excellence. Dle nejlepších tradic žánru, který nemalou měrou sám ovlivnil, režíruje Jules Dassin film vynikající precizností bankovního lupiče a přímočarostí vystřelené kulky. Tři kroky vedoucí k pohádkovému bohatství jsou prosté: vymyslet plán, zrealizovat jej a pokud možno přežít. Právě prostřední část, samotná loupež, ani po letech nepřestává udivovat mistrnou dramatickou výstavbou. Téměř třicet minut bez jediného slova, bez jediného hlasitějšího zvuku. Nedýchal jsem. Ze strachu, že JE prozradím. Dassin režíruje úsporně, kvůli malému rozpočtu MUSEL režírovat úsporně a buďme za to rádi. Hudbu používá jenom zřídkakdy coby náhražku za dialogy (tyhle rychleji stříhané sekvence ženou film úžasným tempem kupředu a těžko si bez nich představit kterýkoliv moderní „heist movie“). Hrdinům nevěnuje přespříliš prostoru, leč dost, aby z nich učinil věrohodné postavy s pochopitelnými motivacemi. Ač parchanti, byli to sympaťáci. Jejich práci bych však dělat nechtěl. Příliš stresující. Pouze v závěru tohoto exkluzivně temného, bohužel zbytečně dlouhého krimi, se Dassinova sevřená režie trochu tříští a moc nepotěší ani finále, v němž zbytečně nadužívá expresivních prostředků. Apendix: Stejně strhující, v globále ještě lepší noirový pamlsek obdobného ražení měl v Americe premiéru o den později než Rififi. Zabíjení. 85% (07.12.2007)

Že sa tu až tak nehovorí, to mi veľmi nevadí, keby to na mňa nebolo spomalené ako keď ťaháte lepivé sople z nosa. Samotná lúpež mi pripomenula novšie a zábavnejšie filmy o Dannyho zločineckej skupinke a súboj gangov to dostal trochu do krutej reality, no záverečná prestrelka sa mi tam nehodila. Nie je to pre mňa žiadna poézia, žiadna klasika žánru tzv. čierneho filmu, žiadna nejaká filozofia zločincov tam nie je nejak zvýraznená, takže nechápem nadšeniu nad týmto filmom. (03.04.2015)

Tak v rámci mojí hlasovačky jsem se vrhnul na další starší kousek z Evropy, ale tentokrát jsem šlápnul vedle. Asi vzhledem k hodnocení bude chyba na mé straně, ale na mě to prostě bylo až moc pomalý a rozvleklý a až moc noir. Scéna loupeže se povedla, ale ten zbytek pokulhává a pocitově mi to celé přišlo ještě tak o hodinu delší. Navíc mimo Hosseina tu není žádný pro mě známější herec se kterým bych se mohl identifikovat. Takže sorry tentokrát to nevyšlo. Jak se říká není vždycky posvícení.35% (03.04.2024)